91. oddíl Junáka Brno

Podrobná historie 91. oddílu

Dne 3. ledna 1946 poslal farář u sv. Tomáše o. František Kulhánek na schůzku Duchovní rady Junáka kaplana o. Václava Razika, aby se tento seznámil s programem a činností „Junáka“. Dne 13. ledna 1946 bylo rozhodnuto, aby při farnosti sv. Tomáše byl pro zlepšení práce se zdejší mládeží založen chlapecký skautský oddíl, čímž byl pověřen opět o. Václav Razik. K vedení oddílu si vybral studenta techniky Jindřicha Němce, který sice v té době o skautingu téměř nic nevěděl, ale měl již zkušenosti s vedením chlapců v Lize Tarziciů u redemptoristů v kostele sv. Michala a v Mariánské družině (několik hochů odtud mu pomáhalo se zakládáním oddílu). Dále se zúčastnil Studentské katolické akce – ta měla za úkol evangelizaci středních škol, tajemníkem byl JUDr. Miečislav Razik, bratr o. Václava Razika. Skautskou přípravu získal Jindřich Němec jako samouk z přílohy Skautské okénko časopisu Anděla strážného, kterou připravoval skautský spisovatel Josef Kratochvil – J. K. Baby, dále absolvováním skautského kursu vedoucích, který vedl Václav Zatloukal – Ševlk. Nábor prvních členů provedl o. Razik coby katecheta ve školách, hlavně na Sušilově ulici. První schůzka byla na faře na Lidické ulici č. 6, ve školní učebně ve dvoře za farou – místnosti, opatřené školními lavicemi a tabulí – 20. února 1946. Samostatná první schůzka vlčat byla 27. 2. a 8. 3. byla první schůzka skautů. První výlet v polovině března vedl k Židenickým kasárnám, odtud se šlo do lesoparku Borky mezi Maloměřicemi a současným sídlištěm Vinohrady. 21. března jsme obdrželi registrační číslo oddílu – 91. oddíl byl registrován jako homogenní – katolický ve středisku č. 2, vůdcem střediska byl Ladislav Šťovíček. Náš oddíl jako první nosil v Brně domovenku na rameni po vzoru anglických letců (do té doby se nosila nad levou kapsou). První skautské sliby činovníků byly v kostele sv. Tomáše 5. května večer. Sliby prvních skautů byly tamtéž 22. června 1946 před zraky jejich rodičů. O prázdninách tábor nebyl, na to oddíl ještě neměl dost sil a zkušeností. Protože školní učebna není tou nejlepší klubovnou, rozhodli se hledat nové sídlo. To bylo nalezeno ve dvoře na ulici Jana Uhra č. 16, kde stál zahradní domek, poškozený tříštivou bombou na konci války. Tento domek zahlédl Jindřich Němec, když byl navštívit Miečislava Razika, bydlícího v domě č. 14, z chodby domu. Po nutných opravách se sem po prázdninách roku 1946 oddíl přestěhoval.
První tábor byl o prázdninách 1947 v Horních Borech severně od Velkého Meziříčí ve dnech 2. 7. – 2. 8. s 28 účastníky ve vypůjčených stanech. Tábor byl postavený na louce u potoka asi 500 metrů nad Těšíkovým rybníkem u Těšíkova mlýna severně od Horních Borů. Vedoucím tábora byl zástupce vedoucího, Zdeněk Oppl – Grizzly, neboť jako předválečný skaut měl již s táborem zkušenosti. Zde se také 91. oddíl seznámil s dívčím 26. oddílem, který tábořil za kopcem u Oslavy, v místě zvaném Peklo – nynější přehrada Mostiště. Na tomto táboře získal také Jindřich Němec svoji skautskou přezdívku Fakir, když ve scénce u táboráku předváděl vystoupení fakíra – přišel v noční košili s bradkou a sedl si na hřebík. Dle vyprávění pamětníka -bratra Jiřího Skalického – Marťana, však tuto přezdívku udělil otec V. Razik již na schůzce na podzim 1946, kdy se najednou nikým nezpozorován objevil Jindřich Němec v klubovně – doslova jako duch. Scénku u táboráku již zahrál inspirován svojí přezdívkou.
Další tábor v roce 1948 měl být u Střížova, ale protože těsně před táborem byla v Jihlavském kraji vyhlášena karanténa kvůli výskytu obrny, tak narychlo se sehnalo tábořiště v Jasenici, severně od Náměště nad Oslavou, kde se spalo v prostorách domku u bývalé cihelny, č. p. 57. Cihelna v té době byla prázdná. Spalo se na půdě – viz fotografie. Na fotkách z tohoto tábora je také vidět, jak kluci prozkoumávali opuštěné štoly na těžbu stříbra, které byly v okolí tábora. Tento tábor byl od 1. 7. do 7. 8., vlčata jela domů o týden dřív. Celkem zde bylo 10 vlčat a 12 junáků.
V roce 1949, kdy už činnost Junáka byla velice omezována a směřovala ke sloučení s Pionýrem, oddíl se připravoval ukončit svoji činnost. V té době byly organizovány tzv. „borůvkové tábory“ na Šumavě, kdy za nasbírané borůvky stát získával devizy. Vedení oddílu už tábor neplánovalo, část členů ale jelo na tábor na Šumavu společně s brněnskou Dvojkou. Tábořili od 3. do 31. 7. 1949 u řeky Řásnice poblíž dnes už zaniklé obce Pumperle nedaleko Lenory. Někteří starší skauti jeli v té době do Jasenice, kde připravovali v domku u cihelny palandy pro případné další – tajné tábory. Ty zde však již nikdy nebyly, do domku se nastěhovali Francovi – Němci, odsunutí sem z pohraničí (zjištěno v roce 2004 u současných majitelů – paní Jeřábkové z Brna. Ta při další výpravě vlčat na toto místo v roce 2010 také sdělila, že na půdě domku, kde před 62 lety spali skauti, našla deník někoho z účastníků. Dotazem u bratra Šlupky – Františka Bučka se podařilo dle textu identifikovat i autora deníku – bratra Marťana – Jiřího Skalického, kterému byl deník dne 9. 10. 2010 vrácen).
1.- 13. 8. 1949 Fakir (Jindřich Němec) s pěticí vybraných skautů – František Fiala (Sova), František Buček (Šlupka), Jiří Buček (Buko), Jiří Műller (Balů) a Viktor Dohnal (Donald) podnikli puťák do Českého ráje a Krkonoš, kde přespávali v noclehárnách a ubytovnách. V srpnu 1949 také oddíl ukončil svojí činnost a opouští klubovnu na ul. Jana Uhra. Ještě nějakou dobu se skauti scházeli ilegálně, na výlety se již chodilo bez kroje, začátkem padesátých let se činnost stává nebezpečnou a činnost končí, Fakir narukoval na vojnu, někteří členové spolu stále chodí na výlety a pořádají akce. Každým rokem se pořádá až do roku 1957 puťák bývalých členů oddílu, i když už jen v omezeném počtu. V roce 1956 je Fakir na výslechu u STB, neboť u bývalého člena oddílu Ivana Kanii byla při útěku z republiky nalezena Fakirova adresa.
V tomto období 1946 – 1949 bylo členy 91. oddílu i několik ministrantů od sv. Tomáše, někteří byli později vysvěceni na kněze – Milan Bezděk se stal později litoměřickým vikářem, Česlav Novotný zemřel po emigraci v Itálii a František Korbela, který přišel v roce 1976 o státní souhlas, pracoval jako izolatér a později kněžskou službu opustil.
V roce 1968 politická situace dovolila obnovit činnost Junáka. Bývalí členové plánují založit opět skautský oddíl, někteří s Fakirem obnovují Jednadevadesátku (Jan Fiala – Pade, František Buček – Šlupka, Stanislav Keprt), jiní zakládají vlastní oddíl (František Fiala – Sova, Milan Skočovský – Svišť). Oddíl však nemá klubovnu, neboť z domku na ulici Jana Uhra se stal ateliér. Na radu Jiřího Langa – Orka, s kterým se znal Fakir z doby skautování a který byl předtím v 64. oddíle, navštívil Fakir faráře na Starém Brně P. Ludvíka Gazdu. Tento bývalý skaut nabídl jako klubovnu místnost bývalého divadla v areálu kláštera, kde se konaly v období první republiky a krátce po válce besídky pro děti. Nyní tato místnost byla plná starého nábytku a letitého prachu. Ale byla to klubovna! V dubnu 1968 obnovuje Fakir společně se starobrněnskými ministranty, vedenými Standou Skřičkou a bývalými skautkami a světluškami 26. oddílu nový, společný 91. oddíl s kmenem chlapeckým a dívčím. První setkání zájemců o skauting bylo v neděli 21. dubna ve zkušebně sboru (místnost za klubovnami). Na první společné oddílovce se stal vedoucím skautů opět Fakir, vedoucí děvčat se stala bývalá členka 26. oddílu Jarmila Marečková. Od konce května už oba oddíly fungují samostatně ve středisku č. 1, kde jsou ještě další oddíly, některé vytvořené bývalými členy 91. oddílu. V roce 1968 celooddílový tábor ještě není, ale část starobrněnských skautů – ministrantů (tedy i Vašek) jela pod vedením Standy Skřičky na Tiškův tábor v Klášterci nad Orlicí. V roce 1969 a 1970 měl zde na Americe v Klášterci již tábor celý 91. oddíl. Samotu Amerika zakoupil pro účely výchovy mládeže a zde také vedl své tábory Radost P. František Fráňa – Tišek. Ten již v šedesátých letech pořádal pravidelné puťáky po Jeseníkách, na kterých vychovával mladé chlapce. Právě členové vedení našeho oddílu – Standa Skřička a Brouček, prošli jeho výchovou. Otec Tišek, tajně vysvěcený na kněze v roce 1968, je také v letech 1968–1970 jako oldskaut členem 91. oddílu. Na táboře v Klášterci v roce 1969 byli i budoucí vůdcové oddílu Šmuk a Vašek. Vlčata spala v chalupě v místnosti na půdě, skauti ve stanech venku. Na tomto táboře byl přítomen i P. Stanislav Krátký, Fakirův bývalý spolužák z gymnázia. Jeho přítomnost neunikla příslušníkům STB, jeho fotografie na našem táboře byly později ukazovány jako odstrašující příklad, jací jsou ti skauti zpátečníci. Tento kněz byl později perzekvován a za trest odsunut do bezvýznamných farností, aby nemohl „kazit“ mládež. V Klášterci byl i tábor v roce 1970, kdy nás zde navštívil náčelník Junáka bratr Rudolf Plajner, který, žádal vedoucí, aby zůstali se svými oddíly a věnovali se nadále výchově dětí i po zrušení Junáka, které se chystalo na září. Proto Fakir po těžkém rozhodování přešel s většinou oddílu do Pionýra, někteří členové však svou činnost ukončili. 91. oddíl se stává 31. oddílem Pionýra ve skupině Řehoře Mendla, kde je společně s děvčaty z původního 26. oddílu, které se stávají 33.oddílem. Oddíl si upravuje klubovnu ve starém domku na ulici Koněvova č. 53 (nyní Vídeňská), nazvanou „Vykopávka“ (před budovou gymnázia), některé družiny se však stále scházejí v bývalé klubovně v areálu kláštera, kde je uložen také inventář. O prázdninách 1972 je tato klubovna „vykradena“, hledají se zde pravděpodobně kompromitující materiály. Oddíl definitivně klášter opouští, ale stále je raritou, jedná se o jedinou pionýrskou skupinu nezávislou na nějaké škole. Protože se „Vykopávka“ měla bourat, na podzim 1972 si oddíl upravuje klubovny v dalším starém domě – Koněvova 82, v místě nynějšího odbočení tramvaje z Vídeňské do Bohunic. V této době se objevuje společně s číslem oddílu i název Bobři, který vznikl z neustálých úprav a budování kluboven.
V září 1974 bylo na oddílovce dohodnuto, že se svolají na 21. 9. 1974 pamětníci skautování Jednadevadesátky, a to do lomu v Kohoutovicích. Začátek v 20 hodin. Přípravná parta nachystala táborák již v 16 hodin. Poštou byly též rozeslány pozvánky na korespondenčních lístcích pro bývalé členy oddílu. Oheň začíná, účastnilo se ho 20–30 kluků. Přijíždí hlídka policie, nelíbí se jí oheň v lomu, kontroluje dospělé účastníky, potom odjíždí. Oheň pokračuje dál. Po několika dnech jsou dospělí účastníci voláni na výslech, který byl u Fakira několikrát opakovaný a trval až 6 hodin. Zajímali se o činnost oddílu od roku 1968, ptali se, jak to, že jsme měli na táboře mše sv. Staří činovníci – Fakir, Orko, Standa a Brouček musejí přestat pracovat s mládeží, vedení oddílu se ujímá tehdy 18-tiletý Vladimír Malčík – Eifel s Pavlem Skřičkou.
Tábory Třebenice, Mrákotín a Chroustov jsou ještě samostatné, chlapecké, Nová Říše, Pružina (Strážovské vrchy) a další jsou už společné s děvčaty. Po táboře 1979 je oddíl nucen přejít pod ZŠ Hroznová a předat tam i oddílový majetek. Vlastní klubovna na Vídeňské je zbourána, jedna z jeho stěn však doposud stojí. V činnosti je stále více kladen důraz na komunistickou ideologii, po špatných zkušenostech se společným táborem v roce 1980 vedoucí i děti v tomto pionýrském oddíle končí. Starší členové a vedoucí stále udržují kontakty, např. i ve vlastní trampské osadě. V období 1968 – 1980 byli členy našeho oddílu opět lidé, kteří pochopili správně význam skautingu jako službu, uslyšeli Boží volání a byli později vysvěceni na kněze – František Fráňa – Tišek, Pavel Kopecký, Pavel Procházka, Michal Jelínek, Petr Piler a Jan Piler.
Po pádu totalitního režimu v listopadu 1989 bylo možno obnovit činnost Junáka. 91. oddíl je opět v 1. středisku Řehoře Mendla společně s 26. dívčím oddílem. Činnost rozjíždí Fakir, do vedení oddílu se dostávají skauti, kteří v oddíle působili před zákazem skautingu – Šmuk, Vašek, Tonda. Vyklízíme si a upravujeme naši bývalou klubovnu v areálu Starobrněnského kláštera, scházíme se nejen zde, ale i v jiných prostorách kláštera. Postupně od roku 1992 stavíme díky podpoře o. opata a tehdejšího správce kláštera Stanislava Skřičky, bývalého člena vedení 91. oddílu, nové schodiště ke klubovnám, opravujeme klubovnu Vlčák, v září 1992 děláme dřevotřískové příčky budoucích kluboven. Kohoutovičtí skauti a vlčata mají svoji klubovnu po obnovení nejdříve v unimobuňkách na Vaňhalově ulici, od r. 1997 v Domku Svaté rodiny na ulici Bašného.
V roce 1996 slavíme 50 let oddílu, 23. 3. 1996 je setkání všech bývalých i současných členů oddílu v Kapitulní síni starobrněnského kláštera. V klubovnách v klášteře jsme až do podzimu 2004, při provádění rekonstrukce střechy kláštera se přišlo na to, že trámový strop nad klubovnami je díky napadení dřevomorkou v havarijním stavu. Ve Vlčáku se vlčata scházejí ještě rok, v září 2005 v rámci dalších stavebních úprav těchto prostor opouštíme i tuto klubovničku. Stěhujeme se do pronajatých kluboven v Orlovně v Bohunicích na ulici Hraničky.
13. 5. 2006 slaví oddíl 60 let od svého vzniku za účasti všech generací, mši svatou slouží o. Tišek. Na podzim 2006 se podařilo od Brna-středu pronajmout a později i odkoupit suterénní nebytové prostory na ulici Křížkovského 23. Prostory to nejsou úplně ideální, přece jen suterénní místnosti bývají občas místy poněkud vlhké. Provádíme nejnutnější úpravy – připojení plynoměru a elektroměru, zprovozňujeme plynové topení, otloukáme vlhkem sežranou omítku a počátkem roku 2007 klubovny otvíráme a stěhujeme se sem z maličkých kluboven bohunické Orlovny. Velkou nevýhodou je nedostatek přírody a „výběhu“ v této lokalitě, vadí nám také stále se zvyšující vlhkost po havárii dešťového svodu a absence vlastního sociálního zařízení. Aby se tyto prostory mohly dále užívat, je zde nutné provést rekonstrukci. Proto jsme rádi přijali nabídku MUDr. Rychnovského, tehdejšího ředitele Nemocnice Milosrdných bratří, abychom jako klubovny přechodně využívali prostory prázdného „domečku“ v areálu LDN na Červeném kopci. Po prohlídce rádi nabídku přijímáme, je zde totiž pěkné okolí, máme to kousek do přírody a tím se také zkvalitní program schůzek. Čeká nás sice spousta práce – není zde funkční voda, kanalizace ani elektřina, omítky jsou místy ve špatném stavu, rovněž některé stropní trámy čekají na opravu. Pouštíme se do práce, v lednu 2008 slavnostně otevíráme první dvě klubovny, v květnu dokončujeme úpravy třetí. Využíváme příležitosti a snažíme se zde také uplatňovat v praxi 3. bod skautského zákona „Skaut je prospěšný a pomáhá jiným“ – při nejrůznějších příležitostech (Mikulášská besídka, Betlémské světlo, Tříkrálová sbírka, Svátek matek) navštěvujeme pacienty nemocnice a snažíme se jim trochu zpestřit jejich pobyt v nemocnici. V roce 2009 se pouštíme i do oprav naší klubovny na Křížkovského, kterou po ukončení rekonstrukce v srpnu 2009 pronajímáme.
Na tábory jezdíme od roku 1990 do Zubří u Nového Města, do roku 1995 společně s 26. dívčím oddílem, od roku 1996 už jen náš 91. oddíl. V roce 2000 táboříme v Uhřínově u Velkého Meziříčí, v roce 2001 opět v Zubří a v roce 2002 v Uhřínově. Od roku 2003 do roku 2005 táboříme v překrásném údolí u Lesního Jakubova. Protože zde nebylo možno postavit trvalou stavbu – louky byly pronajaté a zdejší trempové vždy vše spálili, hledáme nové tábořiště. Na podzim roku 2004 kupujeme od Pozemkového fondu louku u Valdíkova, 10 km severně od Vladislavi. Louka je sice zarostlá, podmáčená, 10 let neudržovaná, ale naše. Roveři během tábora v roce 2005 se zde pokoušejí alespoň trochu prohloubit zanesený potůček. Na podzim 2005 jsme pozemek posekali a vedení oddílu se rozhoduje, že další tábor v roce 2006 bude již zde. Následuje projektování dřevěného skladu, běhání kolem stavebního povolení, brigády. V červenci 2006 stěhujeme všechny věci táborového inventáře uskladněné v kravíně v Jakubově do Valdíkova, stavíme dřevěný sklad, prohlubujeme koryto potoka. Louka má sice ještě hodně nedostatků, ale tábor jsme zde díky přízni počasí zvládli na jedničku. Na dalším táboře v roce 2007 se tábořiště dále vylepšuje, provádí se zateplení podkroví srubu a meliorace louky. Na podzim 2008 je louka zorána, urovnána a je zde zaset trávník, v roce 2010 je zde vyvrtaná studna s výbornou pitnou vodou.
Počet členů oddílu od roku 1990 stále roste, jako katolický oddíl nemáme problém s nábory nováčků, své děti nám svěřují rodiče nejen z území celého Brna, ale i z blízkého okolí. Velikost našeho oddílu přináší ale i spoustu problémů, jak v řízení oddílu, tak i v provozu tábora. Uvažujeme o tom, jak oddíl rozdělit, v roce 2008 se roveři oddílu registrují v samostatném roverském kmeni. Oddíl se však stále rozrůstá, v roce 2009 se v našem oddíle registruje již 94 členů, stáváme se největším chlapeckým oddílem v republice. Proto se od 1. září 2009 kohoutovická část oddílu osamostatnila a obnovila v Kohoutovicích činnost dříve zde působícího 72. oddílu.
Dne 17. listopadu 2010 zemřel ve věku nedožitých 88 let bratr Jindřich Němec – Fakir, zakladatel a čestný vůdce našeho střediska a zakladatel a dlouholetý vůdce 91. oddílu. S Fakirem jsme se rozloučili při mši sv. v kostele sv. Jakuba dne 27. 11. 2010. Pohřben je na Ústředním hřbitově v rodinné hrobce ve skupině 83, 2. řada, hrob č. 245.
V září 2012 předává Vašek po 23 letech vedení vlčat mladším činovníkům oddílu. Během této doby se vlčata Jednadevadesátky v rámci Závodu Vlčat a světlušek 5× dostala až do celostátního kola, zde potom v roce 2000 obsadila 2. místo, v roce 2002 vyhrála a v roce 2004 získala 3. místo.
V roce 2013 na žádost vůdkyně střediska rozjíždí Vašek na Vranově u Brna skautskou činnost, od 2. září 2013 funguje na Vranově nově založená vranovská Zelená šestka vlčat, která je součástí našeho mateřského 91. oddílu. Na táboře v roce 2016 vzniká z nejstarších členů Zelené šestky skautská družina Jelenů.

Od září 2016 se po dvanácti letech vrací za podpory zdejších augustiniánů některé družiny do areálu kláštera na Staré Brno, v září zde v starobylé prostoře vedle Kapitulní síně, upravené na klubovnu, začínají svoji činnost Ostříži, v prosinci se sem přesouvají i vlčata Hnědé šestky.
V říjnu 2016 na sněmu střediska Řehoře Mendla, ve kterém byl od jeho založení v roce 1968 i 91. oddíl, bylo schváleno z důvodu jeho velikosti (jednalo se v té době o jedno z největších středisek v republice) rozdělení stávajícího střediska na dvě jednotky, 91. oddíl se stává počátkem roku 2017 členem nově vzniklého střediska Ignis. Na táboře 2017 předává Vojťák vedení oddílu Jirkovi. Během prázdnin také vzniká ze skautské družiny Lišáků pod Jankovým vedením nový roverský kmen Hádes s číslem 99. Ten začal svojí samostatnou činnost putovním táborem.
V září 2017 se přesouvá z kluboven na Červeném kopci do klubovny na Staré Brno i poslední družina Svišťů. 25. února 2018 jsou v starobrněnském klášteře v půdních prostorách nad Kapitulní síní požehnány a slavnostně otevřeny nové klubovny, které pro nás vybudovali zdejší augustiniáni.
Při oslavě 75 let od založení oddílu v říjnu 2021 předal Jirka vedení oddílu Venckovi.

Na základě vyprávění bratra Fakira, nejstarších členů oddílu a dokumentů sepsal Vašek

Vůdcové 91. oddílu
1946 – 1969 Fakir (Ing. Jindřich Němec)
1970 – 1974 Brouček (Ing. Jan Svoboda) – 91.oddíl, po září 1970 pionýrský oddíl
1974 – 1979 Eifel (Ing. Vladimír Malčík) – pionýrský oddíl
1990 – 2001 Šmuk (Ing. Jan Sychra)
2001 – 2006 Vašek (Václav Procházka)
2006 – 2008 Rep (Mgr. Pavel Blažík)
2009 – 2017 Vojťák (Mgr. Vojtěch Procházka)
2017 – 2021 Jirka Potáček
2021 – Vencek (Václav Potáček)