|
Víkendovka v Bedřichově
16.–18. 1. 2009
Ostříži
Pátek: Nalodění a příjezd do Bedřichova. Hned po příjezdu jsme dostali
za úkol udělat koule ze sněhu a hned poté, co se Divoš vrátí s klíči
zpět, ho zasypat salvou sněhu. Z toho bohužel sešlo, protože klíče
došly dřív než Divoš. Po ubytování byla nějaká žranice a ještě
k večeru jedna menší hra. Při ní byl úkol ochránit před zhasnutím
svíčky, což se ale našemu týmu moc nepodařilo. Ještě abych dodal, tak
jsme byli rozdělení do dvou mafiánských rodin. Náš byl velkej boss Al
Capone a byli jsme proti těm páprdům od Dona Salieriho. Myslím, že tak
nějak končil první den. Málem bych opomněl sestavení zákonů, užili jsme
si u toho fakt hodně. Modlitba. A málem bych opomněl ještě Vojťákovu
přednášku o hvězdičkách a souhvězdích.
Sobota: Snídaně. Kuchařky nám začaly vařit. Po snídani jsme se sbalili a
vyšlápli jsme ven. Zahráli jsme hoňku v bludišti. Je to jednoduché.
Vyšlapete cestičky ve sněhu a pak mezi nima běháte jako smyslu zbavení a
nesmíte vybočit z trasy. Poté, co skončila hra, začala druhá
neplánovaná, aneb „shoďte Jiříka a máte bod“. Nedá se říct, že by
někdo jasně vyhrál, spíš nikdo žádné body nezískal. Naše cesta neměla
dlouhého trvání a další plácek pro souboj mezi gangy byl před námi.
Jednoduché tři metry vysoké tyče a mezi nimi napnutý provázek. Provedení
ale lehké už nebylo. Přehodit kouli, to ještě některým šlo, ale opět
vrženou kouli chytit, aniž by se mezitím dotkla země, už nedokázal skoro
nikdo. Přesun k ochraně svých bossů! Každý přece ví, že boss je ten
nejdůležitější a že když o něj přijdete, tak váš život není zrovna
v bezpečí. I když nedá se to říct i tak. Návrat na oběd. Po obědě
chvilka odpočinku neuškodí. Poté, co jsem si chvilku odpočinul a byl jsem
chvíli dole, jsem uviděl věc nevídanou. Jedna z našich kuchařek
vycházela ze dveří. Nahoře na dveřích bylo prosklené okno. V tom se
najednou objevily ve skle oranžovočervené záblesky. Oheň. Teď jde teprve
poznat umění vaření a smažení našich kuchařek. Poté jsme byli vyhnáni
opět do přírody. Dostali jsme za úkol podpálit muniční sklad
nepřátelského gangu. Takové věci umí v takových podmínkách jen
zkušení. A ukázalo se, že jsme to my. Pak jsme se schovávali před zraky
pozorovatelny. O kousek dál nás čekala podobná hra „cukr, káva,
limonáda, čaj, rum, bum“, k de vítězství spočívá v tom, za jak
dlouhou dobu dokážete zrychlit do běhu a zpomalit opět do nehybného stavu.
Cestou zpět se úlohy „pozorovatele“ zhostil Jirka Müllner a mučil nás
tím, že nás nutil schovávat se v různých podmínkách. Mimo jiné i na
skoro holé planině, kde jsem tuto hru sabotoval způsobem, že jsem se Jirku
snažil za těch deset vteřin zahrabat sněhem. Po návratu nás čekalo
pašování přes hranice a kontrolování hranic (zboží v akci stálo
dvojnásob). Nesmím mimo jiné opomenout náš fotoromán, kde jsme ukázali
protizákonné činnosti nepřátelského gangu. Po večeři nás čekala
„cesta usmíření“ a poté jsme šli spát.
Neděle: Šli jsme do kostela. Balili jsme se. S Fankem jsem se schovával.
Detail. Poslední hra „buldoci“. Odjezd přeplněným autobusem. Konec.
Konec? Možná pro vás…
Účast: Hodně skautů. Z družiny Ostřížů: Olan, Janek, Jirka, DJ
a já.
David Juránek
Luňáci
Do Bedřichova jsme přijeli v pátek večer, rozdělili se na 2 skupiny a
ještě si stihli ve sněhu zahrát hru se zhášením svíček. Druhý den se
hrály bojovky s papírovými koulemi a nakonec jsme měli vyloupit banku a
klenotnictví, což dopadlo úspěšně. Celý víkend byl na mafiánské téma
a skončil usmířením dvou gangů a cestě ke křížku v sobotu večer.
V neděli jsme šli do kostela na mši a pak odjeli autobusem dom.
Účast: Vojta, Lapka, Fanek, Krtek, Vřískal, já
Žižka
Novější zápis: Výlet Hnědé šestky za sněhem (17. 1. 2009) Starší zápis: Tříkrálová sbírka 2009 (5.–8. 1. 2009)
|
Pátek 15. 1. ’21 svátek slaví Alice
Podporují nás
Jak psát na web
|