91. oddíl Junáka Brno

Rádcovsko-roverský jeskynní výlet

9.–11. 10. 2009

„Skauting je radostná služba.“ Baden Powell.
Začátek našeho víkendového výletu byl trošku náročnější. Někteří z nás (včetně mě) nestíhali sraz, tak jsme se všichni sešli až za tmy poblíž Býčí skály po několikakilometrové cestě z Adamova temnou nocí po břehu Jedovnického potoka. Rádcové, jejich zástupci, patroni, vedení oddílu. Někteří z nás ještě prohledali okolní lesy ve snaze najít romantickou, kdysi dávno objevenou jeskyni. Nakonec jsme přespali v jeskyni Kostelíček po večeru u skromného ohýnku a při debatě nad družinami našeho oddílu. Ráno se někteří předzašpinili v místních plazivkách, ale pak jsme sešli k Býčí skále, jejíž prohlídka se známým jeskyňářem byla hlavním bodem dnešního dne. Montérky, holinky, čelovky a jdem do tmy. Ponořeným Křtinským potokem po kolena, vylévání vody z holinek, plazení se uzounkými plazivkami plnými bahna. Po dvou hodinách jsme toho měli i docela dost, když jsme vylezli mokří a blátiví. A to jsme se nedostali ještě do nejvzdálenějších míst, protože díky dešti byl vysoký stav vody. Ale venku naštěstí už pršelo míň a protože kopání a vynášení bahna ze zatím neprozkoumané chodby se nakonec nekonalo, vyrazili jsme k naší střediskové základně na Vranově. Cestou jsme si prohlídli Nový hrad a prohodili pár slov s místním kastelánem. Večer za námi přijeli roveři a Tomáš, který měl pro nás přichystaný program na večer, ale u toho jsme někteří už usínali… A ráno jsme se vydali opět na cestu do Adamova, kde byla ten den společná pouť oddílů našeho střediska.
Účast: Vojťák, Honza, Pašin, Olan, Janek, Jirka M., Pú, Standa, Ondra; večer ještě Tom a z roverů Mistr, Hyt, Radim a David.

Ondra

Většina z nás vyrazila z hlavního nádraží vlakem. V Adamově jsme se spojili s odloučenou skupinou a spolu s ní jsme pak vyrazili, za přibývající tmy, do svahů naproti Býčí skále hledat jeskyni zvanou Partyzánská. Po první svahové zteči byla taková tma, že nebylo možno pokračovat dál beze světla. Po přesunu přes hřeben Honza konečně zjistil, kde jsme, a proto jsme se vydali dolů po značce (20 let zrušené). Po dojití k zátočině, která neměla na stezce vůbec být, jsme zjistili další cennou zkušenost, a to sice, že naše stará mapa je buď předpotopního, nebo alespoň starozákonního data. Následovala další svahová zteč. Po dosažení hřebene jsme konečně našli zelenou značku. Asi v půli sestupu Vojťák po pilném studiu mapy prohlásil, že daný partyzánský úkryt leží jeden kilometr – libovolným směrem. Vydali jsme se tedy potupně na ústup k jeskyni Kostelík, ve které jsme hodlali po svém neúspěchu přespat.
Tam se k nám připojila v čele s Ondrou další odloučená skupina, která do Adamova dorazila pozdějším vlakem. Následovala večeře á la švédský stůl. Po ní přemýšlení o zadaných tématech. Pak jsme zalehli.
Byli jsme vzbuzeni Olanovým budíčkem, který nepřestal otravovat, dokud jsme se neprobudili všichni a nevzbudili taky Olana, aby ho vypnul. Po snídani a rozcvičce jsme prolézali plazivky v Kostelíku. Pak jsme zvedli bágly a vyrazili k Býčí skále. Tam jsme se převlékli do jeskyňářských mundúrů a pod dohledem školeného speleologa vyrazili do jeskyně. Nejprve jsme prolézali různé plazivky a poté jsme se hlavním tunelem dostali k Jedovnickému potoku, kolem kterého (místy i jím samotným) jsme došli až na konec jeskyně k sifonu.
Na povrch jsme vylezli celí mokří a od bahna. Převlékli jsme se do suchých šatů a vyrazili na základnu do Vranova. Po cestě nám otevřeli Nový hrad, prošli jsme kolem Máchova památníku, od kterého jsme obdivovali blízká panoramata mlhy. Po doražení na základnu jsme tam shodili bágly a zašli na guláš do Vranova. Po návratu měl pro nás Severák připravenou hru a povídání.
Ráno jsme vyrazili časně a nebývalým tempem do Adamova. V půli kopce jsme se ponořili do mlhy, abychom se z ní vynořili v Adamově, kde tato akce vlastně skončila.

Janek

Novější zápis: Středisková pouť do Adamova (11. 10. 2009)
Starší zápis: Postavme školu v Africe (6.–9. 10. 2009)