|
Čtyřdenní pouť Asterionem
28. 9. – 1. 10. 2006
Naši „akci“ jsme zahájili ve čtvrtek brzy ráno setkáním u Jílků.
Sešli jsme se čtyři – Očko, Hyt, Radim a moje ctěná maličkost.
Odložili jsme batohy a vzápětí jsme vyrazili k zastávce na Mendlovo
náměstí. Směřovali jsme k Březinům, abychom jim pomohli se stěhováním
nábytku. To se také uskutečnilo, stěhovaly se skříně i postele a jako
borůvka v dortu také klavír. Naložení všeho nábytku nakonec zabralo
pouhých čtyřicet pět minut, načež jsme byli auty převezeni do nového
domu v Žebětíně. Tam jsme vše opět vyložili a ještě jsme byli vydatně
pohoštěni párky, chlebem, jablky a vodou. Vrátili jsme se do Kohoutovic, kam
za námi přijel pan Jílek již s naloženým autem. Očko sednul za volant a
s krásnými skladbami od Mika Oldfielda jsme vyjeli do Střelic, kde mají
Jílkovi chatu.
Zbytek dne jsme strávili hrou – to byl pochopitelně, zřejmě a vznešeně
cíl celé akce. Dračí Doupě. První sezení trvalo hluboko do noci, za
kterouž to dobu jsme si stihli uvařit párky k obědu, dát si koblihy ke
svačině a namazat si chléb k večeři. K tomu Irish Cream s mlékem nebo
capuccino, každý dle svého gusta.
V pátek vstával Očko dříve, aby nám stihnul nachystat kvalitní
dobrodružství. Nasnídali jsme se a pak jsme hráli až do odpoledne (za
kteroužto dobu jsme si stihli dát k dobru svačinu a uvařit si tradiční
jídlo Tygrů (a pochopitelně i Draků) zvané mataratas. Jde o chutné
jídlo z Venezuely – mohu se pouze dohadovat, jestli název skutečně
znamená matar ratas, tedy zabíjet krysy. Odpoledne jsme se rozdělili na dva
pracovní týmy. První tým, bratři Jílkovic, nasekal dříví, jak jsme
dostali uloženo, a druhý tým, bratr Hyt a moje ctěná maličkost, jsme
vyrazili do nedalekých Střelic, abychom nakoupili chléb a obhlédli, jak je
to v obchodě s otvírací dobou. Naneštěstí jsme nepochodili. Po návratu
jsme pokáceli jabloň, kterak nám bylo uloženo, a nařezali ji na
spořádané hromady dříví. Zbytek dne jsme strávili hrou, za kteroužto
dobu jsme se stihli nasytit a ještě popít nápoje dle libosti.
V sobotu jsme vstávali všichni stejně. Bratři Hyt, Radim a moje ctěná
maličkost jsme vyrazili na nákup, zatímco Očko nám chystal kvalitní
dobrodružství – a jest pravdou, že se činil, neboť sezení všech dní
patří k jedněm z nejlepších, co jsme kdy sehráli. Celý den jsme
věnovali hře, za kteroužto dobu nám bratr Hyt uvařil chutné těstoviny
s cibulkou, kečupem a sýrem, občerstvili jsme se svačinou i večeří a
popíjeli jsme nápoje dle libosti až do hlubokých nočních hodin.
Emocionálně vyčerpáni jsme za hlasitého smíchu uléhali.
V neděli jsme vstávali dříve, abychom stihli mši svatou u sestřiček
v ústavu pro postižené kousek po cestě lesem. Potom jsme se bratři Hyt,
Radim a moje ctěná maličkost vrhli na otloukání a sbírání ořechů,
kterak nám bylo uloženo, zatímco Očko nám připravoval kvalitní
dobrodružství – v závěru nám ještě přišel pomoci s ořechy.
Bohužel jich hodně sežraly veverky, bestie jedny. Následný čas jsme
věnovali hře – a šlo o otázku života a smrti! Nakonec jsem ale ve
zdraví vyvázl a alespoň trocha ukradeného času mi byla navrácena (neboli
se podařilo získat všechny suroviny pro lektvar omlazení). K obědu moje
ctěná maličkost osmažila pár uhelných topinek a okolo šesté hodiny
večerní jsme po úklidu chaty (bohužel jsem rozbil malý podšálek, jako na
potvoru) vyrazili zpět do Brna.
Akce se zúčastnili PJ Očko, pan Vincenc (pravým jménem Anduriel) – bratr
Hyt, pan Schaffell (pravým jménem Xorel Vistor) – bratr Radim, a pan Murat
(pravým jménem Ferko Dobrouchuť, tedy moje ctěná maličkost) –
Vojtěch Dobeš.
Vojta Dobeš
Novější zápis: Foglar dostal v Brně vlastní ulici (5. 10. 2006) Starší zápis: Luňácký výlet na Stránskou skálu (24. 9. 2006)
|
Čtvrtek 28. 3. ’24 svátek slaví Soňa Zelený čtvrtek
Podporují nás
Jak psát na web
|