|
Jarní prázdniny v Pražmu
3.–7. 3. 2003
Tato akce měla být původně určena pro mladší skauty, ale protože se
přihlásil pouze jeden účastník, stala se akcí roverskou.
Dali jsme si sraz v pondělí o půl páté odpoledne na Mendláku. Petr jel
už předem vlakem a ostatní (Severák, Honza, Ježek, já a Severákův pes
Woody) jsme měli jet Ondrovým Žigulem. Asi ve čtyři mi zavolal Severák,
že Honza onemocněl a tudíž přijede až v úterý a taky mi oznámil, že
to nestihne tak brzo a máme přijít na sraz až v šest. V šest přišel
Ježek a tak jsme spolu asi hodinu čekali na Severáka. Konečně jsme
naložili zavazadla a lyže a vydali jsme se vstříc dobrodružství. Asi
v půli cesty začalo sněžit a protože jsme hodili parádní smyk (což
v autě se sjetými letními pneumatikami není žádný problém),
pokračovali jsme dál velmi opatrně. I přesto se nám však podařilo
zabloudit. O půl druhé ráno se nám konečně podařilo dojet do Pražma.
Tam na nás už čekal Petr.
Když jsme se po nedlouhém spánku probudili a nasnídali se (asi v poledne),
vydali jsme se na pěší výlet po okolí, abychom zjistili, jak je to tady se
sněhem. Došli jsme na jednu běžkařskou cestu, která ale byla prohrnutá
(později jsme zjistili, že je to v Beskydech asi pravidlem, protože jsme
nenarazili na jedinou běžkařskou cestu, na které by byl sníh). Tak jsme tam
aspoň ze sněhu, který byl kolem cesty, postavili vítězný oblouk. Honza
pochopitelně nepřijel.
Ve středu jsme vyšli na druhou stranu od Pražma, tentokrát jsme si s sebou
vzali lyže. Po usilovném hledání se nám podařilo najít svah se sněhem,
kde jsme se Ježka snažili naučit běžkovat. Večer dojel Zap, aby s námi
v následujících dnech uskutečnil dvoudenní přechod hor.
Ve čtvrtek v poledne jsme konečně vyrazili. Většina jela na běžkách,
jenom Ježek šel raději pěšky. Šli jsme po trase úterního výletu a
vyšplhali jsme na Travný. Tam jsme uskutečnili zápis do vrcholové knihy a
vydali jsme se dál směrem na Sulov. Když se začalo stmívat, postavili jsme
stany a posilněni hrachovou polévkou (spíš kaší) jsme ulehli.
Ráno nás probudila zima a tak jsme brzo vstali, sbalili stany a vyjeli přes
Visalaje k slovenským hranicím. Po nich jsme pokračovali k Malému Polomu a
začali jsme se vracet do Morávky. Tam už čekal Ježek, který šel zkratkou.
Společně jsme pak došli zpět do Pražma. Zap řekl, že velmi pospíchá a
tak, aniž by si zjistil odjezdy, odjel do Frýdku. (Museli jsme mu půjčit
peníze na cestu, protože je utratil, když jel v Ostravě tramvají.) Ani
jsme nestačili zabránit tomu, aby vzal Petrův stan.
V pátek jsme si začali balit věci, ale zjistili jsme, že Zap vzal kromě
stanu i klíč od fary. Vymlouval se sice, že nás prozváněl, protože měl
jen 30 Kč kreditu, ale nakonec jsme ho donutili se s klíčem vrátit.
Mezitím jsme uklidili dřevník a šli jsme si zalyžovat na nedaleký svah, na
kterém byl ještě sníh. Pak jsme jeli do Brna. Po cestě nás chytli
policajti a něco se jim nelíbilo na našem vozidle a tak jsme jim zaplatili
200 Kč. Nakonec jsme ve čtvrt na jedenáct konečně dojeli zpátky na
Mendlák.
Myslím si, že tato akce stála i přes drobné nedostatky za to.
Vojťák
Novější zápis: Celooddílová výprava (22. 3. 2003) Starší zápis: Zimní pobyt ve Veselé (1.–6. 2. 2003)
|
Sobota 20. 4. ’24 svátek slaví Marcela
Podporují nás
Jak psát na web
|