Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Ústřední kolo Závodu vlčat a světlušek

24.–26. 9. 2004

Tři pátky po sobě se připravovali ti nejpilnější na celostátní kolo Závodu vlčat a světlušek. Po těžkém rozhodování jsem z nich na základě jejich výsledků v jednotlivých disciplínách vytvořil dvě hlídky, ti trochu méně zkušení startovali na závodech jako přehlídka, ti druzí pak jako naše soutěžní hlídka, která měla obhajovat naše vítězství v minulém ročníku tohoto závodu. V pátek 24. září jsme se naposledy sešli v klubovně, abychom doladili kroje a vybavení. Trošku nemile mě překvapilo, že ani po mém dopise, aby kluci měli vybavení v pořádku, se tak nestalo. Naštěstí jsme torza KPZetek doplnili a po večerní mši svaté odjeli do Kohoutovic, kde v ZŠ na Pavlovské jsme se zaregistrovali a ubytovali. Na dotaz zvídavých vlčátek, kdeže to budeme spát (někteří dokonce předpokládali spaní ve stanech), jsem vždy odpověděl – no přece v 5. B. Nevím proč, snad mě inspiroval Mach s Šebestovou. O to větší překvapení nás čekalo, když jsme byli dovedení do naší třídy – učebny č. 7. Byla to skutečně třída 5. B. Ustlali jsme si na podlaze a brzy usnuli. Ráno jsme se setkali s naší předhlídkou, kterou dovedl z Mendláku Miky. Následovalo slavnostní zahájení za účasti krajského hejtmana pana Juránka – také skauta s přezdívkou Marabu. Celkem se do Brna sjelo přes 30 nejlepších hlídek vlčat a světlušek z celé republiky, které se probojovaly sítem střediskových, okresních a krajských kol. Následovala kontrola kroje a předhlídka už pelášila na trať. Hodinu po nich už startovala i naše „ostrá“ hlídka. A jak jsme v takové konkurenci obstáli? Po doběhnutí to vypadalo celkem nadějně. Obě hlídky dle jejich nadšeného vypravování téměř všechno uměli a body ztrácely jen výjimečně. Také čas na trati nebyl špatný, to se dalo uvažovat o umístění v první třetině. Pak ale padla rána! Vzhledem k tomu, že závody pořádalo naše středisko, tak jsem všechny ty rozhodčí, zapisovatele, komisaře dobře znal a oni nám jistě chtěli držet palce. Najednou – to když dorazila do výpočetního střediska průvodka naší hlídky, – zděšení. Kdo to tak nahrabal, to je nečitelné! Další osoba mi “důvěrně“ prozradila – prosím tě, co to ti tví kluci dělali, to se po nich nedá vůbec přečíst. To jsme jim nemohli vůbec uznat. Ták!!! Vzhledem k tomu, že v průvodce jsou čtyři disciplíny, které kluci museli vyplňovat, bylo mi jasné, že ztráta více než 40 bodů se nedá ničím dohnat a můžeme čekat jen to úplně poslední místo. Celý večer kolem mě všichni ze štábu chodili a jen kroutili hlavami a hořce vzdychali. A tak jsme uléhali s vědomím, že už není na co se těšit. Ráno po mši svaté v tělocvičně opět slavnostní nástup, tentokrát se dostavil brněnský primátor pan Duchoň. A začalo vyhlašování výsledků – nejdříve světlušky, potom i vlčata. Poslední místo to nebylo a vlčátka propukla v jásot. Já jen trpce přihlížel, při obhajobě minulého vítězství se od nás čekalo jistě víc než 13. místo. Jenže nebyli jsme ani dvanáctí, jedenáctí…. Když jsme nebyli ani osmí, začalo to být zajímavé. Tu jsem si vzpomněl na večerní slova Repa, člena štábu, když mi u táboráku těšil, abych to neviděl všechno tak černě. A skutečně, dostali jsme se dokonce do první šestky a to už bylo velmi dobré. Za radostného křepčení zbývajících hlídek bylo vyhlášeno i 5. a 4. místo. Já jsem žasl a ztratil jsem řeč. Konečně jsme se dočkali, krásné 3. místo bylo pro nás, a to ještě jen o dva bodíky za druhým. Takže nadšení kluků a moje spokojenost. Dokonce i slibované „švýcaráky“ kluci za svůj úspěch dostali. A tak jsme i ten návrat domů trochu odložili, nejprve jsme v klubovně rozdělili kořist, poté jsme šli mlsat do cukrárny a teprve potom domů. Ještě jednou tedy chci poděkovat Tkaničkovi, Davidovi, Tomáši M., Tomáši W., Tomáši H. a Jirkovi za vzornou reprezentaci naší smečky i střediska, dík patří jistě i jejich rodičům za trpělivost a pomoc při jejich přípravě.
Velký dík však patří i předhlídkce – Honzovi J., Míšovi Š., Fandovi, Danovi N., Myškovi a Levákovi, že i když věděli, že budou „jen“ ti předběžci, snažili se a jsem přesvědčen, že by v ostré soutěži jistě nedopadli špatně. A za dva roky jistě někteří z nich svoje získané zkušenosti v dalším ročníku Závodu vlčat a světlušek zúročí.

Vašek Procházka

Brzy tomu bude rok, kdy se v našem středisku poprvé vynořila myšlenka, že vzhledem k naší početnosti by bylo dobré vykouknout zpoza plotu pomyslné zahrádky a upřít naše pohledy do dosud nepoznaných dálav. Řekli jsme si, že bychom mohli mít na víc než jen na organizaci Skautského máje, že by to chtělo podílet se na nějaké akci většího kalibru. A řekl bych, že jsme skočili rovnýma nohama přímo do jámy lvové. Inspirací nám byl triumf vlčat z 91. oddílu na posledním Ústředním kole Závodu vlčat a světlušek v září 2002 v Benátkách nad Jizerou. Jelikož ústředí Junáka právě v té době hledalo pořadatele pro další ročník této akce, která se koná vždy ve dvouletých intervalech, rozhodli jsme se, že se tohoto náročného úkolu pokusíme ujmout. Pro zázemí závodu, který patří k nejmohutnějším akcím v rámci Junáka, se nám podařilo získat budovu ZŠ Pavlovská v Brně-Kohoutovicích, a to zejména díky vstřícnosti jejího ředitele RNDr. Miroslava Klíče. V průběhu jara, hlavních prázdnin
i měsíce září se pravidelně scházel tým, který měl garantovat hladký průběh závodu i věcí souvisejících (ubytování, strava, doprovodný program apod.).
V pátek 24. září vše vypuklo. Brzy odpoledne jsme obsadili školu a začali se chystat na registraci přijíždějících hlídek. Chvílemi to bylo velmi dobrodružné, protože vlivem končícího strojírenského veletrhu a tím pádem také ucpaných příjezdových komunikací nám nárazově přijíždělo vždy několik hlídek najednou. Obsluha registrace proto byla na konci příjezdového maratonu u konce s hlasivkami i s většinou svých fyzických sil. Všechny účastníky se však podařilo úspěšně ubytovat, a tak jsme po závěrečné poradě konečně mohli asi o půl druhé v noci ulehnout. Spánek ale nebyl dlouhý, protože již brzy ráno vyrazila do terénu skupina, která měla za úkol vyznačit a vybavit závodní trať. Místo tradičních fáborků se závodníci orientovali podle usušených květů vratiče. Vlastní závod začal slavnostním nástupem v atriu školy, kam nás přišel pozdravit také hejtman Jihomoravského kraje Ing. Stanislav Juránek – bratr Marabu, který nad celou akcí převzal záštitu. Brzy poté vyběhly na trať první závodníci. Celkem se závodu zúčastnilo 15 dívčích a 14 chlapeckých hlídek, k tomu ještě dvě nesoutěžní předhlídky. Okolo půl třetí doběhla poslední hlídka a my jsme se mohli dát do počítání výsledků, které trvalo v důsledku řešení několika protestů až do pozdního večera. Děti se mezitím mohly zúčastnit různých doprovodných aktivit v areálu školy nebo vyrazit na prohlídku centra Brna. Večer byl připraven slavnostní oheň, u kterého mohly hlídky prezentovat krátké scénky, které si pro tento účel připravily. Mezitím se již ve sborovně školy psaly diplomy a chystaly se ceny pro jednotlivá umístění. S touto prací jsme skončili v již naprosto tiché škole okolo druhé hodiny ranní. Neděle pak pro některé začala mší svatou, která byla sloužena v tělocvičně školy. A pak už nadešla chvíle, na kterou se všichni těšili. Konal se závěrečný nástup s vyhlášením výsledků závodu. Poháry nejlepším hlídkám předával primátor města Brna a poslanec Evropského parlamentu RNDr. Petr Duchoň, který nad akcí rovněž převzal záštitu. Putovní trofeje odevzdali vítězným hlídkám náčelní dívčího kmene ses. Hana Vogeltanzová a náčelník chlapeckého kmene br. Zdeněk Prančl – Wabi. Vítězné vavříny si odnesly světlušky z Tábora a vlčata z Letohradu, hlídka vlčat z našeho 91. oddílu skončila na skvělém třetím místě. A po rozdání cen se již všichni účastníci začali rozjíždět do svých domovů.
Závěrem je nutno dodat, že zvládnutí organizace tak velké akce, jakou Ústřední kolo ZVaS bezpochyby je, bylo možné jen díky vynikající týmové práci. Byla to velmi užitečná zkušenost pro všechny z nás, kteří přiložili ruku k dílu. Velký dík patří všem činovníkům, roverům a rangers i starším skautům a skautkám, kteří se na přípravě a realizaci závodů podíleli, ať již jako členové organizačního týmu, rozhodčí či pomocný personál. Velmi pozitivně hodnotím také to, že se k nám přidali i sestry a bratři z jiných brněnských středisek. Já osobně velmi děkuji za to, že jsem měl možnost být u toho a s celou touto skvělou partou vykonat něco ku prospěchu skautského hnutí.

Pavel Blažík – Rep

Novější zápis: Skautský podzim (1.–3. 10. 2004)
Starší zápis: Tábor „Rytíři kulatého stolu“ – Lesní Jakubov (3.–23. 7. 2004)

Pondělí 19. 11. ’18
svátek má Alžběta





Oddílová rada bývá druhé pondělí v měsíci
v 18.30 hod. v klubovně na Mendláku, příští je 10. 12. 2018.

Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 18. listopadu 2018 v 18.27