|
Tradiční roverký puťák
3.–5. 6. 2005
Už se stalo tradicí, že vždycky na začátku června se vydáváme na
takový trošku akčnější výlet.
Tak i letos jsme se sešli v pátek ve čtvrt na pět na Hlavňáku. Vlak nás
zavezl do Náměště nad Oslavou. Náměšť jsme si řádně prohlédli a po
menší okružní cestě jsme se vydali do dálek. Při první zastávce začalo
naše putování historií – každý si připravil povídání a nějakou hru
vztahující se k určitému období. První začala Peťa s pravěkem.
A protože pralidé ještě neznali technické vybavení, museli jsme odevzdat
všechny hodinky a telefony do úschovy Kovbojovi. Pak jsme se rozdělili do
dvou skupin. Jedna měla za úkol vytvořit Venuši a druhá Venušáka. Ještě
jsme nabrali ve vesnici vodu a vydali jsme se k letišti. Tam Potápka
přednesla svůj příspěvek o antice. Potom jsme opět ve dvou skupinách
předvedli každá té druhé nějaké antické drama a ta druhá skupina ho
posléze dabovala. Dál ještě následovala Kovbojova řeč o praotci Čechovi
a Bořivoji s následným honem na divočáka. Nakonec jsme uvařili večeři,
postavili přístřešky a ulehli ke spánku.
Ráno jsme se nasnídali a vydali na nedalekou skalní vyhlídku. Tam pronesl
Očko přednášku o gotice a renesanci. Když jsme se vrátili do vesnice, kde
nám čekal Čmelda u věcí (on byl na vyhlídce předešlý večer), byl tam
s ním i Mikeš. Zanedlouho po tom, co jsme vyšli na další cestu, kolem
nás prosvištělo auto a uneslo Kovboje, přičemž málem srazilo Raka, který
(zřejmě uchvácen přednáškou o rytířských ctnostech) se mu obětavě
vrhl pod kola. Z okna vyhodili lístek, že dva z nás mají čekat v 11:05
na rozcestí za nedalekou vesnicí. Od tamějších obyvatel jsme zjistili,
kolik je hodin (pořád to všechno měl Kovboj) a zaujali jsme strategické
pozice poblíž křižovatky. Očko s Potápkou na stanoveném místě
obdrželi od maskovaného únosce balíček s bílým práškem a (zřejmě
omylem) dopis adresovaný nějakému panu Smithovi. V něm byla tabulka
s šifrou, kterou se nám ani po větším úsilí nepodařilo rozluštit.
Balíček jsme měli předat za další vesnicí. Tentokrát šel na místo
srazu Mikeš s Peťou a ostatní opět pozorovali zpovzdálí. Přijelo auto a
když odjelo, najednou byli oba pryč. Část z nás šla ve stopách auta
(kapala z něj nějaká kapalina), když najednou se k našemu překvapení
kolem nás auto prohnalo znovu a zmizelo v dáli. Po delší době jsme se
opět všichni (kromě Kovboje) sešli a dozvěděli jsme se heslo „písek“,
které sloužilo k rozluštění dopisu. Při luštění začalo docela pěkně
pršet, ale stačili jsme se dozvědět, že jsme sloužili pouze jako volavky
při nějaké mnohem větší akci (v balíčku byla obyčejná mouka) a že
máme někde jako signál zapískat melodii „Obchodníka s deštěm“. Po
chvíli se objevili únosci i s Kovbojem a hru jsme museli předčasně
ukončit. Zároveň nás opustil i Honzík, který se potřeboval doma učit.
Vydali jsme se dál po červené ke zřícenině hradu Rabštejn. Po cestě se
rozpršelo trochu víc a tak Kovboj zkusil zavolat kamarádovi do Dukovan,
jestli by se tam nedalo někde přespat. Protože ale nejsme z cukru (a
Kovbojův kamarád to pořád nebral), rozhodli jsme se přenocovat na
zřícenině. Postavili jsme s použitím místního vybavení (vlnitý plech,
klády, …) velký přístřešek a s pomocí Kovbojova pevného lihu a
Čmeldovy plechovky od guláše jsme rozdělali oheň. Až jsme se relativně
usušili, přednesl Mikeš povídání o husitech a já o národním obrození
následované hrou na puristy (snaha o očistu českého jazyka). Když jsme
uvařili prvních několik chodů večeře, zjistili jsme, že nám poněkud
chybí voda. Tak jsme se Očko, Atom a já vydali na večerní vycházku do
Dukovan. Tam jsme málem vzbudili jednoho staršího pána s jezevčíkem,
který nám poradil, že příště můžem jít na autobusové nádraží, kde
teče i teplá voda. Při cestě zpátky jsme se stavili (za odměnu) na
kofole. Mezitím měl Rak přednášku o století páry, kterou jsme bohužel
neslyšeli. Většina osazenstva se už chýlila k spánku, dali jsme si tedy
ještě malý zákusek a šli jsme taky spát.
V neděli jsme se po snídani sbalili a vyšli na autobus do Dukovan. Cestou
nás ještě zastihlo několik přeháněk i s kroupami. V parku na
náměstí nám ještě Atom řekl něco o dvacátém století a už jsme si
mohli vzít zpátky telefony (hodinky jsme si vzali už dřív). Potom nám na
nádraží Čmelda řekl pár hlavních myšlenek z knížky Jana Kellera
„Až na dno blahobytu“, někteří si ještě před vstupem do civilizace
vyčistili zuby a konečně jsme mohli nastoupit do autobusu, který nás zavezl
zpátky do Brna.
Vojťák
Novější zápis: Brigáda v Lesním Jakubově (10.–11. 6. 2005) Starší zápis: Třídenní výlet Netopýrů do Pavlova (3.–5. 6. 2005)
|
Úterý 19. 1. ’21 svátek má Doubravka
Podporují nás
Jak psát na web
|