91. oddíl Junáka Brno

Tradiční roverký puťák

3.–5. 6. 2005

Už se stalo tradicí, že vždycky na začátku června se vydáváme na takový trošku akčnější výlet.
Tak i letos jsme se sešli v pátek ve čtvrt na pět na Hlavňáku. Vlak nás zavezl do Náměště nad Oslavou. Náměšť jsme si řádně prohlédli a po menší okružní cestě jsme se vydali do dálek. Při první zastávce začalo naše putování historií – každý si připravil povídání a nějakou hru vztahující se k určitému období. První začala Peťa s pravěkem. A protože pralidé ještě neznali technické vybavení, museli jsme odevzdat všechny hodinky a telefony do úschovy Kovbojovi. Pak jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna měla za úkol vytvořit Venuši a druhá Venušáka. Ještě jsme nabrali ve vesnici vodu a vydali jsme se k letišti. Tam Potápka přednesla svůj příspěvek o antice. Potom jsme opět ve dvou skupinách předvedli každá té druhé nějaké antické drama a ta druhá skupina ho posléze dabovala. Dál ještě následovala Kovbojova řeč o praotci Čechovi a Bořivoji s následným honem na divočáka. Nakonec jsme uvařili večeři, postavili přístřešky a ulehli ke spánku.
Ráno jsme se nasnídali a vydali na nedalekou skalní vyhlídku. Tam pronesl Očko přednášku o gotice a renesanci. Když jsme se vrátili do vesnice, kde nám čekal Čmelda u věcí (on byl na vyhlídce předešlý večer), byl tam s ním i Mikeš. Zanedlouho po tom, co jsme vyšli na další cestu, kolem nás prosvištělo auto a uneslo Kovboje, přičemž málem srazilo Raka, který (zřejmě uchvácen přednáškou o rytířských ctnostech) se mu obětavě vrhl pod kola. Z okna vyhodili lístek, že dva z nás mají čekat v 11:05 na rozcestí za nedalekou vesnicí. Od tamějších obyvatel jsme zjistili, kolik je hodin (pořád to všechno měl Kovboj) a zaujali jsme strategické pozice poblíž křižovatky. Očko s Potápkou na stanoveném místě obdrželi od maskovaného únosce balíček s bílým práškem a (zřejmě omylem) dopis adresovaný nějakému panu Smithovi. V něm byla tabulka s šifrou, kterou se nám ani po větším úsilí nepodařilo rozluštit. Balíček jsme měli předat za další vesnicí. Tentokrát šel na místo srazu Mikeš s Peťou a ostatní opět pozorovali zpovzdálí. Přijelo auto a když odjelo, najednou byli oba pryč. Část z nás šla ve stopách auta (kapala z něj nějaká kapalina), když najednou se k našemu překvapení kolem nás auto prohnalo znovu a zmizelo v dáli. Po delší době jsme se opět všichni (kromě Kovboje) sešli a dozvěděli jsme se heslo „písek“, které sloužilo k rozluštění dopisu. Při luštění začalo docela pěkně pršet, ale stačili jsme se dozvědět, že jsme sloužili pouze jako volavky při nějaké mnohem větší akci (v balíčku byla obyčejná mouka) a že máme někde jako signál zapískat melodii „Obchodníka s deštěm“. Po chvíli se objevili únosci i s Kovbojem a hru jsme museli předčasně ukončit. Zároveň nás opustil i Honzík, který se potřeboval doma učit. Vydali jsme se dál po červené ke zřícenině hradu Rabštejn. Po cestě se rozpršelo trochu víc a tak Kovboj zkusil zavolat kamarádovi do Dukovan, jestli by se tam nedalo někde přespat. Protože ale nejsme z cukru (a Kovbojův kamarád to pořád nebral), rozhodli jsme se přenocovat na zřícenině. Postavili jsme s použitím místního vybavení (vlnitý plech, klády, …) velký přístřešek a s pomocí Kovbojova pevného lihu a Čmeldovy plechovky od guláše jsme rozdělali oheň. Až jsme se relativně usušili, přednesl Mikeš povídání o husitech a já o národním obrození následované hrou na puristy (snaha o očistu českého jazyka). Když jsme uvařili prvních několik chodů večeře, zjistili jsme, že nám poněkud chybí voda. Tak jsme se Očko, Atom a já vydali na večerní vycházku do Dukovan. Tam jsme málem vzbudili jednoho staršího pána s jezevčíkem, který nám poradil, že příště můžem jít na autobusové nádraží, kde teče i teplá voda. Při cestě zpátky jsme se stavili (za odměnu) na kofole. Mezitím měl Rak přednášku o století páry, kterou jsme bohužel neslyšeli. Většina osazenstva se už chýlila k spánku, dali jsme si tedy ještě malý zákusek a šli jsme taky spát.
V neděli jsme se po snídani sbalili a vyšli na autobus do Dukovan. Cestou nás ještě zastihlo několik přeháněk i s kroupami. V parku na náměstí nám ještě Atom řekl něco o dvacátém století a už jsme si mohli vzít zpátky telefony (hodinky jsme si vzali už dřív). Potom nám na nádraží Čmelda řekl pár hlavních myšlenek z knížky Jana Kellera „Až na dno blahobytu“, někteří si ještě před vstupem do civilizace vyčistili zuby a konečně jsme mohli nastoupit do autobusu, který nás zavezl zpátky do Brna.

Vojťák

Novější zápis: Brigáda v Lesním Jakubově (10.–11. 6. 2005)
Starší zápis: Třídenní výlet Netopýrů do Pavlova (3.–5. 6. 2005)