91. oddíl Junáka Brno

Tygří soustředění ve Střelicích

23.–24. 9. 2005

Mise ve Sclopetans 33

Abychom se připravili na velkou bitvu, jež nás čekala v Lanscrae 113, rozhodli jsme se, že se na ni přichystáme na planetě Sclopetans 33, kde vlastní pokrevní otec našeho duchovního bratra Rathima svůj soukromý palác. S jeho laskavým svolením jsme se tam vypravili a uskutečnili doplňující výcvik, o kterém na následujících řádcích pojednám.

Setkali jsme se v Síni Adepta Mechanica, přesněji v hlavní Informační hale, a to přesně 23. září 2005. Náš jádrový úderný chór doplnil bratr Avarus z kapituly Vespertilios, jako náhrada za bratry Davida a Michaela. První den a dopoledne dne druhého nás též doprovázel bratr Ocellus, aby jako starší syn panovníka Sclopetans a k nám příslušející kaplan dohlížel na naše konání.
Věrné síly Říšského námořnictva nám propůjčily jednu ze svých dopravních fregat, a pod velením kapitána Mathiuse jsme po krátkém hyperprostorovém skoku (trval všehovšudy asi dvacet čtyři minut) dosáhli planety. Zde jsme již svižným pochodem pravých Hvězdných pěšáků vyrazili k panství slavné rodiny Jilceae. Tam nás uvítal pouze vzkaz staré hlavy rodiny a jeho manželky. Zanechali nám něco z letní úrody, jako výraz díků za poctu naší návštěvy.
Den vyplnily odpočinkové hry, jako karetní hra z Císařových dob zvaná Bang či úchvatná taktická bojová hra Aréna, kde proti sobě rozmanití bojovníci bojují na život a na smrt. K večeři jsme měli vynikající polévku od staré paní Jilceae současné nejstarší generace. Večer nám též zpříjemnil drahý nápoj capuccino, který přinesl bratr Ignis (ovšem jen těm starším).

Následující ráno jsme vstávali po osmé hodině. Docela nám dala zabrat rozcvička, kterou vedl bratr Hyth. Zprvu jsme rozhýbali servomotory našich zbrojí dlouhým během a následně jsme se utkali s iluzemi smrtících bodavých komárů z planety Galt III – já ke své hanbě podlehl. Po návratu jsme se zasytili sladkým chlebem Díkuvzdání.
Dopoledne nás bratr Ocellus zdokonaloval v našich orientačních dovednostech. Za využití
moderní techniky i vlastních smyslů jsme měřili vzdálenosti a krajinné úhly vzhledem k severnímu pólu. Rozdělení do dvou skupin jsme obstáli velice dobře, překonali bychom i rotu skautů. Dále jsme si prověřili znalosti terénních značek, jaké se vyskytují v projekčních mapách.
K obědu jsme měli vynikající zapékané těstoviny od bratra Hytha, okořeněné a doplněné zeleninou a kečupem. Po obědě následovala siesta a odpoledne jsme se opět zlepšovali. Pod vedením bratra Rathima jsme si do hlavy vtloukali všeliké rostliny rostoucí po rozmanitých světech galaxie. Následně s využitím tréninkové hry Lodě jsme dosáhli v základní květeně téměř dokonalosti.
K večeru jsme měli fenrisanské párky s kečupem a velkým množstvím chleba. Hráli jsme vynikající hry, například Arietes, kdy všichni navzájem soupeří v čisté fyzické síle, nebo tichou infiltrační hru, nazvanou podle nočních tvorů Upíři. Poté jsme až hluboko do noci hráli Bang a Arénu, dokud se nám oči nezavřely a nezahnaly nás vstříc spánku.

Třetí den našeho doplňujícího výcviku jsme zahájili cestou do nedalekého ústavu pro celebrálně zmrzačené všudypřítomným stínem Chaosu, budiž popliváno jeho jméno. Tamější služebnice ecclesiarchovy, sestry Bitvy, zde pro obyvatele Sclopetans 33 slouží slavnou nedělní bohoslužbu, které jsme se zúčastnili.
Ke snídani jsme dojedli sladké pečivo a chleby. Dopoledne jsme se pak vzdělávali pod vedením bratra Ignise a mé ctěné maličkosti, a to v oboru dějin naší kapituly a Impéria, a ode mne základům zdravovědy a znalosti všech funkcí implantátů a dodatečných orgánů, které naše těla udržují díky požehnané moci genetického štěpu.
Po obědě, ke kterému nám bratr Hyth přichystal nebalené okořeněné steaky s brambory, jsme celé sídlo poklidili a vrátili do původního stavu. Před odchodem jsme si ještě zahráli a poté jsme se odebrali do střediska Námořnictva, aby nás na palubě jedné ze svých fregat dopravilo do Tesáku.

Bratr Adalbertus

A aby bylo jasné, o čem že to Vojta D. vlastně psal, tak druhá, srozumitelněj­ší verze:

Soustředění ve Střelicích

Abychom se připravili na závody, které nás čekaly v Lanškrouně, rozhodli jsme se, že se na ně přichystáme v obci Střelice, kde vlastní otec našeho skautského bratra Radima rodinnou chatu/chalupu. S jeho laskavým svolením jsme se tam vypravili a uskutečnili doplňující výcvik, o kterém na následujících řádcích pojednám.

Setkali jsme se na hlavním vlakovém nádraží, přesněji v hlavní vestibulu, a to přesně 23. září 2005. Základní sestavu naší družiny doplnil bratr Šmudla z družiny Netopýrů, jako náhrada za bratry Davida a Michaela. První den a dopoledne dne druhého nás též doprovázel bratr Očko, aby jako starší syn majitele chaty a k nám příslušející patron dohlížel na naši činnost.
S využitím služeb Českých drah jsme osobním vlakem vyrazili k našemu cíli. Nástupiště číslo 5 jsme opustili a po krátce cestě u dveří (trvala všehovšudy asi dvacet čtyři minut) jsme dosáhli Střelic. Zde jsme se již svižným Tygřím krokem vydali k chatě rodiny Jílků. Tam nás uvítal pouze vzkaz dědečka a babičky. Zanechali nám něco z letní úrody, aby nás potěšili (zde se vnucuje myšlenka, zda-li nebyl dotyčný Hvězdný pěšák donucen sepsat zprávu pod nátlakem inkvizitora – pozn. autora).
Den vyplnily odpočinkové hry, jako karetní hra z roku 2003 zvaná Bang! či úchvatná taktická bojová hra Aréna, kde proti sobě rozmanití bojovníci bojují na život a na smrt (tato věta je stylisticky velmi slabá – pozn. autora). K večeři jsme měli vynikající polévku od babičky. Večer nám též zpříjemnil drahý nápoj capuccino, který přinesl bratr Bludička (ovšem jen nám starším) (aha, odhaduji nátlak třetího stupně).

Následující ráno jsme vstávali po osmé hodině. Docela nám dala zabrat rozcvička, kterou vedl bratr Hyt. Zprvu jsme se rozhýbali dlouhým během a následně jsme si zahráli hru na lov komárů. Jeden má zavázané oči a v ruce šátek, ostatní ho musí bodnout prstem bez toho, aby je šátkem trefil. Ovšem mí milí kamarádi se na mne vrhli a doslova mne ubodali. Po návratu jsme se najedli vánočky.
Dopoledne nás bratr Očko zdokonaloval v našich orientačních dovednostech. Za využití buzoly i vlastních smyslů jsme měřili vzdálenosti a azimuty vzhledem k severnímu pólu. Rozdělení do dvou skupin jsme obstáli velice dobře, překonali bychom i rotu skautů. Dále jsme si prověřili znalosti terénních značek, jaké se vyskytují v turistických mapách. Nechápu, jak to, že jsme to v Lanškrouně tak zvrtali!
K obědu jsme měli vynikající zapékané těstoviny od bratra Hyta, okořeněné a doplněné zeleninou a kečupem. Po obědě následovala siesta a odpoledne jsme se opět zlepšovali. Pod vedením bratra Radima jsme si do hlavy vtloukali všeliké rostliny rostoucí po rozmanitých krajích České Republiky. Následně s využitím skvělé hry Lodě jsme dosáhli v základní květeně téměř dokonalosti. Opět se tedy naskýtá již položená otázka.
K večeru jsme měli debrecínské párky s kečupem a velkým množstvím chleba. Hráli jsme vynikající hry, například Berany, kdy všichni navzájem soupeří v čisté fyzické síle, nebo tichou infiltrační hru, nazvanou podle nočních tvorů Upíři. Poté jsme až hluboko do noci hráli Bang a Arénu, dokud se nám oči nezavřely a nezahnaly nás vstříc spánku.

Třetí den našeho soustředění jsme zahájili cestou do nedalekého ústavu pro mentálně postižené. Tamější řádové sestry zde pro obyvatele chat a blízkých usedlostí slouží slavnou nedělní bohoslužbu, které jsme se zúčastnili.
Ke snídani jsme dojedli vánočky a chleby. Dopoledne jsme se pak vzdělávali pod vedením bratra Ignise a mé ctěné maličkosti, a to v oboru dějin našeho oddílu a skautingu vůbec, a ode mne základům zdravovědy a znalosti všech léků a zdravotních postupů.
Po obědě, ke kterému nám bratr Hyth přichystal nebalené okořeněné steaky s brambory, jsme celou chatku poklidili a vrátili do původního stavu. Před odchodem jsme si ještě zahráli a poté jsme se odebrali na střelecké nádraží, abychom se vlakem dopravili domů do Brna.

Bratr Vojtěch Dobeš

Novější zápis: Skautský podzim u Janohradu (u Lednice) (23.–25. 9. 2005)
Starší zápis: Karlštejn (18.–19. 9. 2005)