Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Výlet Tygrů do okolí Blanska

12. 11. 2005

Ráno v 7.00 jsme se vydali z hlaváku směr Blansko odkud jsme pokračovali dále autobusem do Holštejna. Odtam jsme se vydali přes Ostrov kolem Jedovnic do Křtin. V jeskyních u Rudického propadání jsme na vařiči uvařili krupičnou kaši – Bludičkovo kuchařské umění se musí ještě hodně zlepšit. Cestou jsme prozkoumali mnoho jeskyní (viz, fotky které jsem ti už dříve poslal) a z plánovaného programu se nestihlo hlavně rozdělávání ohně-nevyšel nám čas a počasí (neustále mrholilo a poprchávalo.) A díky s ohledem na Radimovu zlomenou ruku jsme omezili i za tohoto počasí nebezpečné hry.
Účast: všichni Tygři: Hyt, Vojta D., Bludička, Michal J., Radim J., David J., Hroch, Očko

Za chladného šerého rána v sobotu na svatého Josafata, setkali jsme pod klenutým stropem vestibulu vlakové nádraží. Nenechali jsme se pohltit všudypřítomným hlukem a brzy po sedmé hodině jsme vyjeli na sever, k Blansku. Cesta uběhla rychle, listí už ztratilo svůj zlatavý půvab a bez krásy se povalovalo v hustých kobercích na zemi.
Vystoupili jsme na nádraží v Blansku, smutné to provincii civilizace v severních končinách. Přestoupili jsme na autobus – lidé ho zaplnili před námi, stáli jsme hned u řidiče. Tísnivý prostor jsme opustili v Holsteinu (doufám, že se to tak píše). Ihned jsme se vydali k tamější zřícenině, stromy prorostlým ruinám na nepřístupné skále. Nejprve jsme prošli temné studené jeskyně, které se pod hradem ze dvanáctého století rozkládají. Pak jsme se vydrápali nahoru a občerstvili jsme se. Hyt navrhl hru, spočívala v prostém spojení schovky a hry na honěnou. Nikdo nevyhrál, neboť Hyt, ačkoliv zůstal jako štvaná zvěř poslední, neudržel se po nezbytných třicet sekund, když se na útěku přede mnou zalekl hustých větví (tím ho nechci pomluvit, sám bych tak také neučinil).
Holstein jsme opustili směrem od vsi, k nedalekému propadání. Ovšem říčka již před delší dobou vyschla, a tak jsme shlíželi do listím a dřevem zanesené hlubiny bez burácení vody v uších. Pokračovali jsme údolím, brzy jsme však po cestě slezli úbočí kopce. V cestě nám stálo několik myslivců, kteří zrovna pořádali hon. Požádali nás o sečkání, a tak jsme s nimi asi dvacet minut sledovali dění u vzdálené strany lesa. Zahřáli jsme se čajem a pak lov skončil. Když jsme prošli lesem, minuli jsme sraz myslivců a po delší polní cestě jsme dorazili do Ostrova u Macochy. Tam jsme v obchodě doplnili pár zásob a pokračovali jsme k jeskyni zvané Balcarka. Náš pokus o obklíčení ležícího zajíce nevyšel, neboť zvíře se náhle zvedlo a prchlo do lesa. Hráli jsme potom hru na saň. Dva byli svázaní za ruce a nohy (vždy jen jednu) a museli chytat ostatní.
Od jeskyně jsme pokračovali údolím až do vesnice, která se nejspíše jmenovala Krasová (neboť jak sleduji mapu, musela to být ona). Tento tichý zapadákov jsme svou přítomností dlouho nepoctili. Brzy jsme se dostali do Jedovnice, kde jsme se v čekárně autobusové zastávky dočetli mnoho působivých a jedinečných sdělení tamějších mladých… (…blbců, promiňte mi má slova). Z Jedovnice naše kroky vedly údolím od hráze malého rybníka Dýmáku až k Rudickému propadání. Zde Bludička v jeskyni zjistil, že se mu v batohu protrhla krabice s mlékem, což ho dvakrát nerozveselilo. Opustili jsme jeskyni a vyšli na kopec, kde Bludička v jeskyni začal připravovat náš oběd – krupičnou kaši. Nebýt jeho rozpoznávání varu (je to horké, už mě to pálí, když do toho ponořím ruku) a nutné účasti většiny družiny (při stabilizaci kotlíku, míchání…), no a také jemnému připálení (slovník cizích slov by to nazval karbonová pěna), bylo by to skvělé jídlo.
Z Rudic jsme vyrazili k blízkému lomu, kde jsme se pokochali jeho zvláštní krásou, a již téměř za tmy jsme pokračovali do nedalekých Křtin (asi tak tři kilometry). Bohužel autobus, kterým jsme plánovali jet nám ujel, avšak jak jsme věděli, další jel přesně za hodinu. A tak jsme byli obdařeni možností poslechnout si úchvatné skladby v podání zvonů na Santiniho poutním kostele Panny Marie. Autobus nás poté zavezl do Brna, takže jsme domova dosáhli kolem sedmé.

Vojta Dobeš

Novější zápis: Družinový výlet Luňáků do ZOO a okolí (13. 11. 2005)
Starší zápis: Jak jsme byli ve finále Svojsíkova závodu (30. 10. – 1. 11. 2005)

Neděle 23. 9. ’18
svátek slaví Berta





Oddílová rada bývá druhé pondělí v měsíci
v 18.30 hod. v klubovně na Mendláku, příští je 8. 10. 2018.

Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 21. září 2018 v 10.40