Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Vymazaná škebla – pohled jednoho týmu

20.–21. 1. 2006

Sotva byl náš tým inženýrů v 18:30 kompletní a naložili jsme bágly do auta, přišel k nám týpek s deštníkem a oznámil, že jsme očekáváni bankéřem (resp. bankéřkou) u planetária, kde snad dostaneme prachy za stroj, který jsme vyrobili. Tak jsme tam šli, ale bankéř byl zaneprázdněn. Byli jsme nuceni 20 minut bojovat o svůj patent s konkurenčním týmem E. Proklatě dobrým – stejně, jako my. Skončilo to remízou.

Pak jsme dostali obálku a lístek, kde se po spojení čísel objevila mašinka. Docvaklo nám, že musíme na Hlavňák. Doufali jsme, že tam, v úschovně zavazadel, skříňce č. 56, budou naše peníze. A ono ne. Že prý musíme najít harmonikáře. Ve zprávě stálo doslova: „Hledejte zde harmonikáře“. To, že se článek se šifrou týkal Staré radnice, jsme vesele ignorovali. V důsledku toho jsme půl hodiny marně procházeli nádraží a okolí. Nakonec jsme zavolali na SOS linku a poklusem zamířili ke křivé věžičce.

Bezdomovec v kulichu a vaťáku nám zahrál zprávu v morseovce, ale až poté, co mu všichni hodili 20 korun.

U morového sloupu na Svoboďáku nám slečna v červeném kabátě odmítla pomoct, dokud neodkrokujeme obvod náměstí. Vyšlo nám asi 600 kroků. Pak nás poslala zpátky na nádraží.

Člověk, na kterého jsme narazili před hlavním vchodem, nás upozornil, že je velice nebezpečné se takto shlukovat, protože nás nejspíš hledají nájemní vrazi, a proto jsme se až do 20:50 tvářili hrozně nenápadně.

Ve 20:50 jsme se shlukli i se skupinou E u telefonních budek a ten podezřele se tvářící člověk nás odvedl do vlaku. Nenápadně, samozřejmě. Z vlaku jsme vypadli (my z Fka) hned na první zastávce – v Židenicích. Tam jsme po několika nevraživých pohledech místních feťáků a po krátkém rozhovoru s panem nádražákem objevili zdeprimovaného Honzu N., kterého prý zmlátili (nebo alespoň chtěli) lidi z firmy, pro kterou jsme postavili stroj času.

I při svém žalostném stavu nám zvládl dát zajímavou šifru: písmenka, z nichž některá byla magnetická a některá ne. Zde přišel ke slovu magnet, který byl v naší obálce. Bez problémů jsme vyluštili slovo kostel. Otázkou ovšem bylo, který. V okolí byli totiž tři. Ale Honza nám poradil, že ten, který je u vojenské nemocnice. Když nám pak ještě vysvětlil cestu jeden místní občan, bezpečně jsme došli k zábrdovickému kostelu. Zde byl na dveřích vzkaz (taky byl napsán dost nenormálně), že máme zvonit na faře na kancelář. Zvonili jsme, ale bylo nám řečeno, ať radši zazvoníme na první patro. I stalo se a otevřela nám Potápka.

Na notebooku jsme shlédli prezentaci z našeho CD z obálky. Zhruba o tom, že náš stroj, který vidí do budoucnosti, způsobí válku a zmar a tudíž bude nejrozumnější ho zničit.

Následoval přesun k Domu umění, kde jsme dostali razítko. To jsme natiskli na papírek z obálky a rázem vznikly dvě masky – symbol divadla. Přešli jsme tedy k Mahelovu divadlu a u okapu propojili světelné paprsky v šifře. Získali jsme tím informaci, že v 7 a půlce máme žádat bochánek. Slečna u barového pultu byla moc milá, ale za bochánek chtěla škebli. Dostala, co chtěla, škebli jsme náhodou měli v obálce taky.

Když jsme bochánek rozřezali na kusy (a následně snědli – byl moc dobrý), našli jsme plechový čtvereček a v něm zprávu, která nás odkazovala na Knihovnu Jiřího Mahena. Tam nalezená, morseovková, dvakrát zašifrovaná zpráva nás přesměrovala k JAMU.

Opět setkání se slečnou v červeném kabátě. Nabídli jsme jí čokoládu a proto nám předala zprávu spolu s takovým průsvitným papírem. Bylo jasné, že nějak souvisí s plošňákem z obálky. Nedávalo to však žádný hlubší smysl. Po delší době strávené „luštěním plošňáku“ nám slečna řekla, ať na to kašlem a radši se věnujem zprávě. Stálo tam, že máme jít k prolízkám, co jsou nad Pellicovou. Tam se máme spojit s ostatními týmy a dát dohromady ty průsvitné papíry.

U těch prolízek jsme asi hodinu čekali na poslední 2 skupiny a dělali hrozný rámus. Nikdo z okolních domů naštěstí nic nenamítal ani nevolal policii. Pouze jakýsi pochybný pán na nás volal z vrchní cesty, že se ho nemusíme bát a že nám nic neudělá. Nějak jsme ho nepochopili…

Když dorazili i ti poslední, dali jsme na sebe všech 6 průsvitných papírů a zespodu na ně posvítili baterkou. Vyšel nákres stroječku, který jsme pak sestrojili ze součástek, které měly všechny skupiny v obálkách. Začlo na nás červeně svítit číslo, na které jsme hned zavolali. Mezitím se někteří snažili něco vykoumat z kusů plánu Brna a zprávy, kterou jsme našli pod lavičkou. Nějak to nešlo a řekli jsme to i hlasu v telefonu. Ten nás pobídl, ať bez váhání jdeme ke kostelíku na Pellicově ulici.

Dovnitř kluboven za kostelem jsme byli vpuštěni, když jsme řekli heslo „Svojsík“. Byl tam ten pekelný stroj. Co se sním dělo dál nevím, ze zadních řad v tom těsném prostoru toho nebylo moc vidět. Podle všeho to zničili. Za odměnu jsme dostali pamětní lístky. Pak jsme se přesunuli na Křídlovickou do školy, kde proběhlo shledání s batohy, promítání filmu „Výplata“, natočeného podle téhle naší hry, a pak ještě poděkování všem. Při tom se i jedlo a pilo.

Pro zájemce se pak ještě pouštěl film Terminál a ti ostatní pařili Bang! (asi do šesti), tancovali anebo si jen povídali. Ráno (tak kolem osmé) jsme se museli začít balit, protože ve škole začínal zápis do první třídy. Postupně jsme se loučili a odcházeli.

Takže takhle vypadala akce Vymazaná škebla pro tým ve složení: Roman, Apríl, Marťa, Michal a já.

Zapsala Jana

vymaz_skebla_01 vymaz_skebla_02 vymaz_skebla_03 vymaz_skebla_04 vymaz_skebla_05
vymaz_skebla_06 vymaz_skebla_07 vymaz_skebla_08 vymaz_skebla_09 vymaz_skebla_10
vymaz_skebla_11 vymaz_skebla_12 vymaz_skebla_13

Novější zápis: Výlet starobrněnských vlčat do okolí Soběšic (25. 2. 2006)
Starší zápis: Výlet starobrněnských vlčat do Popůvek (14. 1. 2006)

Středa 21. 11. ’18
svátek slaví Albert





Oddílová rada bývá druhé pondělí v měsíci
v 18.30 hod. v klubovně na Mendláku, příští je 10. 12. 2018.

Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 20. listopadu 2018 v 9.53