91. oddíl Junáka Brno

Skautská víkendovka Bedřichov

5.–7. 2. 2010

Sraz byl v 15.45 v pátek v Kr. Poli. Odtud jsme se autobusem dopravili do Bedřichova. Od nás jsem tam byl jenom já, Jirka a Pú. Poté co jsme se vybalili, nás rozřadili do národností – nejmladší byli Briti, pak Korejci a nejstarší byli Pákistánci. Na večeři bylo lečo a Briti k němu dostali hranolky, Korejci rýži a Pákistánci placky.
Ráno byla rozcvička a na snídani byly buchty od maminek. Téma víkendu bylo, že jsme v OSN. Po snídani jsme odletěli „letadlem“ do Ugandy, kde jsme měli zachraňovat lidi, ale domorodé milice nám v tom bránily. Potom byl oběd. Na oběd byla jako polévka vojenská strava, ale hlavní chod byla kaše, vepřové a okurka.
Po obědě byla další etapa v Kolumbii, ve které jsme měli dopravit doktory do nějaké vesnice. Velel nám Janek. Po cestě nás přepadávali nepřátelé, a tak nakonec Janek obětoval zadní voj, což jsem byl já, Šampy a Hroch, a běželi s doktory do vesnice. Šampy s Hrochem se nakonec ubránili, ale já jsem byl rukojmí. Po této etapě byla večeře, na kterou byla krupičná kaše s rozinkami a jahodou.
Nakonec před spaním poslední etapa, ve které naše sídlo přepadli teroristi a my jsme museli vysvobodit velitele a zavolat posily. Nakonec se ti povedlo díky Šampymu a mně, protože Pú strčil Šampyho k veliteli a já to viděl, tak jsme tam poslal ostatní. Potom, co se nám povedlo zavolat posily, jsme museli hledat teroristy po faře, třeba Olan se schoval pod dřez a jedl tam Vysočinu.
V neděli jsme šli do kostela a pak jsme odjeli autobusem zpátky domů.

Prkno

V pátek 5. února jsme společně vyjeli autobusem směrem Bedřichov. Po přestupu jsme dorazili na Bedřichovskou faru, kde na nás čekali Divoš se Standou.
Téma letošního „Bedřichova“ byly „Záchranné mise OSN“.
V pátek na kluky čekal pravý výcvik, který byl završen rozháněním demonstrantů pomocí molitanových obušků.
V sobotu se naše záchranná četa vydala nejdříve do Ugandy, aby v pořádku přenesla léky pro zdejší děti, po obědě do Kolumbie, kde bylo úkolem doprovázet dva lékaře do válkou postižených oblastí. Při této hře se rozhodně pobavili jak hráči, tak pořadatelé. Během soboty kluci mohli vyrábět hračky pro africké děti a vojenské pásky pro rozlišení vojáků.
Po večeři byla naše základna obsazena nepřátelskými vojáky, kteří zajali některé členy, takže bylo potřeba je vysvobodit a základnu dostat zpět.
V neděli jsme šli na mši svatou a po úklidu fary jsme odjeli domů.
Celý víkend bylo pěkné počasí a opravdu hodně sněhu. O velmi dobré večeře a obědy se staral Honza a Vojťák.

Martin

V pátek jsme se sešli na Královopolském nádraží a vyrazili autobusem do Bedřichova. Už při příjezdu nás překvapilo množství sněhu. V něm jsme se při demonstraci, která následovala po výcviku a seřazení do UN, také pořádně vyváleli.
Sobota začala rozcvičkou a snídaní, po které jsme byli naloděni do Boeingu a odvezeni do Ugandy. Zde nám byl vysvětlen úkol a my vyrazili očkovat nemocné děti, v čemž nám bránila místní chunta v podobě orgů. I když jsme byli smáčení, byli naše výsledky v běhání s modrými a rudými lístky sér zamořeným pralesem uspokojivé.
Po obědě jsme znovu usedli do Boeingu a odletěli do kokainového království Kolumbie. Tam jsme se po přivítání místními dobytkáři aklimatizovali a následně se vypravili na misi. Naším úkolem bylo dovést doktory do vesnice nakažené malárií přes území drogové chunty. Naše formace byla bezchybná, a proto jsme v bitvách ztratili jen Šampyho, Hrocha a Prkno (zadní voj) a my s předním jsme v pořádku přežili.
Pak jsme se vrátili zpět na základnu, kterou po několika hodinách přepadl onen drogový gang. Chtěli ji odpálit do vzduchu, ale naštěstí se nám podařilo dostat se v pořádku ven i s dříve zajatým pyrotechnikem, který bombu deaktivoval. Po závěrečné bitvě jsme oslavovali dlouho do večera a po modlitbě šli spát.
V neděli jsme už jen zašli do místního kostela na mši, uklidili faru a po obědě odjeli busem zpět do Brna.

Janek

Novější zápis: Výlet Hnědé šestky do Soběšic (20. 2. 2010)
Starší zápis: Víkend na sněžnicích (29.–31. 1. 2010)