91. oddíl Junáka Brno

Roverský přechod alpského pohoří Rax

27.–30. 1. 2011

Ráno mi v 5.30 zvoní budík. Vsávám, rychle se oblékám a v koupelně již potkávám Jirku s kartáčkem v puse. Snažíme se vypravit co nejrychleji a o několik minut později pro nás již přijíždí Staník. Po krátkém přerovnání věcí v kufru auta jsme již na cestě pro posledního člena výpravy, Pašina.
Cílem naší cesty se stala část alpského pohoří nedaleko Vídně. Z cesty si moc nepamatuji, protože jsem ji společně s Pašinem prospal na zadním sedadle. Do výchozího bodu našeho putování (Keiserbrunnu) dorážíme přibližně v 9.30.
Jelikož je zima a již se těšíme do hor, moc se nezdráháme a vyrážíme na cestu. S přibývající nadmořskou výškou roste i výška sněhové pokrývky. Kolem poledne se již brodíme nad kolena sněhem. Světla začíná ubývat a před námi je nejtěžší část cesty. S pomocí boží, cepínů, maček a ostatního horolezeckého vybavení ji překonáváme a daří se nám najít i obstojné místo na postavení stanu.
Ráno se probouzíme a teploměr nás vítá s –11 °C. Protože je cesta pod sněhem, vyrážíme takřka do neznáma. Po půldenním brodění po pás ve sněhu se konečně dostáváme na dlouho hledanou značku. S ní se dostáváme až k chatě Karel-Ludwig haus, kde nacházíme otevřenou winterraum, ve které se rozhodneme strávit noc. Začínáme tavit sníh na vodu, vaříme z ní čaj a pak následují těstoviny, polévka a další čaj (opět ze sněhu). I přes veškerou snahu se náš zimní kutloch nepodaří vyhřát na více jak –6 °C.
Dalšího dne nás Staník budí teplým čajem a rýžovou kaší, kterou nám v polních podmínkách servíruje k snídani. Vše s chutí zhltneme, balíme batohy, nasazujeme mačky a vydáváme se dobýt nejvyšší vrchol pohoří – Heukupp (2007 m. n. m.). Na vrcholku se dlouho nezdržujeme, děláme vrcholové foto a vydáváme se na další cestu po hřebeni až k chatě Oto haus, kde obědváme. Asi hodinu po poledni zahajujeme sestup z hřebenu Raxu. Jirka se ujímá prošlapávání stopy a v jeho šlépějích se dostáváme až do bezpečí lesnatého porostu, kde se už jde jedna radost. S přibývajícími hodinami se také začíná více šeřit. Poslední kus cesty již tradičně absolvujeme po silnici, nedaleko které také rozděláváme stan k naší poslední noci. Vaříme čaj, jíme čokoládu, povídáme si a večeříme kaši s uzeným. Po deváté hodině se jdeme naposledy podívat ze stanu a poté hurá na kutě.
Ráno je mrazivější než obvykle, Pašin na svém teploměru nalézá rekordních –14 °C. Snídani trochu odbýváme a co nejrychleji balíme sebe, stan i ostatní naše věci. Posléze startujeme auto, balíme věci do kufru a vyrážíme domů do náručí našich rodičů.

Divoš

Novější zápis: Výprava na sněžnicích do Rychlebských hor (3.–6. 2. 2011)
Starší zápis: Výlet vlčat do Mariánského údolí (15. 1. 2011)