Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Výprava na sněžnicích do Rychlebských hor

3.–6. 2. 2011

Naše čtyřdenní výprava začala ve čtvrtek 3. února v 16.45 na hlavním nádraží. Z důvodu řádící chřipkové epidemie se nás sešlo méně, než jsme původně čekali, ale přesto jsme se nezalekli a vyjeli na Olomouc. Zde jsme se setkali s místními bratry skauty, po chvíli se ukázala i sestra Rex a společně jsme se vydali do klubovny. Zde jsme složili batohy a odebrali se na poučnou exkurzi po místních zajímavostech, která byla doplněna herními, divadelními a tanečními prvky. Po návratu jsme povečeřeli výbornou polévku a ulehli ke spánku.
Ráno jsme se sbalili a společně vlakem pokračovali v cestě do Rychlebských hor. Vystoupili jsme v Horní Lipové a hned na začátek jsme si každý připravil živý obraz vystihující náš oddíl a také krátkou pohybovou hru na zahřátí. Kousek za Lipovou jsme nasadili sněžnice a po modré značce jsme začali stoupat Dlouhou dolinou. S pauzou na oběd u Jesenného potoka jsme vyšli do sedla ke Třem studánkám. Odtud následoval sestup k Nýznerovským vodopádům a po důkladném pokochání jsme sešli na základnu Pavučinka, kde už na nás čekal Kyklop. Pořádně jsme zatopili, abychom usušili mokré boty, a mezitím sestry připravily k večeři vynikající guláš. Po večeři následovalo zamyšlení nad vztahem ke společenství oddílu a před ulehnutím jsme ještě krátce naplánovali trasu sobotního putování.
V sobotu se od nás odpojil Kyklop s Rexem i oba olomoučtí, a tak jsme se po snídani vydali (v počtu sedmi zbývajících) do hor vyhledat poslední zbytky sněhu (v okamžik našeho příjezdu totiž začalo velké tání). To se nám naštěstí podařilo a kousek za vodopády jsme opět mohli nasadit sněžnice, se kterými jsme vystoupali na sedlo Peklo. Zde jsme ukryli batohy a na lehko vyšli nejdříve na Kovadlinu, kde nás od krásných výhledů po chvíli vyhnal silný studený vítr a raději jsme se vrátili zpět do sedla. Naobědvali jsme se a pokračovali po hranici na opačnou stranu směrem na Špičák. Po cestě jsme potkali skupinku polských polárníků a pořádně se vydováděli ve sněhu a neutichajícím vichru. Ze Špičáku jsme po červené sestoupili do Skorošic a odtud již za šera cestou necestou přes louky a přes potoky zpátky na základnu. K večeři jsme si v peci upekli špekáčkové dikobrazy a znaveni jsme brzy ulehli.
V neděli jsme posnídali müsli s tvarohem, sbalili se, poklidili základnu a vyšli do Skorošic na mši. K překvapení však byly dveře kostela zamčeny (podobně jsme byli překvapeni také vloni). Narychlo jsme našli a taktak stihli autobusový spoj do Vlčic, kde jsme dostali také svatoblažejské požehnání (chránící od nemocí krčních i všelikého jiného zla). Po mši jsme se rozdělili na dvě skupiny a vypravili se autobusem na zpáteční cestu. Naše část, která tolik netoužila po důkladné prohlídce krás velkoměsta, vystoupila už na Sedmi Lánech, kde jsme se pokochali výhledem do krajiny (kde již po sněhu nebyla ani památka) z obřího nábytku. Po krátké procházce jsme se v Žulové setkali s druhou skupinou a společně jsme si prohlédli tamější hrado-kostel. Za chvíli nám již jel vlak, který nás s přestupem v Lipové dopravil po půl sedmé zpátky do Brna.

Vojťák

DSC03471 DSC03483 DSC03493 DSC03495 DSC03500
DSC03501 DSC03524 DSC03531 DSC03533 DSC03549

Novější zápis: Z Kohoutovic do Žebětína aneb výlet vlčat (12. 2. 2011)
Starší zápis: Roverský přechod alpského pohoří Rax (27.–30. 1. 2011)

Pondělí 19. 11. ’18
svátek má Alžběta





Oddílová rada bývá druhé pondělí v měsíci
v 18.30 hod. v klubovně na Mendláku, příští je 10. 12. 2018.

Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 18. listopadu 2018 v 18.27