91. oddíl Junáka Brno

Skautská pouť do Rajhradu

30. 4. 2011

V sobotu ráno ve vestibulu Hlavního nádraží se to vlčáckými a skautskými šátky jen hemžilo. Dalo dost práce najít svoje vlčátka, naštěstí o hlavu všechny převyšující Švejk hledání usnadnil. Honem všechny spočítat, nakoupit jízdenky a už se jelo. V Popovicích se šestnáctičlenná výprava Hnědé šestky rozdělila na dvě menší skupinky, každá dostala svoji průvodku a už jsme putovali po stopách patrona skautů – sv. Jiří směr Rajhrad. Hned na prvním stanovišti jsme skládali z pěti vylosovaných slov báseň – a kluci se snažili:

Titanik si hezky pluje, do té velké vodní sluje.
Posádka si přitom zpívá, kapitán tu nudou zívá.
Na fotbal on myslí, cpe se přitom müslí.
Vyhraje – li Chelsea v dešti, těžko se to nyní věští.
Na okno mu tluče vlna, kabina je vody plna.

Moc hezké verše, žel, jaksi se zapomnělo na nadpis, takže body dolů. V testu znalostí kluci obstáli na výtečnou, získali jsme plný počet bodů, také zachraňování slepého a chromého jsme zvládli nejlépe. Smrtící pro nás bylo přemísťování míče, umístěného na kroužku, zavěšeném na čtyřech provázcích. Než kluci ušli metr, desetkrát jim míč spadl. Pravda, ke konci vymysleli jakýsi fígl, ale ani tak jsme již mnoho bodů nezískali. Jak se později ukázalo, podobný osud měla i druhá část naší smečky. Suma sumárum, na stupně vítězů to dnes nebylo, ale těch zážitků! Hned v Popovicích si chtěl Čertík vyzkoušet svoji rychlost na zdejším silničním radaru, hlídajícím povolenou rychlost v obci, žel radar si ho ani nevšiml. Potom si chlapci začali pochutnávat na medvědím česneku, kterého obora u Rajhradu byla plná. Mamut myslím snědl několik kilogramů, pořád měl v ruce novou a novou otep. Další zážitek přichystal Čertík pro účastníky poutě svým výstupem po provazovém žebříku. Povzbuzován všemi přítomnými se odpočítávaly zdolané příčky způsobem: „za maminku, za tatínka, …“. No nakonec se dostal za ohromných ovací až do 13 metrové výšky. V cíli naší cesty v areálu kláštera jsme posvačili, a už jsme začali prozkoumávat opuštěné a zdevastované části klášterního areálu. Pozůstatky armádních skladů, staré chodby a schodiště – to bylo něco pro vlčátka. Z hromady starých krámů dolovali kluci trofeje, které plnily jejich batohy. Doma měly maminky jistě radost. Protože do slavnostního uvítání otce biskupa ještě zbývala hodina času, tak jsme si zahráli tleskačku a v tajuplných zákoutích na schovku. Ale to se již pískalo na nástup, přivítali jsme o. biskupa Vojtěcha, následovala slavnostní mše svatá a cesta na vlak. Protože jsem s vlčátky odmítl běžet na dřívější vlak (který se těm starším s vyplazeným jazykem chytit podařilo), tak jsme zvolili klidnější alternativu, v parku se ještě vyřádili na houpačkách a přijeli domů o hodinku později.
Je třeba říci, že náš oddíl zas tak špatně nedopadl – Ostříži získali mezi skauty třetí místo, Lišáci dokonce místo první. Šikovní chlapci, že?

Vašek

Sraz jsme si dali na Hlavním nádraží. Následně hodinu poté jsme odcestovali vlakem do Popovic, odkud začínala naše pouť pěšmo do Rajhradu. Po cestě do Rajhradu na nás čekaly téměř 4 úkoly:

• radost
• znalost
• pomoc
• přátelství

Potom bylo u klášteru v Rajhradě dlouhé volno, v kterém jsme si jako Lišáci našli značnou zábavu. Následovala mše s otcem biskupem a vyhodnocení úkolů. Samozřejmě nejlepší družina byla také první z kategorie skautů. (Kdo to asi byl?)

Maty

Novější zápis: Hnědá šestka přála babičkám ke Svátku matek (9. 5. 2011)
Starší zápis: Předvelikonoční výprava na Hochschwab (14.–17. 4. 2011)