|
Bylo nás pět… (předtáborový puťák)
17.–19. 6. 2011
V pátek jsem vyrazil o hodinu později než ostatní. Vlakem jsem dojel do
Nedvědic a díky telefonickému spojení s vůdcem oddílu jsem se večer
připojil k našim skautům, kteří se vydali na cestu. Bylo nás pět. To
nám ale neubralo na náladě a hned páteční večer jsme si k večeři
připravovali chutné (hutné) ovesné placky. Dosyta jsme se najedli a
páteční den zakončili modlitbou v kruhu.
V sobotu ráno jsme se občerstvili domácí makovou buchtou, kterou přinesli
Oujezdští. Ostatně všechna jídla, která jsme měli, byla společná,
jelikož každý přispěl tím, co měl. Po snídani jsme se vydali do
Štěpánova, cesta byla velmi krásná, protože ji lemovaly nesčetné mraky
lesních jahod a tu nádheru člověk svému břichu neodepře, proto jsme
nějakou dobu strávili trháním jahod a následnou konzumací. Všude kolem
nás oslovovaly jedinečné kopce i malebné vesničky. Ani jsme se nenadáli a
mohli jsme vstoupit do Morie. Nedělám si legraci, štola, která byla
vybudovaná na začátku minulého století, byla tak nazývaná. Když
nevěříte, běžte se tam podívat. Uvnitř jsme objevovali tajemství
podzemních prostor. Po této prohlídce štolou nás dělil už jen kousek od
našeho cíle – zříceniny hradu Zubštejn. Po cestě jsme se někteří
i umyli v čistém rybníce plném pijavic. Na hradě jsme se ubytovali a
posilnili dobrým jídlem. Někteří krátili chvíle hraním karet, někteří
spánkem.
Nedělní ráno jsme museli rychle naplnit svůj břich snídaní a ještě
rychleji se dostat do Bystřice na mši. Cesta byla kamenitá a někteří
i klopýtli, ale do cíle jsme se všichni dostali včas. Kostel byl plný.
Každý měl svou chvilku na ztišení. Po mši jsme vyšli na náměstí,
někdo navštívil cukrárnu a jiní muzeum. Pak už jsme všichni jeli domů
vlakem.
Olan
Novější zápis: Na návštěvu za večerníčkem aneb Akce na konec (21. 6. 2011) Starší zápis: Roverská výprava do Walliských Alp (16.–19. 6. 2011)
|
Úterý 19. 1. ’21 svátek má Doubravka
Podporují nás
Jak psát na web
|