91. oddíl Junáka Brno

Tábor ve Valdíkově

1.–23. 7. 2011

Skauti dorazili do Kojatína na nástupiště a odebírali se na tábořiště.
Na hřišti v Kojatíně se uskutečnila krátká komerční pauza na posilnění ducha některou tou hrou či na ráno vynechanou rozcvičku.
Na cestě do tábora nás přivítal bratr Svojsík a zval nás do tábora k příležitosti oslavení sta let skautingu. Jako uvítání čekalo na naše skauty na „zelené louce“ vztyčování stožáru. Mísila se tu síla symboliky se silou, kterou jsme potřebovali na úspěšné vztyčení nositele státní vlajky – hrdému symbolu státnosti. A stavěčka se vším všudy mohla započít. V počtu a jednotě byla naše síla, proto se vše podstatné stihlo postavit do příjezdu již tak vroucně očekávaných vlčat. Naprostá novinka mezi táborovými stavbami bylo zcela čerstvé a po skautském táboře dychtící tee-pee, které kapacitně utáhlo všechny účastníky tábora i s vedoucími a starostou.
Místo světských ovací jsme zvolili jako vhodné zahájení tradiční společný nástup v krojích, při kterém se vší úctou vyneseme naši vlajku do výšin nebeských.
V duchu hrdinných křižáckých výprav do země zaslíbené se nesla celotáborová etapová hra. Již na počátku byli rozlosováni papežem Urbanem do pěti družin plných odhodlaného rytířstva z celé Francie. V průběhu svého putování museli překonávat mnohé překážky a zdokonalovat se v manuálních dovednostech, estetickém cítění, strategii, diplomacii a také ve svornosti a bratrství. Na jejich cestách je navštívil i posel na koni v plné polní, který jim přenechal v poezii skrytou indícii o svatém grálu, který měli zachránit pro svůj národ.
Pestrobarevný program byl prodchnut sportovním vyžitím, pro příklad se odehrál fotbalový turnaj, dále jsme neopomněli na svátek svatých věrozvěstů a pouť s ním spojenou, svoje zkušenosti s pobytem v přírodě jsme mohli okusit na trojdenních výpravách za nevšedními zážitky, na kulturní zábavu v podobě scének a písní došlo ku příkladu při závěrečném ohni, někteří na tomto táboře prožili i důležitý okamžik svého života, jelikož splnili skautský nebo vlčácký slib.
Voda teče.
Tábor taky uteče.
Náš odchod vyvrcholil společným nástupem s bratrským oddílem z Kohoutovic, bratr Jan Nehyba předal českou vlajku bratru Vodíkovi a s nějakým tím radostným přáním mu předal tábořiště.
Kufry drkotajíce za námi mávali tábořišti s očekáváním příchodu dalších prázdnin.

Olan

Novější zápis: Norsko 2011 (22. 8. – 15. 9. 2011)
Starší zápis: Tábor nám začíná! (1. 7. 2011)