91. oddíl Junáka Brno

HELP 2011

9.–11. 9. 2011

Už podruhé se náš tým rozhodl účastnit polní hry HELP, pořádané vsetínskými skauty na území Hostýnských vrchů. Již před startem jsme věděli, že náš čtyřčlenný tým bude zařazen mimo soutěž, to nás však neodradilo od toho, abychom si hru řádně užili.
V pátek jsme se ve čtyři odpoledne sešli na nádraží a vlakem jeli do Přerova, kde jsme přestoupili na autobus, co nás dovezl do Ratiboře. Pěšky jsme pokračovali k Dětskému bezbariérovému centru Březiny v Kateřinicích, které sloužilo jako základna a jako nemocnice při hře. Zde jsme složili batohy a jenom s vybavením potřebným pro hru se vydali na Lázy pro víza potřebná ke hře. Totiž na herní území spadlo letadlo, které kromě cestujících převáželo tajný materiál BETA 2, a celé území bylo monitorováno vojáky, takže pohyb bez platného víza byl velmi nebezpečný.
V deset večer vypukla hra a naším prvním úkolem bylo označit kótu, jejíž souřadnice (49°22'35"N 17°52'18"E) jsme před hrou obdrželi, vlajkou s písmenem našeho týmu, tedy „Y“. To se nám podařilo kolem půlnoci a mohli jsme přejít k hlavnímu úkolu, tedy najít na území 40 km² spadlé letadlo. Rozdělili jsme se na dvě průzkumné jednotky: Radim s Olanem se vydali prozkoumat jih území, kde se zřítilo za podobných okolností letadlo před dvěma lety, zatímco Janek a já jsme šli na průzkum oblasti na sever od Kateřinic.
Vyšli jsme na kopec nad kostelem a opatrně se přiblížili k lesu, odkud jsme slyšeli hlasitý hovor. Ukázalo se však, že tito zřejmě nemají s hrou nic společného, a tak jsme raději pokračovali dál v pátrání. V tom jsme uslyšeli několik ran a uviděli na kraji blízkého lesa červené světlice. Připlížili jsme se co nejblíž a chvíli vše pozorovali ve snaze najít v okolí části spadlého letounu. Bylo vidět několik vojáků, ale po vraku ani stopy. Vtom mě jeden voják spatřil a během několika vteřin jsem byl přemožen. Odvedli mě na kraj lesa, kde mě nějakou dobu hlídali, a následně odvezli do kopců na jih od Kateřinic. Za chvíli mně končila platnost víza, tak jsem si jej běžel obnovit na druhé velvyslanectví u kostela v Ratiboři. Mezitím se vojáci stáhli a Janek vypátral letadlo a našel několik raněných spolu s tajným materiálem. Návrat jsem využil ke zmapování vojenských hlídek na cestě od nemocnice k letadlu. Společně jsme ošetřili jednu popálenou cestující a odvedli ji oklikou přes louku do nemocnice. Janek v tu dobu už neměl platné vízum, tak si jej běžel obnovit.
Mezitím se vrátil Olan s Radimem a mohli jsme jít ošetřit další cestující. Tentokrát šlo o jednu těžce popálenou, pro jejíž transport jsme museli vyrobit nosítka, a dalšího pasažéra, jemuž jsme důmyslnou kombinací šátků, Radimovy bundy a široké izolepy zafixovali vykloubené rameno. To už se vrátil Janek a mohli jsme zahájit transport. Protože se už rozednilo a cesta přes louku nebyla bezpečná, zvolili jsme postup příkrou roklí a dál podél potoka. Přesto nás kousek od nemocnice překvapila vojenská hlídka, která se nenechala přesvědčit, že jsme na vycházce, a donutila nás vrátit se (i s raněnou na nosítkách) zpět na kopec k letadlu. Aspoň že nám pomohli vynést nosítka do těch nejprudších svahů. U letadla (které již našli i další týmy a bylo zde i víc vojáků) naložili Radima a Olana do auta a odvezli je na totéž místo, co mě, ovšem se zavázanýma očima. Janek a já jsme zase museli do Ratiboře, protože nám přestalo platit vízum.
V době našeho návratu z ambasády Radim s Olanem bloudili v okolí Hošťálkové a nezbylo nám tedy, než se k vraku vrátit ve dvou. Přestože jsme byli z minulého transportu stále zmoženi, nemohli jsme přeslechnout volání jedné cestující s otevřenou zlomeninou holenní kosti, kterou jsme jí překryli sterilní gázou a zafixovali pomocí dlahy ze dřeva, šátků a izolepy. S sebou jsme přibrali další vymknuté rameno a tentokrát se nám, ačkoli jsme byli na dně sil, podařilo zraněné v pořádku dopravit do bezpečí.
Po půlhodině nutné k regeneraci se konečně vrátila druhá polovina týmu, ovšem Radim bez kotníku, takže jsme se k letadlu odebrali jen Olan, Janek a já. Vojáci v tu dobu již byli úplně všude, takže náš první pokus o transport střepu v noze skončil už za první úžlabinou a nemuseli jsme se s nosítky vracet do toho největšího kopce. Protože boje neustávaly, rozhodli jsme se pro rychlý útěk zezadu jištěný ozbrojeným Olanem po druhé straně údolí pouze se dvěma lehce popálenými. Cesta přes bažiny a hustníky byla náročná, ale vyhnuli jsme se tak všem vojenským hlídkám a úspěšně předali raněné do nemocnice.
Protože mezitím byli i ostatní ranění zachráněni a bojovalo se jenom o BETY, o které nám tolik nešlo, vrátili jsme se pouze pro materiál z nosítek a ostatní odložené vybavení a usedli k zasloužené večeři. Později následovalo vyhlášení vítězů (po námi způsobené pauze vyhrál opět kmen Renegades), promítání fotek, další večeře a konečně tolik očekávaný odpočinek.
Ráno jsme se po snídani sbalili, Mates nás dovezl na autobus na Přerov, ve vlaku jsme si ještě zahráli taroky, v Brně jsme si potřásli levicí a rozešli se každý svým směrem.
Řekl bych, že jsme si letošní HELP užili ještě víc než ten předloňský a doufám, že se nás na dalším ročníku sejde o něco víc.

Výsledky a foto z HELPu 2011 na stránkách vsetínských skautů

Vojťák

Novější zápis: Z Brna do Brna (16.–17. 9. 2011)
Starší zápis: Zahajovací schůzka (5. 9. 2011)