|
HELP 2011
9.–11. 9. 2011
Už podruhé se náš tým rozhodl účastnit polní hry HELP, pořádané
vsetínskými skauty na území Hostýnských vrchů. Již před startem jsme
věděli, že náš čtyřčlenný tým bude zařazen mimo soutěž, to nás
však neodradilo od toho, abychom si hru řádně užili.
V pátek jsme se ve čtyři odpoledne sešli na nádraží a vlakem jeli do
Přerova, kde jsme přestoupili na autobus, co nás dovezl do Ratiboře. Pěšky
jsme pokračovali k Dětskému bezbariérovému centru Březiny
v Kateřinicích, které sloužilo jako základna a jako nemocnice při hře.
Zde jsme složili batohy a jenom s vybavením potřebným pro hru se vydali na
Lázy pro víza potřebná ke hře. Totiž na herní území spadlo letadlo,
které kromě cestujících převáželo tajný materiál BETA 2, a celé
území bylo monitorováno vojáky, takže pohyb bez platného víza byl velmi
nebezpečný.
V deset večer vypukla hra a naším prvním úkolem bylo označit kótu,
jejíž souřadnice (49°22'35"N 17°52'18"E) jsme před hrou obdrželi, vlajkou
s písmenem našeho týmu, tedy „Y“. To se nám podařilo kolem půlnoci a
mohli jsme přejít k hlavnímu úkolu, tedy najít na území 40 km² spadlé
letadlo. Rozdělili jsme se na dvě průzkumné jednotky: Radim s Olanem se
vydali prozkoumat jih území, kde se zřítilo za podobných okolností letadlo
před dvěma lety, zatímco Janek a já jsme šli na průzkum oblasti na sever
od Kateřinic.
Vyšli jsme na kopec nad kostelem a opatrně se přiblížili k lesu, odkud
jsme slyšeli hlasitý hovor. Ukázalo se však, že tito zřejmě nemají
s hrou nic společného, a tak jsme raději pokračovali dál v pátrání.
V tom jsme uslyšeli několik ran a uviděli na kraji blízkého lesa červené
světlice. Připlížili jsme se co nejblíž a chvíli vše pozorovali ve snaze
najít v okolí části spadlého letounu. Bylo vidět několik vojáků, ale
po vraku ani stopy. Vtom mě jeden voják spatřil a během několika vteřin
jsem byl přemožen. Odvedli mě na kraj lesa, kde mě nějakou dobu hlídali, a
následně odvezli do kopců na jih od Kateřinic. Za chvíli mně končila
platnost víza, tak jsem si jej běžel obnovit na druhé velvyslanectví
u kostela v Ratiboři. Mezitím se vojáci stáhli a Janek vypátral letadlo a
našel několik raněných spolu s tajným materiálem. Návrat jsem využil ke
zmapování vojenských hlídek na cestě od nemocnice k letadlu. Společně
jsme ošetřili jednu popálenou cestující a odvedli ji oklikou přes louku do
nemocnice. Janek v tu dobu už neměl platné vízum, tak si jej běžel
obnovit.
Mezitím se vrátil Olan s Radimem a mohli jsme jít ošetřit další
cestující. Tentokrát šlo o jednu těžce popálenou, pro jejíž transport
jsme museli vyrobit nosítka, a dalšího pasažéra, jemuž jsme důmyslnou
kombinací šátků, Radimovy bundy a široké izolepy zafixovali vykloubené
rameno. To už se vrátil Janek a mohli jsme zahájit transport. Protože se už
rozednilo a cesta přes louku nebyla bezpečná, zvolili jsme postup příkrou
roklí a dál podél potoka. Přesto nás kousek od nemocnice překvapila
vojenská hlídka, která se nenechala přesvědčit, že jsme na vycházce, a
donutila nás vrátit se (i s raněnou na nosítkách) zpět na kopec
k letadlu. Aspoň že nám pomohli vynést nosítka do těch nejprudších
svahů. U letadla (které již našli i další týmy a bylo zde i víc
vojáků) naložili Radima a Olana do auta a odvezli je na totéž místo, co
mě, ovšem se zavázanýma očima. Janek a já jsme zase museli do Ratiboře,
protože nám přestalo platit vízum.
V době našeho návratu z ambasády Radim s Olanem bloudili v okolí
Hošťálkové a nezbylo nám tedy, než se k vraku vrátit ve dvou. Přestože
jsme byli z minulého transportu stále zmoženi, nemohli jsme přeslechnout
volání jedné cestující s otevřenou zlomeninou holenní kosti, kterou jsme
jí překryli sterilní gázou a zafixovali pomocí dlahy ze dřeva, šátků a
izolepy. S sebou jsme přibrali další vymknuté rameno a tentokrát se nám,
ačkoli jsme byli na dně sil, podařilo zraněné v pořádku dopravit do
bezpečí.
Po půlhodině nutné k regeneraci se konečně vrátila druhá polovina týmu,
ovšem Radim bez kotníku, takže jsme se k letadlu odebrali jen Olan, Janek a
já. Vojáci v tu dobu již byli úplně všude, takže náš první pokus
o transport střepu v noze skončil už za první úžlabinou a nemuseli jsme
se s nosítky vracet do toho největšího kopce. Protože boje neustávaly,
rozhodli jsme se pro rychlý útěk zezadu jištěný ozbrojeným Olanem po
druhé straně údolí pouze se dvěma lehce popálenými. Cesta přes bažiny a
hustníky byla náročná, ale vyhnuli jsme se tak všem vojenským hlídkám a
úspěšně předali raněné do nemocnice.
Protože mezitím byli i ostatní ranění zachráněni a bojovalo se jenom
o BETY, o které nám tolik nešlo, vrátili jsme se pouze pro materiál
z nosítek a ostatní odložené vybavení a usedli k zasloužené večeři.
Později následovalo vyhlášení vítězů (po námi způsobené pauze vyhrál
opět kmen Renegades), promítání fotek, další večeře a konečně tolik
očekávaný odpočinek.
Ráno jsme se po snídani sbalili, Mates nás dovezl na autobus na Přerov, ve
vlaku jsme si ještě zahráli taroky, v Brně jsme si potřásli levicí a
rozešli se každý svým směrem.
Řekl bych, že jsme si letošní HELP užili ještě víc než ten
předloňský a doufám, že se nás na dalším ročníku sejde
o něco víc.
Výsledky a foto z HELPu 2011 na
stránkách vsetínských skautů
Vojťák
Novější zápis: Z Brna do Brna (16.–17. 9. 2011) Starší zápis: Zahajovací schůzka (5. 9. 2011)
|
Pondělí 19. 4. ’21 svátek má Rostislav
Podporují nás
Jak psát na web
|