|
Akce Justýna
7.–9. 10. 2011
Akce započala v pátek na hradě Veveří. Jakmile jsme dorazili, museli
jsme chvíli čekat, než nám kastelán otevře. Byli jsme ubytováni
v hradním domku a pak jsme jen vyskládali nákup. Později jsme četli
příběh o sv. Justýně. Čtení bylo přerušeno a ve dvojicích si vždy
jeden zavázal oči a ten druhý ho vedl k bráně a pak se šlo po
svíčkách. U každé svíčky byl papír a na něm pokračoval dříve
rozečtený příběh. V půli cesty si svázal oči ten druhý a první si
sundal šátek a vedl druhého. Na konci trasy čekala Kika a poté, co všichni
došli jsme se pomodlili desátek růžence.
Ráno jsme se nasnídali a šli pracovat. Měli jsme za úkol vytrhat plevel na
svahu pod skleníkem a odvézt ho. Při tom jsme pořád naráželi na střepy
skla a byla tam nalezena topná mřížka z kdysi vyhřívaného skleníku.
Večer po práci jsme si rozdělali oheň, na kterém Martička grilovala
maso.
Další den nás čekala prohlídka hradu. Zde jsme se dostali i do
nepřístupných místností, jako například do hradní kaple. Po prohlídce
jsme se sbalili. Hroch odjel o něco dřív a zapomněl si maskáče. My jsme
se dohodli, že půjdeme asi dva kilometry na molo Cyklistická a odtud si
doplujeme na parníčku na molo Bystrc. Cestou jsme se zastavili u kováře a
trochu si s ním popovídali. Na mši svatou jsme šli k Minoritům, kde jsme
oficiálně ukončili akci.
Bidi
Všechno to začalo na zastávce Bystrc Zoologická zahrada. Sešli jsme se:
Já, Žužu, Radim, Haplo, Petr, Hroch, Kika, Bidy, Vojťák a na místě se
k nám potom připojili i Jirka a Martička. Bylo to na hradě Veveří.
V pátek jsme tam přijeli, to už bylo k večeru. Navečeřeli jsme se
z vlastních zásob a chlebů s česnekovou pomazánkou. Potom jsme si
zahráli skvělou hru Hovínková bojovka. Když jsme skončili a vrátili se na
chatu, Martička vybrala někoho, kdo pěkně čte (jinak mě), abych přečetla
začátek příběhu o svaté Justýně. Potom jsme šli zvlášť po
dvojicích ven, jeden z nás se zavázanýma očima. Šli jsme po svíčkách a
po cestě jsme si po částech přečetli celý příběh. Na konci jsme se
pomodlili desátek a vrátili se zpátky. To už byl čas do hajan.
V sobotu jsme se neprobouzeli nijak brzo. Na snídani jsme snědli buchty od
maminek a Haplo při tom nadělal na stole nejvíc drobečků. My ostatní jsme
většinou totiž drobili na zem. Potom nás čekala práce. Vyplevelit svah,
což nám zabralo celý den. Ale věřte, že nás to bavilo. Pod ním jsme
našli plno pokladů, slepýšů, pavoučků a podobná zvířátka. Když nás
Martička přišla zavolat na svačinu, na oběd a pak zase na svačinu, moc se
nám od toho nechtělo. Ale pak jsme nelitovali, když jsme šli. Martička nám
udělala bezva jídlo. Je to prostě čarodějnice. Tohle se o ní říkalo
celou Justýnu. Mě zase Haplo zhypnotizoval tak, že si teď myslím, že jsem
kluk :-). A Kika se nepočítá, protože je zadaná. Takže tam vlastně
žádná holka nebyla. Já jsem hodně s Žužu napodobovala Gluma a říkala
mu Žoužel. Pořád jsme se spolu smáli. A on si se mnou často vyřizoval tu
Žoužel. Ale zpátky k sobotě. Večer byl táborák, u kterého jsme jedli
moc dobré steaky a zpívali.
V neděli jsme po jídle šli na prohlídku hradu. Pak jsme se sbalili a
nasvačili a Hroch nás opustil už při ní. My vyrazili až za nějakou dobu.
Stihli jsme si ještě popovídat s kovářem. Potom jsme odjeli a v Brně
šli ještě na mši. Teprve po ní Justýna skončila. Už se těším na
jaráky.
Skříťa
A teď ještě jeden zápis – z trošku jiného pohledu.
Org team se sešel v 16.30 (většina přišla pozdě) před Tescem. Šli jsme
společně nakoupit a poté se odebrali autobusem a autem na místo akce.
Přijeli jsme téměř za tmy a teplo taky úplně nebylo. Chvilku jsme
sháněli pana kastelána, ale naštěstí telefon po chvilce vzal a přišel
nám otevřít. Ubytovali jsme se v části hradního komplexu jménem
„Střední hrad“ a po večeři jsme si zahráli populární Hovínkovou
bojovku, aspoň jsme si na noc pročistili hlavy na čerstvém vzduchu. Hrad byl
tajemně nasvícen měsíčním světlem a na nebi se daly krásně pozorovat
hvězdy. Po této hodinové hře jsme se přesunuli do naší světničky, dali
si teplý čaj a shlédli díl Simpsnů s vánoční tematikou, alespoň tou
zimou to bylo velice věrné. Jak jsme rozmrzli, Skříťa nám přečetla
začátek příběhu o sv. Justýně, patronce našeho víkendu, a poté jsme
se po částech odpojovali a venku za hradní branou na nás čekal její celý
příběh, malé zamyšlení a desátek. Pak už se šlo do hajan, nejvyšší
čas.
V sobotu jsme vstali o trošku později, než bylo v plánu, nikomu se
z postele do sychravého dne nechtělo. Nakonec jsme vše stihli a něco málo
po půl deváté, kdy kastelán otevřel brány hradu, jsme se vydali na jižní
svah, abychom ho celý vyplevelili a upravili na zimu. Práce to nebyla zrovna
lehká, přece jen to byl svah a chvílema pršelo, měli jsme tak trošku
aprílové počasí, v důsledku toho to klouzalo. Nicméně ve výsledku bylo
relativně pěkně, chvílemi po nás pokukovalo dokonce i sluníčko.
Plevelilo se celý den, jen já, a po chvíli i Kika, jsme se část dne
flákaly v kuchyni, abychom pracantům naplnily bříška. Myslím, že nejeden
z nás měl chvílemi sto chutí práce nechat, ale skaut je vytrvalý a
nakonec jsme naplnili roverské heslo „Sloužím“ do poslední tečky,
finální práce probíhaly po západu slunka, kdy jsme se vyčerpaní vrátili
do hradu (mezitím nás stihli zamknout). Dvě čokolády to spravily a zase
jsme měli dost energie. Jen to oblečení zůstalo poznamenáno – jak
dělníci ze stavby :-). Práce byla vykonána a mohlo se odpočívat –
u provizorního roštu se steaky a kytarou – příjemný večer. Po
modlitbě jsme se z Příhrádku odebrali do postýlek, ráno nás čekala
prohlídka hradu – za odměnu.
V neděli se nám opět nechtělo vstávat, ale opět jsme vše stihli,
i s úklidem ohniště – rychlá akce. Prohlídka trvala dvě hodiny a
musím říct, že byla opravdu zajímavá, rozhodně takovou normálně
nezažijete. Prohlédli jsme si téměř všechny části hradu, navštívili
různé nepřístupné prostory, včetně kůru a nepřístupné opravované
hradní kaple či shlédli video a letem světem i výstavu o templářské
legendě. Od pana průvodce jsme se dozvěděli různé historky a kuriozity,
byl velice milý a rád zodpovídal naše zvědavé dotazy. Po prohlídce, kde
jsme trošku vymrzli, jsme se odebrali na oběd, poté si rozdělili úklid a
opustili náš dočasný domeček. Ještě než jsme odešli úplně, stavili
jsme se za kovářem, kterého jsme všichni obdivovali už v průběhu
víkendu. Měl před hradem takovou malou boudičku, koval, prodával výrobky,
hrál si s dětmi… Největší obdivovatel byl jednoznačně Peťa, když
jste ho nemohli najít, byl u kováře. Pan kovář nám vysvětlil pár
postupů, názorně předvedl a pak nám půjčil kladivo, aby si ti, kteří
měli zájem, udělali vstupní test, jestli by za dávných dob měli na to
stát se kovářem. Spočívalo to v grifu, na první pohled složitém, jehož
cílem bylo dotknou se kladivem špičky nosu – kdo to zvládl, mohl být
dříve přijat do učení. Kika se pěkně praštila, takže jsme toho
z bezpečnostních důvodů zanechali. Po chvíli jsme se rozloučili, vyfotili
se a prošli se lesíkem na další zastávku parníku, odkud jsme dojeli do
Přístaviště. V Brně nám akorát navazovala šalina a celou akci jsme
ukončili mší svatou u Minoritů.
Byl to neobyčejný víkend, možná bude mít i pokračování – vzpomeňte
si na zarostlé točité schodiště a nenápadnou poznámku pana
průvodce :-)
Martička
Novější zápis: Náš oddíl na sbírce Postavme školu v Africe (11. 10. 2011) Starší zápis: Cyklistický výlet družiny Svišťů (28. 9. 2011)
|
Sobota 23. 1. ’21 svátek slaví Zdeněk
Podporují nás
Jak psát na web
|