|
Roverský výlet do Roháčů
27.–30. 10. 2011
Jak již bývá dobrým zvykem, vše se domlouvá na poslední chvíli.
Takže ještě osm hodin před odjezdem vlastně ještě nevíme, kam pojedeme.
Nakonec se díky 70 cm čersvého sněhu zamítá cesta na italsko–slovinské
hranice a domluva se ustaluje na Západních Tatrách, zvaných Roháče. Sraz
byl ve čtvrtek v 5.48 na Mendlově náměstí, odtud si to s Pašinem a
Jirkou frčíme Fábkou přes Buchlovské kopce na Slovensko, až do vesničky
Jalovec, kde na parkovišti necháváme auto, přebalujeme se a následně
vycházíme. Cesta strmě stoupá až na kopec zvaný Babky, ze kterého to jsou
asi jen dvě hodiny chůze na hlavní hřeben. Kolem půl sedmé večerní jsme
již dávno na hlavním hřebenu, máme za sebou krásný západ slunce a
nedaleko kopce Salatín stavíme v ďolíku stan. Fouká, ale nebe je vymetené
a je zima. Ve stanu vaříme nejdřív kakao a pak těstoviny s červenou
omáčkou. Dočítáme knížku Emaily z pekla pak usínáme.
Ráno stále silně fouká, vstávám první a vařím kakao a pak müsli.
Balíme nejprve všechny věci za stanu, pak v prudkém větru balíme stan a
vyrážíme na nejkrásnější část hřebene. Přecházíme spoustu
kopečků, za každým kopečkem je sedýlko a za sedýlkem kopeček… Říká
se, že celkové převýšení při přechodu roháčů je neuvěřitelných
6000 m. Po pár hodinách chůze nechceme věřit, že tak málo:-). Stoupáme
na Baník, Tri Kopy, Ostrý Roháč… Počasí je krásné, už ne tak moc
větrné, stejné jako loni o podzimkách na Malé Fatře. Z důvodu
nedostatku vody sestupujeme k jezerům pod Ostrým Roháčem a tam, kousek od
medvědích stop, stavíme stan. Vaříme nejprve tang, pak bramborovou kaši
s bůčkem a nakonec vše zapíjíme gulášovou polívkou. Před spaním
ještě čteme příběhy sv. Františka. Usínáme s lehkým medvědím
mrazením u žaludku (alespoň já).
Ráno je zatažené, tak nikam nespěcháme. Pomalu vaříme, konzumujeme chleba
s čokokrémem, pak se kloužeme po zamrzlém jezeru nakonec vyrážíme zpět
na hřeben. Vítá nás hraniční kámen a ostrý vítr. Na příhodném
místě pak usedáme a debatujeme o problémech světového míru a
podobně.:-) Nakonec se asi kolem půl třetí zvedáme a přes Jakubinu
začínáme sestupovat do údolí. Cesta je to poměrně dlouhá, takže
zatmíváme. S čelovkama na hlavách scházíme na tatranskou magistrálu, kde
nám azyl nabídne veranda chatky. Vaříme kakao, těstoviny s tuňákem a
bujón. Večer opět čteme sv. Františka.
Ráno svižně stáváme, protože cesta je dlouhá a času málo, mše
v Liptovském Mikuláši je už v 10.45. Asi tři hodiny šlapeme po
Tatranské magistrále směrem zpět na západ – k autu. Tam se šťastně
shledáváme s koláčky Jiríkové maminky, civilizujeme se, nasedáme a
odjíždíme. Po cestě do Mikuláše projíždíme vesničkou Borovec. Ta je
celá na nohou, všichni kráčejí ke kostelu, na kterém bijí zvony.
Rozhodujeme se zůstat na mši tady. Po bohoslužbě sedáme do auta a kolem
čtvrté odpolední jsme v Brně.
Celkové hodnocení? Velmi povedený výlet s krásným podzimním inverzním
počasím a suprovou atmosférou.
Standa
Novější zápis: Oslavy státního svátku v našem oddíle (28. 10. 2011) Starší zápis: Víkendovka Ostřížů Bitva tří císařů (Austerlitz 2011) (21.–23. 10. 2011)
|
Pátek 29. 3. ’24 svátek slaví Taťána Velký pátek
Podporují nás
Jak psát na web
|