91. oddíl Junáka Brno

Výlet vlčat na Stránskou skálu a plnění dalších úkolů do soutěže Cesta časem.

25. 2. 2012

V sobotu ráno jsme šli nejdříve k Vaškovi domů, protože před námi byly další úkoly soutěže Světýlka – seznámit se s dvěmi osobnostmi českého skautingu a zahrát scénku ze života jedné z nich. Ti pilnější doma prolezli knihovnu a sepsali si knihy od skautského spisovatele Jaroslava Foglara, na internetu si pak vyhledali informace o něm a o Rudolfu Plajnerovi, jednom z náčelníků Junáka. Ve Vaškově knihovně jsme našli celkem 23 foglarovek a k tomu ještě kompletní komiksy Rychlé šípy, Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří. Byla toho pěkná hromádka. Potom se Vašek pochlubil svými starými Junáky z let 68–70, ze kterých vybral jeden, u kterého na první stránce byl právě Rudolf Plajner a jakési vlče. A právě příběh z tohoto čísla, který vypravoval o tom, jak ještě mladý Rudolf zachránil z rozvodněné Svratky tři děti, jsme si vybrali jako námět pro svoje dnešní představení. Ale to už venku krásně svítilo sluníčko a tak jsme odjeli tramvají na Stránskou skálu. Zde jsme si prohlédli skaliska, pokochali se výhledem na celé Brno, prolezli vyrubané jeskyně a bunkry, uvařili si polívčičky – pravda, jedna se nedovařila, neb se jaksi vylila, a už jsme se vrhli do opravdového kumštu. Kolemjdoucí se nestačili divit, cože to tam ta skupinka chlapečků předvádí, obzvlášť mistrně zahrané role topících se děťátek na asfaltové cestě a rychle kraulujícího Aleše k jejich záchraně vzbudil jejich úžas. Když už nás to přestalo bavit, tak se jelo na Mendlák, kde jsme se v parku převlékli do kostýmů a už byla generálka. Ale to se již scházelo publikum – družina Svišťů, s kterou jsme počítali, sice nedorazila, ale i tak početné rodičovstvo nakonec toto podařené vystoupení, kde se umně prolínala tragedie s groteskou, odměnilo potleskem. Uff!!! Tak tohle byl náročný úkol! No, ještě sehnat podpisy členů střediska a přečíst si nějakou tu foglarovku. Ale na tom se už pracuje.

A jaký příběh jsme to vlastně hráli?
Svědectvím o hrdinství Rudolfa Plajnera je otištěný dopis obchodníka Petra Konšela z Brna — Králova Pole, datovaný 19. ledna 1920. Pan Konšel v něm píše: „V sobotu 17. tohoto měsíce šla moje paní s třemi dítky podívat se na rozvodněnou Svratku poblíž Brna. Děti si hrály a nejstarší hoch, dvanáctiletý, vytahoval z vody dřívka. Naneštěstí spadl do prudce tekoucí řeky a zmizel ve vlnách. Druhý bratříček se sedmiletou holčičkou chtěl tonoucímu pomoci, ale nahnuv se hodně, strhl s sebou do vln i děvče. Žena zaslechla slabý výkřik a když viděla, že děti spadly do řeky, leknutím omdlela.
Po protějším břehu kráčel mladý pán a uzřev dítě ve vodě, skočil do proudu a plaval za tonoucími. Podařilo se mu lapit současně mladšího syna s dceruškou a připlout s nimi s nadlidskou námahou k břehu. Držel každého v jedné ruce a bohužel nemohl dostati se na břeh, zmizeli všichni opět pod vodou. Konečně se statečný zachránce objevil zase u břehu a právě se vyskytnuvšímu panu Soldátovi podal obě děti. Křikem mé ženy, která se zatím probrala z mdloby, bylo přivoláno několik lidí, ale nikdo nechtěl pomoci třetímu tonoucímu. Sotvaže pan záchrance vylezl na břeh, žena se sepjatýma rukama ho prosila, by vytáhl i druhého chlapce. Uslyšev, že je ve vodě ještě jeden, skočil opět do ledového proudu, ale nával vln ho strhl do víru, takže zmizel. Všichni přítomní mysleli, že je již po něm veta, když tu náhle po proudu se objevila jeho hlava. Kousek před ní plula čepice mého syna a on sám vynesen chvílemi vlnou na povrch. Zachránce, ač už zápasem zcela vysílen, přece s námahou chytil poloutonulého a nemoha již pro slabost dostati se ke břehu, obrátil se na znak a s tonoucím na prsou čekal pomoci. Přivolaným vojínem byli oba vytaženi z vody. Zachránce klesl na břehu vysílením, lékařskou pomocí podařilo se přivésti i mého neopatrného synka k životu a zachránit tak před smrtí.
Zachránce pak zmizel beze stopy. Zapomněl však na břehu notes s legitimaci žákovskou a skautskou. Tak byl poznán v něm pan Rudolf Plajner, brněnský student z Prostějova. Poněvadž vím, že skaut za vykonaný dobrý skutek odměnu nepřijme, posílám jeho jménem tisíc korun národnímu spolku ve Vídni.
Vychovává-li skauting takové lidi, pak možno bez starosti svěřit děti jejich vůdcům. Zaplať mu Bůh!"

Tolik dopis.
Při vší skromnosti Rudolfa Plajnera odměna neminula. Město Prostějov mu udělilo stipendium 1000 Kč, aby mohl pokračovat ve studiích. Pocházel z chudé krejčovské rodiny a živil se kondicemi. Svaz skautů RČS mnu udělil odznak „Za čin junácký" a president republiky T. G. Masaryk mu věnoval za hrdinský čin stříbrné hodinky opatřené rytinou podpisu presidenta a datem činu.

Vojta, Koláč, Aleš, Mamut a Šimon o výletě napsali či namalovali obrázek.

Vašek

Novější zápis: Sviští výlet na Babí lom (25. 2. 2012)
Starší zápis: Zimní Rax (24.–26. 2. 2012)