91. oddíl Junáka Brno

Zimní Rax

24.–26. 2. 2012

Je již dobrým zvykem, aby se vše plánovalo na poslední chvíli. Jinými slovy se ve středu večer domlouváme, a za méně naž 48 hodin už stojím na Mendláku s batohem na zádech a přiblblým úsměvem na rtech. Jede se na hory. Po chvíli tu je i Pašin a nedlouho poté i Jiřík, Divoš a Fábie. Do ní skládáme všechny naše krámy, sotva se vejdeme, nasedáme a vyjíždíme směr Vídeň. Je pátek 24. února půl čtvrté odpoledne. O půl sedmé večer jsme na místě, ve vesničce Kaiserbunn, sevřené v údolí řeky Schwarzy. Na severu jsou svahy Schneebergu, na jihu pak leží náhorní plošina Rax. V závětří vaříme večeři, stavíme stan (ten již v závětří nebyl a celou noc se na nás skládal) a usínáme.
Brzy zrána vyrážíme s plnou polní po silnic proti proudu řeky, před tunelem zahýbáme na jih a vcházíme do krásného údolí Grosse Hollental. Tím, již se sněžnicemi na nohách, postupujeme až na úplný konec, kde měníme sněžnice za mačky, hůlky za cepíny a čepice za helmy. Čeká nás asi šedesát metrů dlouhý výstup ferratou – teda v létě je to ferrata, v zimě je to ledopád, a když v zimě nemrzene tak je to ledopád, po kterém teče potůček. Prvních třicet metrů statečně odleze „na prvního“ Divoš a zajistí pro nás půlku cesty. Zbylých třicet metrů lezu na prvního já, Jiříček mě jistí, co pět metrů to jištění do ledovcových šroubů nebo do ferraty. Dolézám na konec nebezpečného úseku, zakládám štand, ze kterého slaňuju zpět k Jirkovi pro batožinu. Nakonec se všichni bezpečně dostáváme nahoru, sice lehce mokří a adrenalinem napumpovaní, ale šťastní. Těchto šedestát metrů nám zabralo asi tři hodiny. Nasazujeme sněžnice a frčíme zasněženou a sluncem osvícenou krajinou napříč náhorní planinou. Obědváme chlebáka se sýrem a máslem a rozhodujeme se, že přespíme na Nemecek Hütte, což je dřevěná chata na hřebínku, kde je sice zima, ale nefouká tam a je to zadarmo. Když se k ní doškrábeme, slunce již zapadá a fouká velmi silný vítr. Sotva melu nožičkama. Pak mi dojde SMS od Josefa Halámka, že prý jsou na Habsburg Hütte a že večer bude mše svatá. Koukáme do mapy, Habsburg Hütte je od nás ještě asi hodinu cesty, ale nakonec vyrážíme z útulné chaty do větru směrem na Habsburga. Dorážíme tam za tmy, Josef na nás už z dálky bliká čelovkou. Jejich „pokoj“ je již vyhřátý na příjemných 5 stupňů a vítají nás horkým čajem. Jak krásné. Při svitu svíček vaříme, klábosíme a později je nám důstojným otcem sloužena mše svatá. Nezapomenutelný zážitek.
V neděli ráno nikam nespěcháme, vaříme snídani pak vyrážíme. Veknu je „white out“ – sněží, fouká a je mlha. Josef nás se svojí GPS neohroženě vede bílou krajinou. V sedýlku na Gloggnitz Hütte se rozdělujeme, my jdeme na západ směrem do údolí, Josef a jeho horská družina na východ směrem na Otto Haus. Po strastiplných třech hodinách sestupování se dostáváme na silnici, která nás asi po hodince chůze zavede k autu. Tam se převlékáme do suchého, poobědváme a po půl třetí již frčíme směr Brno.
Celkově se nám tento rychlý výpad do Alp vydařil, jedinou nevýhodou bylo to, že s náma nemohl jet Pepíček, který, ač se moc těšil, nakonec z rodinných důvodů nejel.

Standa

Novější zápis: Výlet vlčat na Stránskou skálu a plnění dalších úkolů do soutěže Cesta časem. (25. 2. 2012)
Starší zápis: Poslední oliheň (24.–25. 2. 2012)