91. oddíl Junáka Brno

Roverský výlet do jeskyní

8.–10. 12. 2006

Na tento roverský výlet jsme se měli sejít v pátek 9. 12. 2006 v 16.30 ve vestibulu hlavního nádraží. V tuto uvedenou dobu jsem tam byl jen já a Staník, který nevěděl, zda je ve správný čas na správném místě, jelikož z aktuální situace to tak nevypadalo. O něco později jsem zavolal Honzovi, jak to teda je a kde tak dlouho vězí, dozvěděl jsem se, že je na cestě (v autě) a, že Vojťák čeká někde před nádražím. Když jsem mu sdělil náš žalostný počet, tak jeho hlas poněkud poklesl, taky mi sdělil, abychom se zařadili do fronty a koupili tedy lístky pro čtyři lidi. V době, kdy jsme stáli u pokladny, se přiřítil Pašin, a tak jsme mu stihli koupit lístek (celkem tedy pro pět lidí do Blanska). Za nedlouho přišel Vojťák s Honzou a kabelami s jídlem. Pak jsme vyrazili na vlak a sedli si, až v Blansku jsme vystoupili a šli na autobus 232, který nás dovezl do Ostrova u Macochy na zastávku Rybník, kde jsme vystoupili a pokračovali směrem na faru. U fary jsme shodili batohy a Vojťák s Honzou šli pro klíče.
Chvíli po tom, co jsme se ubytovali, přišel Šmudla, který tu byl u babičky pomáhat, a připojil se k nám. Netrvalo dlouho a dostali jsme hlad, jelikož bylo psané jídlo na pátek, tak všichni jsme něco měli, ale Honzík počítal, že pojede více lidí a tak jsme měli cca 30 rohlíků na večeři plus to, co měl každý z domu… prostě žranice. Po jídle zazvonil zvonek a přišel námi očekávaný Velbloud, který byl naším průvodcem po celý náš pobyt v Ostrově. Následovala taková malá přednáška o okolních jeskyních a nějakých zásadách bezpečnosti, během této přednášky jsme si někteří četli komiksy, které byly samozřejmě zaměřené na tématiku speleologie.
Další den ráno přijeli ještě Mikeš a Severák, kteří se s námi připravili na sestup do jeskyní. A mohlo se jít (8.30, samozřejmě po snídani) do prvních jeskyní zvaných Šamalíkovi. Na začátku se k nám připojil ještě Velbloudův spoluspeleolog Martin. První co, se stalo, bylo otevření poklopu a vysvětlení nám, jak se leze po 15metrovém žebříku. Z těchto jeskyní jsme samozřejmě nevylezli čistí, ale sloužily i mimo jiné, abychom si vyzkoušeli pohyb v jeskyni, ale i z tohoto jeskynního komplexu mám krásné zážitky. Některá místa byla těžko průchozí, ale správná strategie průlezu překonala očekávání každého z nás. Někteří jsem pak říkali, že „hmota je stlačitelná!“ Při výlezu z jeskyně na nás čekalo venku překvapení, kromě toho, že čistota a sušší vzduch. Byl to Richard Nový (Ríša), který se později připojil k naší „speleologické expedici.“ Další jeskyní byl Lopač, který je polovodní jeskyně. Vchod do Lopače byl velice viditelný, ale nikdo z nás netušil, co pod ním je. Pro příklad: Na okraji louky je viděl skruž s poklepem a vedle ní malý pomník. A teď to, co bylo pod tím poklopem. K našemu úžasu tam byl 30metrový žebřík dolů a nebylo vidět na dno. Velbloud nechtěl nic riskovat, a tak jsme to lezli s jištěním, které sice prodloužilo náš sestup dolů, ale bezpečí je bezpečí.
V Lopači byla téměř na každém kroku voda, a tak jít sem bez gumáků bych si nedokázal představit. Některá místa byla i životu nebezpečná, ale z mého pohledu to byla dobrá zkušenost a občas i v těžkých a náročných situacích sranda. Když přelízáte vodopád, tak je to dost nebezpečné, ale ten zážitek a pohled stojí za to. Když jsme pak vylézali z jeskyně zpět na povrch, tak jsme byli trochu zklamáni, protože venku začalo pršet a byla tma, ale ne absolutní, ale to už nám bylo jedno, protože jsme byli už špinaví (jak prasata), a to nás už nijak nevzrušovalo. Dalo by se to definovat slovy z bláta do louže. Na večeři jsme si pak uvařili ryzoto s pravým kuřecím masem. Pak jsme byli rádi, že můžeme jít konečně spát.
Ráno jsme šli do kostela na mši svatou a pak jsme se nabídli, že pomůžeme s kyblováním jedné „malé“ jeskyně. To byl taky zážitek, protože to byla docela práce a nebyla to žádná opracovaná jeskyně. Vyvezli jsme asi 8 velkých kýblů hlíny a kamenů (1 velký = 3–4 malé).
Pak jsme si na oběd uvařili brambory a usmažili párky na pánvi. Po obědě jsme se sbalili a uklidili faru, abychom ji mohli v klidu a s čistým svědomím opustit. Autobus jsem stihli a jeli zpět do Blanska a pak vlakem do Brna na hlavní nádraží, kde jsme se rozešli do svých čistých domovů.

Účast: Já, Pašin, Honza, Vojťák, Standa, Šmudla, Mikeš, Severák, (Ríša s Markétou)

začínající speleolog Radim

Novější zápis: Vánoční schůzka starobrněnských vlčat Hnědé a Zelené šestky (18. 12. 2006)
Starší zápis: Mikulášská 2006 (3. 12. 2006)