91. oddíl Junáka BrnoJednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl |
|||||||||
Julské alpy12.–15. 9. 2012 Bylo jasné, že ještě před začátkem školy je nutno se vypravit na hory
a řádně se připravit na nadcházející semestr. Využíváme množství
času a rozhodujeme se pro poněkud vzdálenější cíl – Italsko Slovinskou
hranici, kde leží krásné vybílené vápencové hřebeny Julských Alp. Ve
středu kolem půl čtvrté odpoledne nabírám Pašina a Pepáka a vyrážíme
směrem Vídeň. Netušil jsem, jak hororovou jízdu dnes zažijeme. Nejprve
zacpané Brno kvůli hloupým strojařům a jejich veletrhu, pak objížďka
u Poysdorfu a pak dalších 350 km po dálnicích v rychlostním rozmezí
60–100 km/h. Ne, že by auto rychleji nejelo, celou cestu pršelo tak, že
vyšší rychlost by byla opravdovou sebevraždou. Nakonec po strastiplných
sedmi hodinách již za hluboké noci dojíždíme na malé parkoviště u Lago
di Fusine a přidáváme se k pražské dvojici, která již spí
v přístěnku malé hospůdky. Standa Probouzíme se do krásného rána, neprší a daleký výhled předpovídal hezké počasí. Sbalili jsme si věci, uklidili bivak a vyrazili sněhem směrem k ferrátce Via Italiana, která vedla k vrcholu Mangart a především na hřeben, kam jsme chtěli jít. Pod skalou jsme zjistili, že si Standa zapomněl doma rukavice, a tak jsme tudy nešli. Ne, ve skutečnosti byla skála místy pokryta ledem a ten při svitu slunce odpadával jako kusy kamení. Tudy se nám nechtělo. Chtěli jsme zkusit jít trasou vedoucí z druhé strany kopce, v domnění, že tam to bude snad lepší. Tam to bylo ještě horší, a silný vítr k tomu. Již na slovinské straně nacházíme zavřenou chatu. Tam měníme opět plány a přes hřeben strmým srázem to směřujeme k našemu příbytku u hospůdky, abychom mohli následně další den vyrazit do skal znova. Po cestě při odpočinku pod balvanem Standa nalezl skleněnou lahev, kterou odnesl dolů a řádně ji vytřídil. Přestože jsme museli změnit plán cesty, hodnotím tento den kladně. A aby toho nebylo na Standu málo, tak si zapomněl na bivaku bibli, neměl lžíci, kterou ještě připomínal, ať nezapomeneme a nejen to. Pašin V sobotu ráno nás budí v našem příbytku sluníčko. Nabalujeme věci
a vyrážíme (snad konečně) do letních hor. Dnes máme v plánu ferrátkou
vylézt na vrchol Ponza di Mezzo. Cestu nahoru si zpestřujeme zkratkou po
skále. Na vrchol vylézáme po poledni a odměnou se nám stává krásný
výhled do tří států. Po vydatném obědě se ještě na sluníčku
stíháme i opalovat. Sestupovou cestu nejdříve vybíráme procházkou po
hřebenu a zpátky kolem bivaku Tarvisio, ale opět musíme své plány měnit
kvůli sněhu. Nakonec tedy sestupujeme přímo k našemu příbytku u jezera.
Večer si ještě na lavičce u jezera vaříme večeři a povídáme
o škole. Pepa Novější zápis: Velkolepé vitězství Hnědé šestky v soutěži Světýlka (14. 9. 2012) |
Pátek 29. 3. ’24 |
||||||||
Vytvořil Vojťák • O webu • Admin • Aktualizace: 8. března 2022 v 0.44 |