Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Zimní Roháče

27.–30. 12. 2012

Když jme byli v Roháčích předešlý rok na podzim, nevěřil jsem, že je možné jít po skalnatém hřebeni i v zimě ve sněhu. Domluva byla krátká, stačily cenné rady od Pepy H., který nám poradil, kudy lze v zimě jít. Ráno, u jednoho malýho autíčka, se nás i se mnou sešlo sedm: Jirka, Divoš, Šakal, David M., Pepák N. a Zdíša. Ti dva posledně jmenovaní přišli v teniskách a ani spacák neměli, tak jsme se s nimi rozloučili a vydali se na cestu v pěti.
Naše cesta autem vedla na Slovensko poblíž vesničky Jalovec, kde jsme na parkovišti ponechali auto, dojedli vánoční cukroví a snažili vyrazit co nejrychleji, než bude tma. Netrvalo dlouho a už jsme kráčeli ve tmě. Než jsme vylezli na kopec zvaný Babky, našli jsme ve strmé stráni plácek na dva stany (GPS).
Ráno bylo zataženo, mlhavo a lehce padal sníh. Abychom nepromrzli, rychle jsme vyklidili a sbalili stany a pokračovali po stopách ve sněhu na Sivý Vrch, odkud jsme pokračovali po červené. Když jsme obědvali, došla nás skupinka německých výletníků, těm jsme prošlapávali cestu ve sněhu. Postupně sílil vítr a rozháněl mraky nad námi, takže se nám odkryly nádherné výhledy. Došli jsme k ďolíku, kde jsme loni stanovali. Vítr byl příliš silný, postavený stan se ihned složil k zemi. Nezbývalo nic jiného, než vzít lopaty a vykopat v návěji jámu a postavit větrolam, přesto nás postupně v jámě zasypával foukávaný sníh.
Druhý den ráno už vítr tolik nefoukal. A tak balíme, bouráme a vyhrabáváme vybavení pod sněhem a něco zase zahrabáváme pod sníh. Na Salatíně potkáváme jednu skupinku lidí a o kousek dále předbíháme další tu německou skupinku, abychom všem prošlapávali ve sněhu cestu. Protože cesta dále vedla poněkud náročněji, obuli jsme mačky a vzali cepíny. I kamzíky jsme potkali. Konečně jsme dorazili na Baníkov (2178 m n. m.), odtud asi půl hodiny pokračujeme dále, až narazíme na nejméně schůdné místo. Jirka přešel hned, Divoš chvíli váhal, ale také se mu zadařilo a když se skokem váhal Šakal, došla nás skupinka, které jsme prošlapávali cestu. Drze se hnali před nás, až z nich jeden padal po hlavě ze sráze dolů. Naštěstí se ve sněhu zachytil cepínem. Vrátili jsme se zpět na Baníkov a dali se po zelené směrem na Žiarskou chatu. Scházet do údolí se nám ještě nechtělo, tak jsme na hřebeni vykopali ve sněhu jámu, vybudovali závětří a postavili stany (GPS). Samozřejmě jsme se kochali dalekým výhledem do krajiny a západem slunce.
Poslední den ráno bylo opět krásně, jen ten vítr fučel. Z Jalovského sedla jsme scházeli klouzáním po zadku dolů k chatě. U chaty bylo plno lidí, kteří přišli pěšky, na lyžích nebo na kole. Po zdlouhavé, uježděné a zledovatělé cestě jsme došli na Tatranskou magistrálu, která nás dovedla až k autu.
V Žilině na nádraží jsme vysadili Šakala, protože v autě zlobil. Nakonec jsme šťastně dorazili do Brna a navštívili Standu, který nás pohostil velkým množstvím jídla, o kterým se nám na horách ani nezdálo.

Pašin

Novější zápis: Hnědá šestka na Tříkrálové sbírce (7. 1. 2013)
Starší zápis: Roverská expedice do Beskyd (27.–30. 12. 2012)

Úterý 13. 11. ’18
svátek slaví Tibor





Oddílová rada bývá druhé pondělí v měsíci
v 18.30 hod. v klubovně na Mendláku, příští je 10. 12. 2018.

Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 12. listopadu 2018 ve 22.44