91. oddíl Junáka Brno

Roverské hory

23.–26. 6. 2013

V neděli do sebe sotva stihnu nasoukat oběd a už sedám do auta, stavuju se u Josefa pro vybavení a před druhou odpolední vyzvedávám Pašina a jedeme nakupovat jídlo. Teploměr v autě hlásí 29°. Paráda. Jede se na letní hory. Po třetí se všichni scházíme na Červeňáku, kontrolujeme výbavu, zasvěcujeme kluky do tajů karabin a ferratových setů a pak se rozdělujeme do aut a frčíme na jih. Cílem Raxalpe, náhorní plošina severních vápencových Alp. Předpověď počasí je pro všechny dostupné hory stejná: tři dny deště. A opravdu, ještě nedojedeme ani na místo a už prší. Po příjezdu do Kaiserbrunnu stavíme stany a protože déšť si dává pauzu, vyrážíme na krátkou procházku. Kolem desáté už ležíme ve stanech, na které bubnují kapky deště. Pak už nebubnují jen na stany, ale částečně i na nás. Podle toho, jak se stan klátí, odhadujeme, že vítr musí být pořádně silný – nebyl.
Ráno jsme ne úplně vyspaní a trochu navlhlí. Pašin konstatuje, že tyto stany jsou úplně super, ale nesmí pršet a foukat. Asi do desíti sedíme v autech a čekáme, jestli déšť nezmírní, pak přichází zpřesněná předpověď – dnes nic, zítra snad lépe. Balíme proto saky paky do aut a jedeme do známého poutního místa Mariazell, vzdáleného asi hodinu a půl jízdy. Po cestě zpět se stavujeme u vodopádu a v ještě dalším klášteře. Počasí se vylepšuje, takže po návratu do Raxu si jdeme zkusit cvaknou karabiny do ferraty. Kolem osmé se vracíme k autům, vaříme večeři a jdeme spát.
Další den ráno již tolik neprší. Lehce pofukuje a mrholí, ale dá se to vydržet. Balíme tedy věci na dva dny, a vyrážíme údolím Grosse Holletnal k ferratě Alpenvereinssteig. Nejdříve překonáváme několik žebříků a rychle nabíráme výškové metry. Pak již střídají lehčí úseky části opět zajištěné. Občas prší víc, občas vůbec. Ferrata končí na vyhlídce, ze které máme krásný rozhled na šedé mraky. Rychle tedy přecházíme k chatě Otto Haus, kde v předsíni obědváme. Po salámu a chlebu pokračujeme po okraji strmých stěn Preinerwandu, odkud opět nic nevidíme, ale odměnou nám je silný vítr s ledovými krupkami. Kolem čtvrté odpolední docházíme do chaty Hans Nemecek, kde budeme trávit noc. Převlékáme se do suchého, postupně vaříme kakao a další pochutiny, čteme Karpatské hry a knížku otce Konzbula a posloucháme svištění větru. Brzy usínáme, Vojťák, Prkno a Tom na lavicích, zbytek na zemi.
Ráno není počasí o moc lepší, rozhodujeme se tedy a sestupujeme zpět do údolí ferratou Gaislochsteig, na kterou zřejmě nikdo nezapomene do konce života. Vedla totiž částečně vodopádem. Kdo byl do té chvíle suchý… :-). Naštěstí k autu to bylo už jen asi hodina cesty, takže se to dalo zvládnout… U auta jsme se převlékli do suchého naobědvali se a vyrazili směrem domů. Při najíždění na dálnici se nad námi objevila modrá obloha :-)

Standa

Novější zápis: Tábor Valdíkov 2013 – Apache Station (28. 6. – 20. 7. 2013)
Starší zápis: Lišácká závěrečná schůzka (18. 6. 2013)