|
Střediskové setkání na Santonu
13. 10. 2013
Vranovská smečka:
I když ranní sluníčko brzy zalezlo za mraky a občas i nějaká ta kapka
spadla, přece jen se na srazu sešlo 10 vlčátek, která se chtěla seznámit
nejen se svým mateřským 91. oddílem, ale i s celým střediskem Řehoře
Mendla, jehož je náš oddíl součástí. Po několika přestupech jsme se
dostali až do Mariánského údolí v Brně-Líšni, kde naše střediskové
setkání začalo. A sešlo se nás tu opravdu hodně. Zahájili jsme skautskou
hymnou, potom se každý oddíl či družina představil svým pokřikem. My si
musíme teprve nějaký pokřik vymyslet, do příštího setkání to snad
stihneme. A už jsme se dozvěděli, co nás bude čekat – vrátili jsme se
o více než 200 let zpátky, je rok 1805 a blíží se osudná bitva tří
císařů 2. prosince. A tak putujeme, stejně jako tenkrát armády tří
císařů, do místa bitvy, cestou hledáme zprávy, které po sobě zanechal
jeden z francouzských vojáků, dokonce jsme si užili i bláta a
plískanice, tak jako tenkrát. Šťastně jsme překonali všechny překážky
a dorazili až do místa francouzského ležení na kopci Santon u Tvarožné.
A zde se strhla, tak jako před mnoha lety, ta pravá bitva. Kupodivu
tentokrát byli Francouzi na hlavu poraženi, no, co se dá dělat. Po
ošetření raněných a vylíčení zážitků z bitvy jsme se připravili na
nedělní bohoslužbu. To již krásně svítilo sluníčko, takže dojem
z celého setkání byl ještě hezčí. Po mši svaté jsem již pelášili na
autobus, abychom dorazili včas domů. Při čekání na další spoj jsme si
ještě mezi paneláky zahráli „Rybičky“ a už nás autobus odvážel na
Vranov. Jožka, Honza a Matouš o tom napsali zprávu a namalovali
obrázek.
Hnědá šestka:
Téměř celá hnědá šestka se sešla v podmračeném ránu na Mendláku.
Odtud následoval přesun na sraz do Mariánského údolí, kde jsme se potkali
s ostatními oddíly našeho střediska. Při nástupu jsme zazpívali
Skautskou hymnu, představili se pokřiky jednotlivých družin a přivítali
nováčky. Následovalo uvedení do příběhu dnešního putování, při
kterém jsme šli po stopách vojáka z bitvy tří císařů. Potom jsme již
vyrazili na pouť směr Santon. Po cestě nás čekalo šest stanovišť
s různými úkoly. Hned na prvním nás Jirka oblepil barevnými páskami a
dostali jsme šifru, která nám vydržela až do půli cesty. Na dalších už
jsme jen luštili další části příběhu, nebo se jen dozvěděli jak dál.
To už byl na dohled vrchol Santonu s kapličkou a počasí se začalo
významně zlepšovat. O to horší ale začala být cesta. Zde se prověřila
obuv, protože trasa vedla po polní cestě, která po deštích nevypadala
nejlépe. Zdárně jsme došli až do Tvarožné, kde jsme se na místním
hřišti posílili zbylými svačinkami a odpočinuli před výstupem na vrchol.
Po příchodu ke kapličce jsme se rozdělili na Francouzské, Rakouské a
Ruské vojsko podle barevných pásků na rukávech. Každé vojsko dostalo
výzbroj, rozdělilo se na pěšce, jezdce a děla. Potom začala velká bitva.
Vítězství nakonec dopadlo jinak než v historii a Francouzská armáda byla
poražena. Po odklizení padlých, začala příprava na mši svatou a
sluníčko už svítilo, tak že jsme mohli odložit bundy a ukázat se
v krojích. Mši svatou jsme prožili v krásné podzimní přírodě a rušil
nás jen zvuk nedaleké dálnice. Naše poutní putování jsme opět zakončili
nástupem a zpěvem státní hymny. A potom už s kopce dolů na autobus,
který přijel jen pro nás, abychom byli včas doma. O pouti napsala či
namalovala svůj zápis také některá vlčata Hnědé šestky.
Vašek, Švejk
Novější zápis: Lišácké přespání a výlet (1.–2. 11. 2013) Starší zápis: Svišti na Svojsíkově závodě (27.–29. 9. 2013)
|
Čtvrtek 28. 3. ’24 svátek slaví Soňa Zelený čtvrtek
Podporují nás
Jak psát na web
|