91. oddíl Junáka Brno

Lišácká výprava do druhé světové války

14.–16. 3. 2014

Víkend 14.–16. 3. jsme se vydali do minulosti… konkrétně do 2. světové války.
Sraz byl v 16.30 na hlavním nádraží, odkud jsme se vydali směr Blansko. Člen naší výpravy byl také Vojťák, který měl vše dokumentovat. Když jsme přijeli, náš seržant Prkno zavelel: „nasadit přilbice!“ a vyrazili jsme ke klubovně, kde jsme měli prožít náš vojenský výcvik.
U klubovny nás čekal Tom a blanenští skauti, kteří nám předali klíče. Pod klubovnou se rozléhalo dětské hřiště, které jsme ihned využili a pořádně jsme se na něm „vyblbli“. Měli jsme přednášky o životním prostředí a genocidách a hlavně jsme si krom houpaček na hřišti užili i přednášku o hvězdičkách. Poté, co jsme za praskotu dřeva v kamnech ulehli, po krátkém povídání nás ukolébalo ke spánku teplo a pohodlí.
Druhý den jsme byli tvrdě probuzeni a hřiště, jež nám dosud bylo zábavou, se proměnilo na vojenské cvičiště (bolestné). Po snídani každý z nás narukoval jablko, tatranku a zbraň. Vyrazili jsme na východ ke zřícenině Blansek. Po cestě se k nám přidal Hroch, jehož přítomnost všichni přivítali. U zříceniny jsme byli přepadeni nacistickým důstojníkem, jenž se měl účastnit na testování nové chemické zbraně poblíž propasti Macocha… tam tedy měla vést naše cesta. Byli jsme však zaskočeni účinností této zbraně a všichni jsme dočasně oslepli. Přeci jen jsme se mokří a prochladlí dostali na silnici, po níž měl být náš postup veden. Záhy jsme však zjistili, že pokud máme v této oblasti zvítězit, potřebujeme zásobovatelské cesty, kudy bude dovážena munice, léky a potraviny. Proto velení rozhodlo, že musí být vystavěn most, který by spojoval armádu se zásobami… tohoto úkolu se zhostila většina družiny.
Po tom všem jsme se jako brigádníci konečně dostali do první linie, která byla pro mnohé „sprškou“ kulek. Po proražení linie se zbylí Němci vzdali. Vyčerpaní, unavení a hladoví jsme se vrátili do klubovny, kde jsme si uvařili večeři (já snědl výborný koláč, který nám upekly ctihodné slečny z dívčího oddílu). Jako správní vojáci jsme také museli zvládat ošetřit naše spolubojovníky a tak jsme si vyzkoušeli zdravovědu, zejména škrtidlo! Ještě nás čekal večerní slavnostní oheň s předáním podrádcovství Kubovi. Po něm jsme už všichni unavení, ale spokojení za praskotu dřeva v kamnech usnuli.
V neděli nás čekala mše, balení si věcí a poté přednáška o dosahování cílů. Ti odvážnější z nás se šli vykoupat do rybníka (ano, byla asi 10 stupňů) a po rychlé přestřelce jsme se už vydali na nádraží. Cesta ubíhala rychle a v Brně po pokřiku se všichni vydali zpátky do svých domovů.

Peťa

Novější zápis: Roverské skialpování na Hochschwabu (20.–23. 3. 2014)
Starší zápis: Víkendovka Hnědé šestky v Ostrově (14.–16. 3. 2014)