91. oddíl Junáka Brno

Vlčácký víkend na Vranově – Normandie 2014

6.–8. 6. 2014

Přesně po 70 letech od slavného vylodění spojeneckých vojsk na plážích francouzské Normandie se scházejí odvoláni od svých rodin na určeném místě s veškerým vybavením i stateční branci Vranovské smečky. Po stručném rozkazu se přesouvají na výcvikovou základnu, kde musí, těsně před vysazením do nepřátelského území, doladit formu a naučit se základním věcem, které jim umožní přežít bojovou vřavu. Přesun i ubytování proběhly bez závad, ale již večerní nácvik odhalil slabá místa nováčků. Unaveni po večerce ulehli na svoje kavalce, odkud je ráno vyhnal nesmlouvaný hlas budíčku. Po rozcvičce a snídani jsme byli přepraveni do nepřátelského území. Žel, naši průzkumníci zklamali, místo, aby nás odvedli směrem k nepříteli, kde jsme chtěli po chrabrém boji získat vavříny vítězství, zamířili si to směrem opačným, kde naštěstí byli včas coby dezertéři dopadeni. Zbytek jednotky se mezitím přes minová pole a úskoky nepřátel dostal až pod kótu, kterou měl získat od nepřítele pod svoji kontrolu. A protože mohlo dojít i k boji muže proti muži, jednotka se zdokonalila v zacházení s noži, což se jim následně hodilo. Po nebezpečném přechodu skalního masivu jsme nakonec kótu dobyli, pokochali se pohledem do dáli na prchající nepřátele a následně jsme rozložili své ležení v nedaleké obci, kde jsme se nasytili z našich zásob. Ti pilnější naplnili vodní příkop jakéhosi zdejšího hradiska vodou, přinesenou v čepici. Kolem vodní nádrže, v jejichž kalných vodách jistě mnoho dravých ryb bylo ukryto a kde jen ti nejstatečnější svoje nohy umyli, jsme se ubírali zpět na svoji základnu, kde nám již kuchař chystal dobrou večeři. Po přečtení několika poučných příběhů a chvilce skotačení jsme se unaveni uložili opět na kavalce, kde se zjistilo, že zase tak unavení nejsme, protože se očka ne a ne zavřít. Nicméně únava dolehla posléze i na ty nejčilejší, takže do rána spali jak dřeva. Ráno po budíčku se již počalo v ležení uklízet, po snídani jsme se přesunuli do nedalekého kostela na mši svatou, po návratu jsme trénovali balení toren, neb někteří nováčci jaksi tomuto umění ještě nevládli. Nicméně všem se nakonec podařilo všechno své vybavení do toren naskládat, takže po vydatném obědě a zahlazení všech stop po našem pobytu jsme základnu opustili a zrychleným pochodem jsme spěchali vstříc do náručí svých drahých. Invaze v Normandii se podařila i po sedmdesáti letech!
Vašek

Vašek

Novější zápis: Dvoudenní Sviští výlet (13.–14. 6. 2014)
Starší zápis: Ostříží výlet s Žábami z 26. oddílu (24. 5. 2014)