Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Letní tábor ve Valdíkově

28. 6. – 21. 7. 2015

Náš tábor, který dostal podle předlohy celotáborové hry na téma Pána prstenů název „Imladris“, započal stavěčkou, které se zúčastnili ti starší. Po postavení stanů a vybudování všeho potřebného přijel zbytek oddílu, který zde prožil krásné tři týdny horka, práce, her, učení novým věcem, vzrušujících bojů, táboráků, chvil obav i radosti, slavnostního slibu či výletů.

Pro jakousi představu o táboře zveřejňujeme pár fotografií a zápisy z některých dní tábora.

Středa 1. 7.

1. 7. byl první oficiální den tábora. Poté, co jsme se ráno probudili, ještě ve stavěčkovém složení, jsme se rychle nasnídali a šli jsme pracovat. Museli jsme ještě dodělat pár věcí, co se předtím nestihly, jako např. umístění igelitů na latríny nebo třeba stavění sauny, která ještě teď dva dny poté není hotová. Pár hodin po obědě, který vařil Jiřin Potáček – gulášová polévka, přijeli ostatní účastníci tábora, kteří se nezúčastnili stavěčky – především vlčata. Byli mezi nimi ale i skauti, kteří na stavěčku nemohli, většinou kvůli tomu, že měli ještě v pondělí a v úterý školu. Při prvním nástupu se poprvé za tábor vyvěsila vlajka a hned poté se pokračovalo v dostavování tábora. To bylo ukončeno večeří a následným nástupem, kdy byla poprvé za tábor vlajka spuštěna. Den byl zakončen slavnostním zahajovacím ohněm, jehož hlavní náplní bylo zahájení CTH a rozřazení do skupin na CTH. To se dělilo na 3 části: rozdělení mezi elfy, lidi, trpaslíky a hobity + rozdělení do konečných skupin + scénka na úvod, kterou si pro nás vedoucí připravili. Poté se ještě chvíli zpívalo a nakonec se šlo spát. Hlídku nikdo neměl, protože nováčci ještě nebyli seznámeni s tím, co mají na hlídkách dělat atd. Klíště

Čtvrtek 2. 7.

Dnes ve čtvrtek 2. 7. 2015 byl druhá oficiální den tábora. Byl tradičně zahájen rozcvičkou, ze které se mates ulil, za což byl náležitě potrestán. Po rychlé snídani následoval nástup, kde Šimon, Sam a Vojta Potáček oficiálně přestoupili z vlčat mezi skauty, ale stále se nijak jasně neví, do které z družin půjdou. Táborovým byl Švejk. Dopolední program obsahoval tzv. „Polní práce v Hobitíně“, kde se především dodělávaly věci, co se na stavěčce nestihly, jako např. stavba branek na fotbal, postavení ping-pingového stolu – obě se stihlo, nebo třeba postavení brány do tábora, na čemž jsem pracoval já, které se nestihlo dokončit. Po výborném obědovém guláši, který vařil Pepa Halámek, byl polední klid, po kterém následovalo koupání v rybníce. Z toho se všichni vrátili v pořádku a mohla začít první normální (nepočítá se rozřazení d skupin) etapa CTH s názvem „Opuštění kraje“. Úkolem bylo projít čtyři stanoviště na malé mapě, aniž bychom ztratili vlče, které neslo prsten (každá skupina měla jeden). Problém byl v tom, že se po mapě pohybovali nazgulové, nepřátelé v podobě Prstenových přízraků v černých kápích. Ti měli údajně jedno slabé místo, do kterého když jsme je zasáhli, tak padli poraženi. Etapa se mi líbila a doufám, že ostatní budou také tak dobré. Po etapě už byly nově připravené branky a ping-pongový stůl v plném provozu a po opět výborné večeři – nudle s mákem (kuchař opět Pepa) a běžně probíhajícím nástupu se šlo spát. V noci měla hlídku Gimliho skupina ve složení já, Emil, Šimon, Honza Š, Vojta U., Tadeáš a Dan B. Klíště

Probudili jsme se do krásného slunného dne. Dnes jsem byl služba v kuchyni, tudíž nevím, jak probíhala rozcvička. Na snídani byly chleby s marmeládou. Jako první blok dopoledního programu yly dodělávky na táboře. Sbírali jsme dřevo, stavěli jsme stan či branky a v rámci kuchyně jsme vařili segedínský guláš a zeleninovou polévku. Po dobrém obědě následoval polední klid. V 1. bloku odpoledního programu jsme se šli koupat do polovyschlého rybníka Mrhovce. Po velice osvěžujícím koupání následovala CTH (celotáborová hra) s názvem Opouštění kraje. CTH spočívala v skrývání a tichém postupu ke čtyřem stanovištím: Prkno, Ouje, Honza a Pepa Novák. Po úmorném CTH následovalo krátké osobní volno a večeře. Na večeři byly nudle s makem. Po večeři jsme si měli vyčistit zuby. Na nástupu bylo vyhlášení CTH. Dopadlo následovně: 1. Haldirova skupina (já, Mamut, Jiří, Vojta P., Tom H., Kuba O. a Tom H.), 2. Aragornova skupina a Legolasova skupina, 3. Gimliho skupina. Po čištění zubů jsme se pomodlili, zahráli písničku, zahnali vlčata do hajan a šli spát. Koláč

Druhého dne tábora šlo v etapové hře o to, že jsme měli najít čtyři stanoviště. Hledali jsme je podle pořadí, které jsme dostali na začátku. Při hledání nás honili Nasgulové. David F.

Ve čtvrtek 2. 7. jsme hráli kocoura v botách, potom jsme se šli koupat a potom jsme se zase vrátili do tábora a šli jsme do etapáku. Tam jsme hráli o to, kdo dojde přes čtyři stanoviště na start s prstenem. Každý měl 2 životy. Večer jsme se připravovali na hlídky. Dnes ráno mě nevzbudili, ale říkali, že mě budili. Tadeáš

Ve čtvrtek 2. 7. jsme jako vždycky šli na nástup a já jsem asi byl ve vlajkové četě. Hráli jsme hru, že každý má 2 životy a měli jsme proběhnout čtyři stanoviště podle čísel. Bylo to moc dobrý, ale byli jsme poslední. Potom jsme se chystali na hlídku. Tadeáš

Pátek 3. 7.

Dnes byl třetí den tábora. Začal řádnou rozcvičkou, vedenou Jankem. Po ranním nástupu u mě byla při bodování stanu nalezena prošlá marmeláda, plesnivá mrkev a pár konzerv s tuňákem, nic z toho ovšem nebylo moje. Celý tábor z toho měl srandu, ale nakonec se zjistilo, že to byl jen zvláštní způsob, jak mi popřát k narozeninám, které jsem dnes měl. První blok dopoledního programu zahrnoval táborové práce. Zase se šlo pro dřevo a stavěla se brána. Poté následoval společný družinový program, kde jsme si barvili své lžičky. V poledním volnu nám byl vysvětlen systém získávání a utrácení zkušeností v CTH a poté jsme se šli koupat do Mrhovce. Mamut tam chytil pijavici. Hned na to začaly kolečka, kde nás prvně Radim učil základy šermu a poté nás Janek učil střílet z kuku. Tento typ koleček (Radim – šerm, Janek – Lukostřelba) má mít i několik pokračování a to to byl tedy první díl. Následovala etapa CTH, kde jsme dorazili do hospody U skákavého rybníka. Tam jsme si mohli vybrat z několika druhů Piv (Pepsi, pomerančová, malinová Zon) nebo jsme mohli zkusit pár hazardních her typu „sázení, jestli padne sudé nebo liché číslo“ abychom si mohli vydělat peníze, za které bychom si koupili i další pivo. Když se ale naše sázení a pití chýlilo ke konci, do hospody vtrhli Naz-gulové, takže jsme museli neozbrojeni utéci až k Valdíkovskému rybníku, kde už byla bezpečná zóna. Zhruba čtvrt hodiny po návratu do tábora dostali skauti příkaz, že si mají sbalit věci na spaní a přijít si pro zbraně na CTH. To jsme během 30 minut stihli a vyrazili jsme na pochod směr Kojatín a dál. Vzhledem k tomu, že jsem byl unavený, tak nedokážu odhadnout, jak dlouho jsme šli, ale nejspíš to bylo déle jak hodinu. Nakonec jsme dorazili k údajnému Větrovu 1, kde se od nás Haldirova (Mamutova) a Aragornova (Venckova) skupina odpojila a zůstala tam. Byl to mírný kopeček na okraji pole, z části obrostlý kopřivami ale my jsme museli pokračovat. Netrvalo dlouho, a dorazili jsme na Větrov 2, pouze my – Gimliho skupina společně s Legolasovou skupinou. Opravdu připomínal filmový Větrov z filmu Pan Prstenů. Společenstvo prstenu – vysoký kopec s ohromnými kameny, tvořícími mnoho možností, kam se schovat. Nasadili jsme hlídky a šli jsme spát. Přibližně v jednu hodinu jsme jako hlídky vzbudili ostatní, protože jsme viděli skupinu lidí jít podél svahu směrem k našemu kopci. Později jsme uslyšeli i řev Naz-gulů a šli jsme spěchem k našemu úkrytu za hromadou kamení, zhruba 20 metrů od místa, kde jsme spali. Nakonec nás ale našli a všechny pobili. Pak jsme šli spát. Klíště

3. den z pohledu skautů
Byla půlnoc a Nazgulové zaútočili. Temné přízraky útočí. Jakmile jsme je spatřili, spočítali jsme je, kolik jich je. Jeden, dva, tři, čtyři… devět! Naše skupina očekávala útok nanejvýš pěti. Ale devět? Ihned jsme začali utíkat do polí. Ovšem Adam zakopl o kámen a dostali ho. Později jsme dále utíkali. Bohužel mě doběhli a upadl jsem do bezvědomí. Probudil jsem se v provizorní posteli na ostrůvku a Nazgulové nikde. Bylo ráno. Cítil jsem se, jako bych byl vzhůru 48 hodin. Znova přišel Janek a řekl, že se máme balit. Poté jsme se nasnídali a šli do Pyšle. Cesta byla dlouhá a dvakrát mě tekla krev cestou z nosu. Náš cíl byl rozestavěný tábor 26. oddílu. Přišli jsme a pomáhali. Dali nám výbornou svačinu, hromadu melounů a oplatky. Za odměnu naší práce nám dali 5 balení klobásek. Do tábora jsme byli odvezeni autama, abychom stihli oběd. Po obědě a poledním klidu bylo koupání. Bohužel, já jsem nemohl ponořit mou nohu do vody kvůli zranění. Následoval družinový program. Měli jsme spojený Ostříže a ještě dvě skupiny. Naše skupina šla hrát ufoball. Náš tým vyhrával do té doby, než přišel do hry Jiří Potáček. Po odehraném zápase a osobním volnu byla klasická procedura, modlitba, večeře, hygiena a večerka. Pak se mluvilo o hlídce, jež měla Haldirova skupina, ale to by bylo na další den.
 Koláč

V pátek 3. 7. jsme jako vždycky něco hráli na etapovku. Chvilku po obědě jsme hráli, že jsme v hospodě U skákavého poníka. Naráz po nás šli Nazgulové a my jsme měli co nejrychleji zmizet a proběhnout bránou na pole. Tyto dva dny byly super. Tadeáš

Sobota 4. 7.

Vzhledem k nočnímu programu minulého dne jsme se probudili sami okolo 7 hodin ráno. Rychle jsme se sbalili a během 20 minut přišel Radim, Ouhe a Janek, kteří nás odvedli na místo srazu s druhou polovinou skautů (Aragorn + Haldir). Tam jsme si dali rychlou snídani v podobě chleba s marmeládou a vydali jsme se směrem k táboru 26. oddílu, kde holky měly zrovna stavěčku, takže jsme se jim vydali na pomoc. Byli jsme tam zhruba 2 hodiny a půl a za tu dobu jsme zvládli práce jako např. zprovozňování boileru, výkop odpadovky a plivátek, nebo i stavba jídelny, kterou jsme nedokončili. Následně jsme byli poněkud nepohodlně přepraveni zpět do našeho tábora tak, abychom stihli oběd. Ten byl výborný. První chod byla nudlová polévka a druhý bylo jídlo, které nejsem schopen pojmenovat – těstoviny, omáčka, párek. Po obědě jsme se šli koupat. Pak byla etapa CTH jménem „Roklinka“. Vzhledem k tomu, že jsem na té stavěčce u holek dostal úžeh, tak jsem se nemohl etapy zúčastnit a místo toho jsem musel ležet ve stínu v lese a popíjet vodu. Ale z toho , co jsem viděl, tak šlo o pobíhání sem a tam mezi elfy, kteří byli rozmístěni po tábořišti a získávat od nich informace, za jejichž zjištění jsme dostali odměnu. Následovala večeře párky s chlebem a pak jsme šli unaveni spát.

Dnešní rozcvičku výjimečně vedl Jiřin. Nástup byl bez skautů prázdný a tak byly ve vlajkové četě jen vlčata. Snídaně dnes byla výborná – chleba s medem a kakavíčko. Družinový program byl velice zábavný, neboť potom co jsme vyšli z dřevníku jsme hráli fotbal, poté přehazku a pak jsme si v týpí četli a hráli tleskačku. Oběd se dal. V poledním klidu jsme dělali všelicos. Poté začala etapovka, při etapovce se šlo po fáborkách a občas jsme narazili na úkoly. Na konec jsme měli nakreslit mapu cesty. Martin Bauman

Jelikož včera večer skauti odešli, zdál se tábor opuštěný. Rozcvičku jsme měli s Jiřinem a hráli jsme vylepšené rybičky – „buldoky“. Po nástupu byl družinový program, při kterém jsme se šli koupat, což se při tomto horku velmi hodilo. Při poledním klidu jsme si konečně stihl napsat dopis domů. Odpoledne byla další etapa CTH, při které= jsme se domlouvali s různými obyvateli Roklinky o založení společenství Prstenu. Po etapě jsme si něco přečetli a posléze byl už obvyklý večerní program. Jožka

Neděle 5. 7.

Dnes byla neděle, pátý den tábora. Vzhledem k tomu, že byla, jak už jsem zmínil, neděle, tak byla dobrovolná rozcvička, čehož mnozí z nás včetně mě využili a nešli na ni. Po běžném nástupu začal dopolední program v podobě etapy CTH jménem „Doly Marie“. Tam jsme bloudili v mapě Marjjských dolů a překonávali jsme nástrahy, které tam na nás čekaly. Šlo například o sestup do nižšího patra, boj se skupinou skřetů, boj s jeskynním trolem nebo procházení zatarasených chodeb. Ze začátku to s námi vypadalo celkem špatně, ale zrovna ve chvíli, kdy jsme byli nejzoufalejší, jsme našli žebřík do patra, kde se údajně nacházel východ z dolů. Netrvalo nám dlouho a dostali jsme se k finálnímu bossovi – souboj s čtyřmi skřety a jedním jeskynním trolem v opravdu úzké chodbě. Věděli jsme, že je nedokážeme porazit sami, a tak jsme zavolali na pomoc Haldira (Mamut). Ten během chvíle přispěchal se svojí skupinou a mohli jsme souboj začít. Už od začátku to mělo velkou atmosféru – účastnící střetu zvolávali bojové pokřiky, skřeti bušili zbraněmi o sebe a přihlížející Legolasova a Aragornova skupina fandila. Bohužel jsem zhruba v polovině dostal zásah skřetím šípem do hrudi a byl jsem poražen. Ovšem Haldirova skupina a zbytek té mé v bitvě pokračovali a vybojovali jsme vítezství a nakonec jsme byli první. Byla to podle mě zatím nejpovedenější etapa tohoto CTH. Následně jsme se rychle vykoupali a šli jsme na oběd – sekaná. Krátce po něm přišla návštěva v podobě několika roverů za našeho oddílu společně s otcem Angelem, který zde v prvním bloku odpoledního programu sloužil mši. Ta proběhla bez problému, akorát že jsem tam já nebyl. Šel jsem si totiž čtvrt hodiny přede mší lehnout a probudil jsem se, až když se ostatní vraceli. Poté již bylo volno a tak jsme si zahráli fotbal. Po výborné večeři a nástupu jsme šli spát. Klíště

V neděli 5. 7. jsme měli dobrou volnou rozcvičku. Na ní bylo 7 kluků z Vranova a já. Potom jsme hráli hru, že jsme se měli dostat ven z lomu. Byla 1. neděle. Byl svátek sv. Cyrila a Metoděje. Potom jsme hráli přehazku a potom jsme jezdili na lanovce, ale bylo jenom jedno kolo. Až jsme dojezdili, měli jsme polední klid. V poledním klidu kluci hráli Bang. Potom jsme měli jako vždycky večerku a já jsem si po ní chvilku četl knížku a nemohl jsem usnout. Tadeáš

Trojdenní výprava Zelené šestky – pondělí 6. 7. – středa 8. 7. 2015

Za úmorného vedra jsme si dopoledne sbalili naše batohy, odpoledne po svačině jsme vyrazili – Petr, já a 8 vlčat směr Nárameč, kde jsme se vykoupali ve vyhřátém rybníku. Potom jsme dorazili do Doubí, kde jsme si na našem tradičním přenocovacím místě opekli k večeři špekáčky, nachystali jsme si spaní pod střechou pódia a za chvíli jsme spali jak dudci. Ráno po snídani jsme šli do Rudíkova, kde jsme si doplnili zásoby a trochu zamlsali. Pokračovali jsme přes Nový Telečkov k Uhřínovu, kde jsme se napásli třešní a strávili krásné odpoledne u rybníčka. Prohlídli jsme si zde skautský tábor, načerpali jsme vodu a šli si najít místo k přespání. A vybrali jsme si výborně, na krásném trávníčku jsme se uložili po výborném rizotu k spánku, abychom pozorovali nad sebou hvězdičky. Když po půlnoci přišla bouřka s vichrem, jako zkušení mazáci jsme se přesunuli na verandu nedaleké chaty a za půl hodiny jsme již opět spinkali. Ráno po snídani jsme azimutem došli do Balin, zde jsme si prohlédli čerstvě opravený statek, na kterém předchozí generace vlčat sledovala jeho postupný zánik. Podél Balinky jsme došli až do Velkého Meziříčí, kde jsme se vydatně najedli, prohlídli si křivolaké uličky židovského města a vláčkem jsme se vrátili do tábora.
Vašek

V pondělí odpoledne jsme vyšli z tábora a došli k jakémusi pódiu nedaleko penzionu „Nový dvůr“. Ještě mezi tím jsme se koupali ve vesnici Nárameč. Na pódiu jsme navečeřeni chlebem a špekáčky přespali. Ráno jsme si dali chleba s paštikou, pak jsme vyrazili. V Rudíkově jsme nakoupili a poobědvali. Ochotní obyvatelé Rudíkova nám za kouzelné slovíčko načepovali vodu. Z Rudíkova jsme přes Nový Telečkov došli k Uhřínovu.Cestou jsme jedli třešně. V cizím táboře jsme si znovu načepovali vodu. Utábořili jsme se na velké a krásné zahradě nějakého chataře. K večeři bylo výborné Vaškovo rizoto. Uprostřed noci nás probudil déšť – přestěhovali jsme se na verandu a dospali jsme. Další den jsme se vydali Balinským údolím k Velkému Meziříčí, kde jsme se nenudili, neboť krom Vojtového dokazování, že v dělání hloupostí je nej on, jsme hráli dračák. Z Velkého Meziříčí jsme vlakem jeli do Kojatína a cestou do tábořiště jsme zmokli.
Martin

Čtvrtek 9. 7.

Dnes byl čtvrtek. Hned po nástupu, který Mates s Kuřetem celý prospali (vzbudil je až Čert, který šel bodovat jejich stan), začal družinový program. Prvně jsme vázali uzly a pak jsme dělali zvířata z balónků. Mně se povedla myš nebo třeba buldok. Následovaly kolečka. První stanoviště obsahovalo další lekci šermu od Radima – tentokrát jsme se učili vykrývat základní výpady. Zrovna já jsem s tím měl problémy, protože jsem nedokázal reagovat dostatečně rychle na to, abych stihl určit, na jakou stranu mám výpad vykrýt. Druhé stanoviště obsahovalo strategické stolní hry s Peťou Štychem. Byly tam dvě desky na šechy a jedna na tu hru s maticemi, jejiž jméno si nedokážu zapamatovat. Ta mi šla podstatně lépe, jak šerm, i když jsem to hrál poprvé v životě, tak jsem se do toho rychle dostal. Poslední kolečko už nebylo úplně běžné v kolečkách ale je běžné mimo kolečko a šlo o sekání a donášení dřeva do kuchyně s Čertem. Na oběd bylo klasické jídlo domácí kuchyně – vepřové na kmíně s UHO a těstovinami, které nám všem velmi chutnalo. Následoval polední klid, kdy jsme pracoval na výrobě mých trpasličích vousů, za které jsem následně dostal 40 bodů do celotáborové hry. Tehdy se ale trochu ochladilo a začal foukat trochu víc vítr. Svolali si nás na program – etapa CTH, což měla být tentokrát obrovská bojovka. V jídelně nám byly vysvětleny pravidla a všichni si měli jít pro zbraně do týpí. Netrvalo ani dvacet sekund a z mírného větříku se stala opravdu nepříjemná vichřice, doprovázená velmi silným deštěm. Já jsem do týpí nešel, protože jsem měl svoji sekeru ve stanu. Tam jsem také doběhl a současně s tím jsem si zašněroval stan. Během chvíle za mnou doběhl Vencek a sdělil mi, že týpí spadlo. Následně jsme doběhl do jídelny, kde byla většina ostatních a tam jsem se dozvěděl, že jeho pád měl dvě oběti – Šimona a Honzu Škarohlída. Šimon už ale seděl v jídelně, zabalený do dek a měl s velkou pravděpodobností zlomenou ruku. Na druhou stranu Honza ležel ještě pořád vedle padlého týpí a v jeho souvislosti se mluvilo o třech zlomených žebrech a o otřesu mozku. V reakci na tuto událost se v našem táboře shromáždila jedna helikoptéra, dvě policejní auta a jedna sanitka, která se ve výsledku prokázala jako nepoužitelná, protože při příjezdu najela na něco, co se podobalo hřebíku a propíchlo jí to pneumatiku. Než se vše uklidnilo, tak byl pozdní večer, což znamenalo, že nebyla ani etapa CTH, ani pozdější projížďka na lodích po rybníku. Po večeři a nástupu jsme si zahráli Power Grid a šli jsme spát. Klíště
(naštěstí se v nemocnici ukázalo, že se jednalo jen o zhmožděniny a postižení se za tři dny opět zapojili do táborového života)

Pátek 10. 7.

Dnes byl 10. den tábora. Po naprosto běžném začátku dne v podobě rozcvičky, snídaně a nástupu, začal dopolední program. Zatímco vlčata měla kolečka, tak skauti měli tzv. „odklízení trosek“., což byl pouze krycí název pro táborové práce. Jedna polovina skautů sekala dřevo, jedna čtvrtina pracovala na bráně a zbytek si našel ještě jinou práci. To pokračovalo až do oběda, který obsahoval řízky s bramborami (což mi připomíná, že ráno byly ještě bramborové hrátky). Po pokojném poledním klidu byla další etapa CTH, jménem „Cesty se dělí“, který měla být už včera, ale nakonec se nekonala kvůli pádu týpí. Měla to být první větší bitva a také první střet se silnějšími skřety jménem Surut-ha. Ti měli za úkol zajmout naše hobity a případně zabít i nás. To nás nutilo k tomu, abychom se probojovali jejich táborem a dostali hobity do bezpečí. Bohužel nám chyběli dva členi kvůli již zmiňovanému pádu tý-pí, takže jsme byli význačně oslabeni. Nakonec jsme moc dobře neskončili – byli jsme třetí, ale pořád to bylo lepší, než být poslední. Kvůli tomu, jak se etapa protáhla, tak jsme nestihli program, který měl naplňovat druhý blok odpoledního programu – hra „špaček“. Pak jsme se navečeřeli, šli na nástup a šli spát. Klíště

Úterý 14. 7.

Dnes jsme se probudili v 7.00 a program začal rozcvičkou a po snídani byl nástup. Po nástupu jsme vyrazili na jednodenní výlety. Šli jsme do Pyšle, kde jsme potkali Ostříže, potom do Kamenné, kde jsme měli oběd. Z Kamenné do Budišova a z něj do Doubravy a z Doubravy do tábora. Líbilo se mi, že máme zase nové zážitky, že jsme si mohli popovídat a povozit na lanovce. Nelíbilo se mi, že jsme měli tak krátkou vzdálenost, myslím si, že příště si můžeme dovolit větší vzdálenost. V táboře byla večeře a písňový oheň.

P1210628 P1210635 P1210637 P1210639 P1210643
P1210648 P1210658 P1210667 P1210675 P1210679
P1210680 P1210684 P1210686 P1210698 P1210713
P1210718 P1210728 P1210733 P1210736 P1210742
P1210745 P1210752 P1210767 P1210774 P1210775
P1210777 P1210802 P1210805 P1210816 P1210827
P1210831 P1210833 P1210840 P1210848 P1210855
P1210869 P1210882 P1210885 P1210893 P1210898
P1210903 P1210906 P1210912 P1210923 P1210951
P1210952 P1210975 P1210976 P1210977 P1210978
P1210979 jenda_u jirka jozka martin
matous vojta

Novější zápis: Zahajovací schůzka vranovské Zelené šestky (7. 9. 2015)
Starší zápis: Ukončení skautského roku vranovské Zelené šestky (21. 6. 2015)

Pátek 29. 3. ’24
svátek slaví Taťána
Velký pátek





Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 8. března 2022 v 0.44