|
Skautská pouť do Bořitova z Jiného úhlu pohledu
21.–22. 4. 2017
22. dubna proběhla skautská pouť do Bořitova a v oficiální podobě si
ji mohli mnozí z vás projít. My jsme se s Lišáky nespokojili s běžnou
verzí a rozhodli jsme se pouť prožít po svém.
Sešli jsme se už 21. dubna na hlavním nádraží a vyrazili jsme do
Doubravice nad Svitavou. V pořádku jsme dojeli do cíle naší cesty, odkud
jsme již viděli osamělý vrchol Malého Chlumu, kam jsme dnes chtěli dojít.
Veškerý čas, který jsme našetřili rychlou chůzí, jsme pak ztratili
v lukostřelecké bitvě o lom. Nejdůležitějším momentem bitvy bylo
Mamutovo rozhodnutí, že design luku značky Paroží není praktický a bez
slitování všechno z luku ořezal. S krvácejícími prsty a
nadcházejícím soumrakem jsme se vyškrábali do prudkého kopce na místo
bývalého keltského hradiště. Tam nás čekala rozhledna, která měla být
naší dnešní luxusní noclehárnou. Hned vedle se na nás usmívalo ohniště
s nachystaným dřevem. U ohně jsme až do noci filosofovali o žraločích
zubech, epileptických mutantech a smrti Bonga-Bonga. Před usnutím jsme museli
vyřešit ještě matematický rébus o hexagonové rozhledně a šesti
místech na spaní. Správné řešení nenalezl akorát Janek, na kterého
zbyla čtvercová díra pro žebřík.
Ráno nás probudilo kývání rozhledny a svištění větru. Den venku byl
vcelku pěkný, ale přesto jsme museli Prkna vyhánět ze spacáku šípy. Toto
buzení se zvrhlo v hodinovou bitvu o rozhlednu zakončenou sladkou snídaní.
Když Jankovy bystrosluché uši uslyšeli hlasy, vydali jsme se na další
cestu. Dole pod kopcem jsme se pozdravili s prvními oficiálními poutníky a
pokračovali jsme po vlastní trase. Po dlouhém dopoledním hledání jsme
nakonec našli díru do země, kterou jsme tak dlouho hledali. Byla asi
sedmdesát centimetrů vysoká a vytékal z ní oranžový potok. Janek si to
do ní sebejistě zamířil, ale po pár metrech uvnitř se ozvalo zařvání a
speleolog zase vylézal do půli lýtek oranžový od bahna. My ostatní jsme si
návštěvu podzemí rozmysleli. U vchodu jsme se nicméně naobědvali a
z potoka napustili domácí mrkvovou šťávu.
Po obědě nás čekala už jen cesta po oficiální trase do Bořitova.
Působili jsme trošku jako zjevení: vyzbrojení, s krosnami na zádech a na
mnoha místech oranžoví od bahna. Na kraji Bořitova jsme se potkali s Oujem,
který šel pro změnu z Blanska. Během čekání na mši jsme se pokoušeli
najíst se v místní Orlovně bez lístečků, což se nám vcelku povedlo a
mohli jsme se účastnit slavnostního nástupu. Kredenc jsme nevyhráli.
Následovala slavná, zásluhou scholy poněkud pohřební, mše svatá s otcem
biskupem.
Pak nás čekala jen krátká cesta na vlak a pak domů, do Brna…
Petr Hanák
Novější zápis: Skautská pouť do Bořitova (22. 4. 2017) Starší zápis: Výlet Hnědé šestky na Pálavu (8. 4. 2017)
|
Pondělí 1. 3. ’21 svátek slaví Bedřich
Podporují nás
Jak psát na web
|