91. oddíl Junáka Brno

Skautská pouť do Bořitova z Jiného úhlu pohledu

21.–22. 4. 2017

22. dubna proběhla skautská pouť do Bořitova a v oficiální podobě si ji mohli mnozí z vás projít. My jsme se s Lišáky nespokojili s běžnou verzí a rozhodli jsme se pouť prožít po svém.
Sešli jsme se už 21. dubna na hlavním nádraží a vyrazili jsme do Doubravice nad Svitavou. V pořádku jsme dojeli do cíle naší cesty, odkud jsme již viděli osamělý vrchol Malého Chlumu, kam jsme dnes chtěli dojít. Veškerý čas, který jsme našetřili rychlou chůzí, jsme pak ztratili v lukostřelecké bitvě o lom. Nejdůležitějším momentem bitvy bylo Mamutovo rozhodnutí, že design luku značky Paroží není praktický a bez slitování všechno z luku ořezal. S krvácejícími prsty a nadcházejícím soumrakem jsme se vyškrábali do prudkého kopce na místo bývalého keltského hradiště. Tam nás čekala rozhledna, která měla být naší dnešní luxusní noclehárnou. Hned vedle se na nás usmívalo ohniště s nachystaným dřevem. U ohně jsme až do noci filosofovali o žraločích zubech, epileptických mutantech a smrti Bonga-Bonga. Před usnutím jsme museli vyřešit ještě matematický rébus o hexagonové rozhledně a šesti místech na spaní. Správné řešení nenalezl akorát Janek, na kterého zbyla čtvercová díra pro žebřík.
Ráno nás probudilo kývání rozhledny a svištění větru. Den venku byl vcelku pěkný, ale přesto jsme museli Prkna vyhánět ze spacáku šípy. Toto buzení se zvrhlo v hodinovou bitvu o rozhlednu zakončenou sladkou snídaní. Když Jankovy bystrosluché uši uslyšeli hlasy, vydali jsme se na další cestu. Dole pod kopcem jsme se pozdravili s prvními oficiálními poutníky a pokračovali jsme po vlastní trase. Po dlouhém dopoledním hledání jsme nakonec našli díru do země, kterou jsme tak dlouho hledali. Byla asi sedmdesát centimetrů vysoká a vytékal z ní oranžový potok. Janek si to do ní sebejistě zamířil, ale po pár metrech uvnitř se ozvalo zařvání a speleolog zase vylézal do půli lýtek oranžový od bahna. My ostatní jsme si návštěvu podzemí rozmysleli. U vchodu jsme se nicméně naobědvali a z potoka napustili domácí mrkvovou šťávu.
Po obědě nás čekala už jen cesta po oficiální trase do Bořitova. Působili jsme trošku jako zjevení: vyzbrojení, s krosnami na zádech a na mnoha místech oranžoví od bahna. Na kraji Bořitova jsme se potkali s Oujem, který šel pro změnu z Blanska. Během čekání na mši jsme se pokoušeli najíst se v místní Orlovně bez lístečků, což se nám vcelku povedlo a mohli jsme se účastnit slavnostního nástupu. Kredenc jsme nevyhráli. Následovala slavná, zásluhou scholy poněkud pohřební, mše svatá s otcem biskupem.
Pak nás čekala jen krátká cesta na vlak a pak domů, do Brna…

Petr Hanák

Novější zápis: Skautská pouť do Bořitova (22. 4. 2017)
Starší zápis: Výlet Hnědé šestky na Pálavu (8. 4. 2017)