91. oddíl Junáka Brno

Vranováci na výletě a střediskovém setkání

11. 11. 2017

V sobotu 11. listopadu na svatého Martina setkali jsme se v půl deváté u kostela na Vranově. Šli jsme si zahrát rybičky a Jožka s Lukášem zatím nachystali báječnou hru s hledáním šipek a zpráv. Veverka si stačil narazit koleno a tak s námi po zbytek výletu nepokračoval. Došli jsme kol základny až k Lelkovadlu, zahráli si vybíjenou a naše cesta pak vedla všude možně na základnu. Byl nástup a celé středisko si pak pod Jankovým vedením užilo ozvláštněnou vybíjenou – skoro všichni proti všem. Všichni se zase dali vlastní cestou a my si zašli na plac asi sto metrů od základny a co následovalo? HRY! Hráli jsme trojnožku, schovku a Follow the whistle. Přes Nekonečno jsme se vrátili ke kostelu, přičemž se od nás mnoho lidí odpojilo, ať už šli rovnou domů nebo na autobus do Brna. V době předpokládaného rozchodu jsme se tedy rozešli a vrátili domů.

Jirásek

Setkání střediska Ignis
Ráno nebylo nejtepleji, ale stejně se téměř všichni Vranováci sešli před klášterem. Řekli jsme si, že jsme už delší dobu nehráli delší stopovačku a zahráli jsme si ji tedy. Já s Lukynem jsme vyšli napřed a ostatní vlčata a Jeleni zatím hráli rybičky. Nebyl jsem u toho, ale dostalo se ke mně, že Veverka hned na začátku spadl na svoje bolavé koleno a musel být odvezen domů.
Zhruba po čtvrt hodině kluci vyšli na trasu. Šli přes šipky a zprávy, které jsme tam s Lukynem umístili a pomocí kódu došli až ke Kosovým na zahradu, kde jsme na ně čekali.
Následně jsme se vydali kolem základny k Lelekovadlu, teď již s Petrem. U Lelkovadla jsme se nasvačili, dvakrát si zahráli vybíjenou na kapitány a potom vyrazili na základnu.
Na základně jsme počkali na opozdilé, následoval nástup střediska. Potom si celé středisko zahrálo trochu zmatenou vybíjenou v podstatě všichni proti všem. Když už to trvalo dostatečnou dobu, znovu jsme si nastoupili, všichni vzkřikli pokřiky a rozešli jsme se zase po družinkách, jako jsme vyšli.
My jsme ale zakotvili takřka za rohem a zahráli si dost her – hledání píšťalky, schovku, nebo taky trojnožku. Až nastal čas, vyrazili jsme k Vranovu. Šli jsme přes Nekonečno a na následujících lukách jsme se snažili chytit draka, který nám létal nad hlavami. Někteří se s námi na začátku Vranova již rozloučili, zbylí došli až ke kostelu a počkali si na rodiče

Jožka

Začal nám studený a vlhký podzim, což ovšem nemohlo Zelenou šestku odradit od plánovaného výletu a od účasti na společném setkání celého našeho střediska Ignis. Protože toto setkání mělo začít krátce po poledni, vynechali jsme tentokráte vaření – o to více času zbylo na hry. Vyrazili jsme společně s družinou Jelenů, kteří pro nás na začátek připravili zábavnou stopovačku po Vranově (to už byli Jeleni oslabeni o Veverku, který hned při první hře před kostelem upadl na své po úrazu čerstvě uzdravené koleno a poroučel se domů). Poté jsme se vydali k Lelkovadlu, kde jsme si zahráli vybíjenou a schovku. Čas letěl a tak akorát jsme dorazili na společné setkání našeho střediska na Základně (u Vranova). Po nástupu střediska následovala opět vybíjená – ale s několika míči podle principu všichni proti všem = hrozná mela. Zbytek dne jsme pak strávili schovkami, trojnožkou …. zkrátka skotačivou zábavou. Už se těším na další výlet! Ten bude opět s Jeleny a to v sobotu 2.12.

Petr

Protože na dnešní sobotu bylo kromě družinových výletů naplánováno i setkání celého našeho střediska Ignis, a to dokonce přímo na Vranově, neměli jsme s hledáním trasy společného výletu Zelené šestky a Jelenů žádný problém. Sešli jsme se u kostela a Jožka s Lukášem se pustili do značení trasy, kterou zbývající členové, vedeni našimi zvědy – nováčky, měli sledovat. Než se nám značkující dvojice vzdálila, na zahřátí jsme si dali u kostela oblíbené Rybičky, což vyřadilo z dalšího dění Veverku, který si pochroumal již dosti pochroumaná kolena. Než ho Petr ošetřil a odvezl domů, my se již vydali po značkách. Pravda, některé šipky naši zvědové přehlédli, také s hledáním zpráv jim občas museli pomoci ti starší, ale přesto jsme se dostali po prokličkování celého Vranova až na Lukášovic zahradu, kde jsme po splnění všech úkolů dostali sladkou odměnu. Poté jsme pokračovali k Lelkovadlu, kdy se k nám cestou připojil opět Petr. V altánu jsme se nasvačili, zahráli si vybíjenou a pár dalších her. To se již kolem nás začaly trousit skupinky více či méně známých kluků a holek, členů to různých družinek z 91., 26. a 72. oddílu. Po poledni jsme se přesunuli do místa setkání, na naši střediskovou základnu. Zde jsme byli při nástupu vůdcem střediska Vodíkem přivítáni, zapěli jsme skautskou hymnu a už nám byly vysvětlovány pravidla následující hry. Jak jsem pochopil, tak skoro všichni vybíjeli několika míči skoro všechny, takže v nastalé bojové vřavě uběhla celá hodina. Nakonec jsme naše setkání ukončili pokřiky jednotlivých družin. Dále již jsme pokračovali v programu v okolních lesích zase jen samostatně, což jsme využili k pískací schovce, trojnožce či nahánění draka. Na kraji Vranova jsme se postupně rozloučili s těmi, kteří již pospíchali domů na svatomartinskou husu, jiní ještě pokračovali až ke kostelu, kde se rozešel i ten zbytek.

Vašek

Novější zápis: Hnědá šestka a střediskové setkání (11. 11. 2017)
Starší zápis: Hnědá šestka na hřbitově (30. 10. 2017)