91. oddíl Junáka Brno

Skautská diecézní pouť ke svatému Jiří, tentokráte do Křtin

21. 4. 2018

Na svatého Anselma, tedy 21. dubna, léta Páně 2018, krátce po osmé hodině se na adamovské železniční stanici sešlo či vyrojilo z vlaku moc a moc skautek, skautů, světlušek a vlčat brněnské diecéze. Jak družina Jelenů, tak Zelená šestka byla kompletní a společně s ostatními přesunula se autobusem na Starou huť. Zde zaplatili jsme registrační poplatek, dostali průvodku, mapku, stravenky atd. a jako první nás čekal výcvik zacházení s odměkčenými meči. Následně jsme si svoje schopnosti s meči vyzkoušeli při ochraně obchodníků v průchozí jeskyni. Nádherný boj v nádherném prostředí s dramatickou reprodukovanou hudbou. Následovala stanoviště, kde nám podepsali průvodku například za přenešení vody v ústech, přehození co nejvíce členů družiny přes provaz, doplnění pracovního listu zabývajícím se heraldikou, vymyšlení básně s výskytem slov okurka, rytíř, les, pouť, svatý, drak, cnost nebo král; přiřazení jmen světců k jejich obrázkům a datu svátku a podobně. Došli jsme do Křtin, po dlouhém hledání našli poslední stanoviště a přes výrobu vlastních placek došli jsme až k párkům a várnicím. Když dojedli jsme a uvolnili místo, odebrali jsme se do kostela a zabrali místa, jak pro nás, tak pro rozutečená vlčata. Procvičili jsme se v poznávání svatých, ztvárněných na obrazech či plasticky, jako sochy. Začala mše sloužená otcem biskupem Vojtěchem a po ní náš přesun autobusy do Adamova, odkud nás již přivezli rodiče domů. Krásný zážitek sdílený v několikastech personách to rozhodně byl a chtěl bych tak poděkovat blanenským skautům za organizaci, křtinským obyvatelům za toleranci a taky našim vedoucím.

Jirásek

Diecézní skautská pouť do Křtin 2018 očima jeleníma

Ráno většinu z nás přivezli rodičové na železniční stanici v Adamově. Tam jsme počkali na zbytek Vranováků a společně s ostatními skauty jsme nasedli do autobusu, pro nás připraveného. Vystoupili jsme ve Staré Huti, tam se taky registrovali a podle mapky, co jsme ji dostali, jsme vyšli na trasu. Hned po pár metrech jsme došli k prvnímu stanovišti. To se nebodovalo, jen jsme si zkusili trochu se bít meči. Na dalším stanovišti to už bodováno bylo a následující stanoviště už byla rozličná: přenášeli jsme v puse vodu, poznávali svaté, skládali básničky či přelézali lana. Jedno stanoviště ale bylo trochu přemístěno a tak jsme trasu z něj museli trochu pozměnit a tak jsme nešli po cestě. Když už jsme po žluté turistické značce šli do kopce, byli někteří pozadu, a tak jsme na ně počkali. Při té příležitosti jsme se nasvačili a to i s opozdilými. Veverka dokonce stihl důkladně prozkoumat větvičku seschlého jmelí a pobíhat kolem nás s rozepnutou košilí. Po jednom stanovišti jsme se zastavili abychom dovymyslili báseň, zatímco vlčata pokračovala dál. S vymyšlenou básní jsme pokračovali do Křtin. V nich jsme nevěděli kudy k poslednímu stanovišti. Byly možné dvě cesty, my samozřejmě zvolili tu horší, to jsme ovšem nevěděli, že o tolik. Šli jsme kolem cíle, vystoupali nemalé převýšení nahoru a potom se zase začali prodírat lesem dolů. Tu rezavý hrnec, tu kopa hnoje, támhle zas kostra zdejšího pamětníka – jezevčíka. Konečně jsme z houštin vylezli k poslednímu stanovišti, vzdálenému několik desítek metrů od místa odkud jsme vcházeli do Křtin. Odrecitovali jsme naši básničku, ukázali naše často tipované odpovědi na heraldický test a šli ke kostelu tou teď už vskutku nejjednodušší cestou. U kostela jsme si vylisovali placky (ty připínací), najedli se párkem a při tom viděli pár Petrových rozutečených vlčat. Poslechli jsme si zvonkohru a pak už šli do kostela čekat na mši. Když začala, kostel už byl plný a naše vlčata dokonce najitá. Tehdy ke mně přišlo malinké vlčátko a ptalo se na Švejka. Toho jsem naštěstí po nějaké chvíli zahlédl a tak vlčátko už ztracené nebylo. Ke konci mše se k nám zatoulal zas jeden malý klučina, který nic nevěděl a asi ani neuměl mluvit. Po mši jsme vyšli ven a nadsedli do trochu dřívějšího autobusu, než kterým jsme měli jet, ale jedoucího správným směrem. Tam jsme byli jak sardinky v konzervě. Naše trápení však netrvalo dlouho, za chvíli jsme už byli v Adamově, kde si nás rozebrali rodičové.
Za posledních pět tuto pouť hodnotím jako asi nejlépe organizovanou. Byl totiž početní rekord účastníků a přitom se na stanovištích mnoho nečekalo. Díky Bobře a všichni!

Jožka

Tradiční, již 28. pouť skautů brněnské diecéze při příležitosti svátku sv. Jiří, patrona skautů, nás tentokrát zavedla až do krásného barokního kostela ve Křtinách. Z Adamova jsme údolím Křtinského potoka putovali jarní přírodou až do cíle naší cesty. Na trase nás čekalo celkem 9 stanovišť, na kterých jsme se zdokonalovali v rytířských ctnostech. Jak jinak, nejvíce se klukům líbilo ohánění se mečem, když měli zdolat zlé padouchy. Ale i mnoho jiných věcí bylo cestou k vidění. Odevšud na nás pokukovaly jarní kytičky – plícníky, fialky, podběly, kopytníky, devětsil, kokoříky, mokříše, pryšce, sasanky, šťavele, lechy, česnáčky … nedalo se u nich nezastavit. Všude vůkol rašící buky, modříny, kdo chtěl, měl se čím kochat. I přes bludné kořeny jsme nakonec dorazili do Křtin, zde jsme si pochutnali na připraveném občerstvení, vyrobili si pamětní placku, poslechli zvonkohru a již jsme obdivovali interiér Santiniho chrámu. Mile mě překvapilo, jak kluci dokázali poznat téměř všechny světce a světice zde z oltářních obrazů či soch na nás shlížejících. I tu svatou Apolónii s kleštěmi Jirásek poznal. Vyvrcholením byla slavnostní mše svatá, sloužena otcem biskupem Vojtěchem. Po jeho závěrečném požehnání jsme se již nahrnuli do autobusu a odjeli do Adamova, kde si „Vranováky“ rozebrali a odvezli rodiče, Brňáci pokračovali vlakem až na Hlavní nádraží.

Vašek

Hnědá šestka v počtu 8 vyrazila se Švejkem a Matoušem posílena o Kuře z brněnského vlakového nádraží do Adamova a odtud autobusem do Staré huti. Tam nás přivítal Bobr z blanenského oddílu, který měl letošní 28. pouť na starost. Po registraci a přečtení rytířského desatera jsme si prohlédli pec na tavbu železa i s jejím okolím. Odtud naše cesta vedla do Křtin. Cestou nás čekalo několik úkolů. Boje s rytíři, ochrana zámecké paní, tichá chůze okolo nepřátel, jízda na koni, skládání básně, rozpoznání svatých a erby měst. Cestou jsme se potkali se Svišti a Ostříži, kteří vyrazili o vlak později a šli přímo od zastávky do Křtin. Společně jsme navštívili jeskyni Výpustek, kde jsme se trošku ochladili a vyzkoušeli místní oblečky. Odsud už to bylo kousek do našeho cíle. U kostela jsme si dali poutní párek a pití. Prohlédli si okolí kostela a potom už byl čas na mši. Tu sloužil otec biskup Vojtěch. Po mši sv. jsme si ještě vyrobili památeční placku a vyrazili na cestu domů.

Švejk

Novější zápis: Skautská mše ke svátku sv. Jiří, patrona skautů (24. 4. 2018)
Starší zápis: Okrskové kolo Závodu vlčat a světlušek na Vranově (7. 4. 2018)