|
Skautská středisková víkendovka na Zubštejně
18.–20. 5. 2018
Den první
Dne 18. května, tedy na svatého Jana I., krátce po páté hodině
odpolední, na nádraží v České, nastoupili my Jeleni do vlaku směr
Tišnov a společně se skauty z celého 9. střediska Ignis Brno jedoucími
již z brněnského hlavního nádraží, přestoupili v Tišnově na další
vlak směr Žďár nad Sázavou a vystoupili v Bystřici nad Pernštejnem. Tam
nás přivítal XY a dodávka, jež naše krosny zavezla až pod Zubštejn, kde
jsme tábořili; a přesně tam jsme tedy došli jen tak bez zavazadel. Na
plácku pod pomníkem rozbili jsme tábor a následovala výroba zbraní,
výběr charakteru, večeře z vlastních zásob, oheň, zpěv písní, spánek
a nejen v mém případě také noční hlídka.
Den druhý
Budíček! Procitnutí a snídaně – počátek dne zasvěceného svatému
Petru Celestýnovi, mimo jiné soboty – jediného celého dne víkendovky. Na
snídani byl chléb, sýr, salám, okurka a tradiční pomazánkové a hned po
ní vydali se všichni do „Hlubokého Nářkova“, za kovářem dodělat
zbraně, k obchodníku či mastičkáři pro úkol. Do „Divočiny“ plné
nestvůr mohli jsme se – pokud chtěli jsme přežít – vydat pouze ve
variabilních čtyřčlenných týmech, plnit tam úkoly a za utržený peníz (
většinou v bance uložený) nakupovat si vybavení, jídlo atd. Tímto
způsobem tedy probíhalo dopoledne, když pustili jsme se ve vedoucími
vybraných týmech do vaření. K dispozici měli toto: brambory, smetanu
kysanou, dvě papriky, pórek, olivy, špek, a dvě cibule. Podle toho uvařili
jsme tedy jakousi směs těchto surovin. Odpoledne nás krom pokračování hry
v podobě sbírání artefaktů čekal též déšť a zrada mastičkáře,
z něhož se díky Holi Hvězd stal zlý černokněžník. Třináct z nás
stalo se během odpoledne „Paladiny“(příslušníky starého
rytířského řádu) – odlišovali nás hlavně červené odznáčky – a
po špekáčkové večeři, paladinský pochod na zříceninu hradu Pišolec,
kde měli jsme za úkol osvobodit z kletby starého paladinského velmistra.
Osvobození proběhlo úspěšně a „již“ ve čtvrt na jednu ráno dorazili
jsme zpátky pod Zubštejn.
Den třetí
Z tvrdého spánku probudili jsme se do neděle Seslání ducha svatého,
zároveň svátku svatého Klementa Maria Hofbauera a svatého Bernadina
Sienského. Na snídani byly krom čaje také buchtičky a nenásledovalo nic
jiného než závěrečná bitva. Ta odehrávala se na hradě a byla zakončena
definitivní a fenomenální porážkou zlého černokněžníka, jenž si na
pomoc zavolal silného Temného rytíře, paladina-zrádce z dob minulých.
Dále zabývali jsme se ten den balením krosen a stanů, pojídáním výborné
Ondrovy gulášové polévky, zhodnocením celého víkendu, cestou na vlak,
cestou vlakem, cestou z vlaku a přítomností na mši v kostele
u kapucínů. V Brně před kostelem jsme se tedy rozloučili a rozjeli na
všechny strany do svých domovů. Moc děkuji 99. roverskému kmeni Hádes za
organizaci celého víkendu!
Jirásek
Středisková víkendovka na Zubštejně
V pátek jsme se všichni Jeleni sešli na nádraží v České. Pak
přijel vlak, do kterého jsme nastoupili, a vněm se setkali se zbytkem
střediska, který jel na víkendovku. V Tišnově jsme změnili vlak a tím
novým dojeli do Bystřice nad Pernštejnem, kde na nás čekal XY a přivedl
nás k autu, do kterého jsme si odložili krosny. Dál jsme šli už nalehko
přes lesy a kopřivy směrem na hrad Zubštejn. Když už někteří nabyli
dojmu, že tam nikdy nedojdeme, uviděli jsme ukazatel na Zubštejn, podle
všeho vzdálený už jen 0,5 kilometru. Vyšli jsme tedy nahoru a tam
spatřili Hádesáky a naše batohy. Těch jsme se hned zmocnili (myslím tím
samozřejmě batohy), postavili stany a někteří se dokonce stihli vybalit
nebo vytáhnout jídlo. Od postavených stanů jsme byli svoláni dolů, na
náměstíčko pod hradem, kterému se v naší víkendové hře začalo
říkat městečko Nářkov. Tam jsme seznámili se XYm jako s kovářem a hned
byli rozděleni do několika kast. Ti, co měli bojovat meči, tedy všichni
krom mágů a lukostřelců si teď vyráběli meče, lukostřelci šípy a
mágové kouzelné knížky. Většina ještě ani neměla hotovo, když už
byla taková tma, aby nám nezbývalo nic jiného než rozdělat oheň a
navečeřet se. Následovala modlitba, večerka a odchod do hajan.
Ráno mě probudil Lukáš, že prý se jim něco pokazilo na hlídkách, a tak
jsem si ráno neplánovaně a tak trochu nuceně vzal hlídku. Jelikož to byla
hlídka poslední, nenudil jsem se a pozoroval ptáky, slunko a taky trochu
okolí, aby to byla vůbec hlídka. V sedm ráno jsme vstali všichni a po
úklidu, hygieně a podobných záležitostech, sešli jsme se u výdejničky
jídla, abychom se pomodlili a nasnídali. Po snídani jsme dovyráběli naše
zbraně a následně je využili v různých bojích s nestvůrami. Nejprve
jsme sbírali herní peníze za různé předměty (ve formě slova na papíře)
nebo questy, co nám zadávali vedoucí. Tyto peníze jsme potom utráceli za
úrovně ve formě černých placek, které přidávaly počet životů, demage,
nebo u některých i jiné výhody. Dalšími námi kupovanými věcmi byly
předměty ve formě papírků, které nám přidávaly často největší
výhody, nestvůry nám je ale mohly sebrat. Chodili jsme všude ve skupinkách
po čtyřech, které jsme mohli (a taky jsme to často využívali) různě
mixovat. Kolem času poledního jsme byli svoláni do Nářkova a tam jsme byli
rozděleni do nových skupin. V těchto skupinách jsme se teď pustili do
vaření a následném snědení oběda. S nasycenými žaludky jsme pak
vyráželi do dalších bojů. Teď už jsme na mastičkářův popud sbírali
útržky zdejší kroniky. Z těch jsme pak vyčetli, že zde asi před
500 lety byl jakýsi řád Paladinů (ty mezitím už kovář obnovil, jedním
z nich jsem byl i já, odlišovali jsme se červenou plackou). Tito
Paladinové měli kouzelnou Hůl hvězd, jeden z nich, později nazývaný jako
Tmavý Paladin, se ale Hole hvězd zmocnil a otevřel portál do světa
nestvůr, kterým sem nestvůry začaly pronikat. Paladinský velmistr proti
němu vytáhl a zabil ho. Při tom se ale Hůl hvězd roztříštila, její kusy
byly pak svěřeny nejspolehlivějším Paladinům, kteří se ale potom začali
chovat velmi divně, a ještě k tomu se paladinský velmistr pomátl a utekl
do lesa. My jsme teď byli mastičkářem (Peťou Hanákem) pobídnuti, abychom
posbírali ty kusy Hole hvězd za účelem zavření portálu s nestvůrami, a
poněvadž za to bývala tučná odměna, pustili jsme se hned do práce.
Postupem odpoledne jsme si vybojovávali části Hole hvězd a deníky jejich
držitelů. Stálo nás to životy, ale poněvadž jsme se mohli oživovat,
všechny části hole jsme večer měli najité. Se Samem, Tomem Halámkem a
Jiráskem jsme dokonce šli do labyrintu pro jednu část Hole hvězd za
deště, poněvadž tehdy tam bylo málo nestvůr, z nich hlavně Koláč –
mág, který byl nestvůrám nejpřínosnější. K večernímu nás svolali
pod vyvýšené místo, na které si stoupli mastičkář s kovářem a
sestavili Hůl hvězd z námi již nalezených částí. Jakmile byla
sestavená, mastičkář si ji vzal do ruk a strašně se nám vysmál, že jsme
mu věřili, že ve skutečnosti je vůdcem nestvůr. Vtom utekl na hrad, na
kterém se objevilo spoustu nestvůr. Poněvadž bylo pozdě a nestvůr spoustu,
nechali jsme boj na zítřek a začli připravovat oheň, na kterém jsme po
chvíli opekli špekáčky S plnými žaludky jsme se dozvěděli od kováře,
že Paladinové půjdou vysvobodit velmistra z temných okovů bláznovství a
zbylí budou vyzvídat na hradě, co na nás mastičkář chystá. Nás
třináct Paladinů tedy šlo 3,5 km na hrad Pyšolec, tam jsme se v kruhu
bili s Paladinským Velmistrem (Mamutem) za účelem zlikvidování jeho
temných řetězů, což se nám povedlo a Velmistr znovunabyl rozumu. Pak jsme
šli s vyschlými krky a jícny 3,5 km zpátky nahoru na Zubštejn a šli
spat. Ostatní se během našeho nočního pochodu plížili po hradě a
vyzvídali, co na nás mastičkář chystá, a při tom nasbírali spoustu
herních peněz.
Ráno jsem se probudil a byl jsem strašně vyčerpán (což byli všichni).
Pokusil jsem se nějak se sbalit a pak vyjít ze stanu na snídani. Měl jsem
nohy vážící metráky, ale poněvadž byla dobrá motivace – snídaně,
přecijenom jsem se jako všichni ostatní dovrávoral k jídlu a ve formě
jídla nabyl energii. Po snídani se na hradě opět objevily nestvůry a
poněvadž jsme na naší straně už měli velmistra, vydali jsme se s ním
pod hrad. Zde jsme byli svědky toho, jak mastičkář pomocí Hole hvězd
oživuje Temného Paladina a když to dokončil, uprchli jsme k mostu do hradu
a na hrad začali útočit odsud. Pomalu ale jistě ustupovaly nestvůry pod
nátlakem našich zbraní, až vymřely všechny krom Temného Paladina,
kterého hrál Janek a Mastičkáře. Proti nim jsme ovšem nic nezmohli,
opustili jsme tedy hrad a sledovali souboj železnými meči Temného Paladina
s naším Velmistrem, který se odehrával na vyvýšené stěně hradu. Temný
Paladin ovšem podlehl ostří Velmistrova meče a Velmistr se postavil
Mastičkářovi, držícímu Hůl hvězd. Mastičkář ale s krásným
zvukovým efektem zmizel i s Holí hvězd a my jsme tedy vyhráli. Po boji
jsme se sbalili všichni i se stany. Pak už byl plácek před obeliskem
prázdný, jen místy se zdupanou trávou, a batohy i meče byly naloženy do
auta. Následovala zpětná vazba, vysbírání případných odpadků z okolí
obelisku nafásnutí svačiny a odchod na vlak do Bystřice nad Pernštejnem.
Šli jsme opět nalehko, stejnou trasou jako při příchodu na hrad, ale
opačným směrem. V Bystřici na nádraží byly doplněny zásoby vody,
dostali jsme do družin pamětní břidlicové placky a naskákali do vlaku,
poněvadž už sem přijel. Kvůli výluce jsme v Tišnově přestoupili a
dojeli na Hlavák. Odtud jsme došli do kostela ke Kapucínům, kde jsme se
zúčastnili mše svaté. Po mši jsme se rozloučili a do svých domovů
vyrazili.
Jožka
Novější zápis: Výlet Zelené šestky na Pálavu (19. 5. 2018) Starší zápis: Skautská mše ke svátku sv. Jiří, patrona skautů (24. 4. 2018)
|
Neděle 17. 1. ’21 svátek má Drahoslav
Podporují nás
Jak psát na web
|