91. oddíl Junáka Brno

Skautská středisková víkendovka na Zubštejně

18.–20. 5. 2018

Den první
Dne 18. května, tedy na svatého Jana I., krátce po páté hodině odpolední, na nádraží v České, nastoupili my Jeleni do vlaku směr Tišnov a společně se skauty z celého 9. střediska Ignis Brno jedoucími již z brněnského hlavního nádraží, přestoupili v Tišnově na další vlak směr Žďár nad Sázavou a vystoupili v Bystřici nad Pernštejnem. Tam nás přivítal XY a dodávka, jež naše krosny zavezla až pod Zubštejn, kde jsme tábořili; a přesně tam jsme tedy došli jen tak bez zavazadel. Na plácku pod pomníkem rozbili jsme tábor a následovala výroba zbraní, výběr charakteru, večeře z vlastních zásob, oheň, zpěv písní, spánek a nejen v mém případě také noční hlídka.
Den druhý
Budíček! Procitnutí a snídaně – počátek dne zasvěceného svatému Petru Celestýnovi, mimo jiné soboty – jediného celého dne víkendovky. Na snídani byl chléb, sýr, salám, okurka a tradiční pomazánkové a hned po ní vydali se všichni do „Hlubokého Nářkova“, za kovářem dodělat zbraně, k obchodníku či mastičkáři pro úkol. Do „Divočiny“ plné nestvůr mohli jsme se – pokud chtěli jsme přežít – vydat pouze ve variabilních čtyřčlenných týmech, plnit tam úkoly a za utržený peníz ( většinou v bance uložený) nakupovat si vybavení, jídlo atd. Tímto způsobem tedy probíhalo dopoledne, když pustili jsme se ve vedoucími vybraných týmech do vaření. K dispozici měli toto: brambory, smetanu kysanou, dvě papriky, pórek, olivy, špek, a dvě cibule. Podle toho uvařili jsme tedy jakousi směs těchto surovin. Odpoledne nás krom pokračování hry v podobě sbírání artefaktů čekal též déšť a zrada mastičkáře, z něhož se díky Holi Hvězd stal zlý černokněžník. Třináct z nás stalo se během odpoledne „Paladiny“(přís­lušníky starého rytířského řádu) – odlišovali nás hlavně červené odznáčky – a po špekáčkové večeři, paladinský pochod na zříceninu hradu Pišolec, kde měli jsme za úkol osvobodit z kletby starého paladinského velmistra. Osvobození proběhlo úspěšně a „již“ ve čtvrt na jednu ráno dorazili jsme zpátky pod Zubštejn.
Den třetí
Z tvrdého spánku probudili jsme se do neděle Seslání ducha svatého, zároveň svátku svatého Klementa Maria Hofbauera a svatého Bernadina Sienského. Na snídani byly krom čaje také buchtičky a nenásledovalo nic jiného než závěrečná bitva. Ta odehrávala se na hradě a byla zakončena definitivní a fenomenální porážkou zlého černokněžníka, jenž si na pomoc zavolal silného Temného rytíře, paladina-zrádce z dob minulých. Dále zabývali jsme se ten den balením krosen a stanů, pojídáním výborné Ondrovy gulášové polévky, zhodnocením celého víkendu, cestou na vlak, cestou vlakem, cestou z vlaku a přítomností na mši v kostele u kapucínů. V Brně před kostelem jsme se tedy rozloučili a rozjeli na všechny strany do svých domovů. Moc děkuji 99. roverskému kmeni Hádes za organizaci celého víkendu!

Jirásek

Středisková víkendovka na Zubštejně

V pátek jsme se všichni Jeleni sešli na nádraží v České. Pak přijel vlak, do kterého jsme nastoupili, a vněm se setkali se zbytkem střediska, který jel na víkendovku. V Tišnově jsme změnili vlak a tím novým dojeli do Bystřice nad Pernštejnem, kde na nás čekal XY a přivedl nás k autu, do kterého jsme si odložili krosny. Dál jsme šli už nalehko přes lesy a kopřivy směrem na hrad Zubštejn. Když už někteří nabyli dojmu, že tam nikdy nedojdeme, uviděli jsme ukazatel na Zubštejn, podle všeho vzdálený už jen 0,5 kilometru. Vyšli jsme tedy nahoru a tam spatřili Hádesáky a naše batohy. Těch jsme se hned zmocnili (myslím tím samozřejmě batohy), postavili stany a někteří se dokonce stihli vybalit nebo vytáhnout jídlo. Od postavených stanů jsme byli svoláni dolů, na náměstíčko pod hradem, kterému se v naší víkendové hře začalo říkat městečko Nářkov. Tam jsme seznámili se XYm jako s kovářem a hned byli rozděleni do několika kast. Ti, co měli bojovat meči, tedy všichni krom mágů a lukostřelců si teď vyráběli meče, lukostřelci šípy a mágové kouzelné knížky. Většina ještě ani neměla hotovo, když už byla taková tma, aby nám nezbývalo nic jiného než rozdělat oheň a navečeřet se. Následovala modlitba, večerka a odchod do hajan.
Ráno mě probudil Lukáš, že prý se jim něco pokazilo na hlídkách, a tak jsem si ráno neplánovaně a tak trochu nuceně vzal hlídku. Jelikož to byla hlídka poslední, nenudil jsem se a pozoroval ptáky, slunko a taky trochu okolí, aby to byla vůbec hlídka. V sedm ráno jsme vstali všichni a po úklidu, hygieně a podobných záležitostech, sešli jsme se u výdejničky jídla, abychom se pomodlili a nasnídali. Po snídani jsme dovyráběli naše zbraně a následně je využili v různých bojích s nestvůrami. Nejprve jsme sbírali herní peníze za různé předměty (ve formě slova na papíře) nebo questy, co nám zadávali vedoucí. Tyto peníze jsme potom utráceli za úrovně ve formě černých placek, které přidávaly počet životů, demage, nebo u některých i jiné výhody. Dalšími námi kupovanými věcmi byly předměty ve formě papírků, které nám přidávaly často největší výhody, nestvůry nám je ale mohly sebrat. Chodili jsme všude ve skupinkách po čtyřech, které jsme mohli (a taky jsme to často využívali) různě mixovat. Kolem času poledního jsme byli svoláni do Nářkova a tam jsme byli rozděleni do nových skupin. V těchto skupinách jsme se teď pustili do vaření a následném snědení oběda. S nasycenými žaludky jsme pak vyráželi do dalších bojů. Teď už jsme na mastičkářův popud sbírali útržky zdejší kroniky. Z těch jsme pak vyčetli, že zde asi před 500 lety byl jakýsi řád Paladinů (ty mezitím už kovář obnovil, jedním z nich jsem byl i já, odlišovali jsme se červenou plackou). Tito Paladinové měli kouzelnou Hůl hvězd, jeden z nich, později nazývaný jako Tmavý Paladin, se ale Hole hvězd zmocnil a otevřel portál do světa nestvůr, kterým sem nestvůry začaly pronikat. Paladinský velmistr proti němu vytáhl a zabil ho. Při tom se ale Hůl hvězd roztříštila, její kusy byly pak svěřeny nejspolehlivějším Paladinům, kteří se ale potom začali chovat velmi divně, a ještě k tomu se paladinský velmistr pomátl a utekl do lesa. My jsme teď byli mastičkářem (Peťou Hanákem) pobídnuti, abychom posbírali ty kusy Hole hvězd za účelem zavření portálu s nestvůrami, a poněvadž za to bývala tučná odměna, pustili jsme se hned do práce. Postupem odpoledne jsme si vybojovávali části Hole hvězd a deníky jejich držitelů. Stálo nás to životy, ale poněvadž jsme se mohli oživovat, všechny části hole jsme večer měli najité. Se Samem, Tomem Halámkem a Jiráskem jsme dokonce šli do labyrintu pro jednu část Hole hvězd za deště, poněvadž tehdy tam bylo málo nestvůr, z nich hlavně Koláč – mág, který byl nestvůrám nejpřínosnější. K večernímu nás svolali pod vyvýšené místo, na které si stoupli mastičkář s kovářem a sestavili Hůl hvězd z námi již nalezených částí. Jakmile byla sestavená, mastičkář si ji vzal do ruk a strašně se nám vysmál, že jsme mu věřili, že ve skutečnosti je vůdcem nestvůr. Vtom utekl na hrad, na kterém se objevilo spoustu nestvůr. Poněvadž bylo pozdě a nestvůr spoustu, nechali jsme boj na zítřek a začli připravovat oheň, na kterém jsme po chvíli opekli špekáčky S plnými žaludky jsme se dozvěděli od kováře, že Paladinové půjdou vysvobodit velmistra z temných okovů bláznovství a zbylí budou vyzvídat na hradě, co na nás mastičkář chystá. Nás třináct Paladinů tedy šlo 3,5 km na hrad Pyšolec, tam jsme se v kruhu bili s Paladinským Velmistrem (Mamutem) za účelem zlikvidování jeho temných řetězů, což se nám povedlo a Velmistr znovunabyl rozumu. Pak jsme šli s vyschlými krky a jícny 3,5 km zpátky nahoru na Zubštejn a šli spat. Ostatní se během našeho nočního pochodu plížili po hradě a vyzvídali, co na nás mastičkář chystá, a při tom nasbírali spoustu herních peněz.
Ráno jsem se probudil a byl jsem strašně vyčerpán (což byli všichni). Pokusil jsem se nějak se sbalit a pak vyjít ze stanu na snídani. Měl jsem nohy vážící metráky, ale poněvadž byla dobrá motivace – snídaně, přecijenom jsem se jako všichni ostatní dovrávoral k jídlu a ve formě jídla nabyl energii. Po snídani se na hradě opět objevily nestvůry a poněvadž jsme na naší straně už měli velmistra, vydali jsme se s ním pod hrad. Zde jsme byli svědky toho, jak mastičkář pomocí Hole hvězd oživuje Temného Paladina a když to dokončil, uprchli jsme k mostu do hradu a na hrad začali útočit odsud. Pomalu ale jistě ustupovaly nestvůry pod nátlakem našich zbraní, až vymřely všechny krom Temného Paladina, kterého hrál Janek a Mastičkáře. Proti nim jsme ovšem nic nezmohli, opustili jsme tedy hrad a sledovali souboj železnými meči Temného Paladina s naším Velmistrem, který se odehrával na vyvýšené stěně hradu. Temný Paladin ovšem podlehl ostří Velmistrova meče a Velmistr se postavil Mastičkářovi, držícímu Hůl hvězd. Mastičkář ale s krásným zvukovým efektem zmizel i s Holí hvězd a my jsme tedy vyhráli. Po boji jsme se sbalili všichni i se stany. Pak už byl plácek před obeliskem prázdný, jen místy se zdupanou trávou, a batohy i meče byly naloženy do auta. Následovala zpětná vazba, vysbírání případných odpadků z okolí obelisku nafásnutí svačiny a odchod na vlak do Bystřice nad Pernštejnem. Šli jsme opět nalehko, stejnou trasou jako při příchodu na hrad, ale opačným směrem. V Bystřici na nádraží byly doplněny zásoby vody, dostali jsme do družin pamětní břidlicové placky a naskákali do vlaku, poněvadž už sem přijel. Kvůli výluce jsme v Tišnově přestoupili a dojeli na Hlavák. Odtud jsme došli do kostela ke Kapucínům, kde jsme se zúčastnili mše svaté. Po mši jsme se rozloučili a do svých domovů vyrazili.

Jožka

Novější zápis: Výlet Zelené šestky na Pálavu (19. 5. 2018)
Starší zápis: Skautská mše ke svátku sv. Jiří, patrona skautů (24. 4. 2018)