Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Letní tábor ve Valdíkově

22. 7. – 10. 8. 2018

V neděli 22. července odjel 91. oddíl po mši svaté na Starém Brně na svoje tábořiště do Valdíkova, kde byl večer tábor zahájen slavnostním ohněm.
Po tři týdny nás zde čeká bohatý program. Táborová hra nás zavedla do středověku a jeho rytířských šarvátek. Navštívilo nás i divadlo KočéBR, které nám přiblížilo život pandura Františka Trencka.
Modelovali jsme z hlíny, učili se základům vodního záchranářství, šili jsme si sáčky na voňavé bylinky, překonávali lanové překážky, chodili na výlety do okolí tábora, vyslechli si zajímavé povídání Romana Macharáčka o jeho misích v armádě. A protože sluníčko svítilo a svítilo, tak jsme se také chodili koupat.
Další neděli jsme si po mši svaté v Pyšli pochutnali na buchtách od maminek, které nám poslaly na tábor. Moc děkujeme!
V půlce tábora skauti a vlčata vyrazili na trojdenní puťáky, tentokrát jsme usoudili, že již blízké okolí známe, proto jsme se vydali poněkud dále. Družina Jelenů jako první ráno odjela do Slavonic a putovala Českou Kanadou až do Dačic. Část Hnědé šestky odjela do Žďáru na Sázavou, odkud šla do Velkého Meziříčí, ta mladší část Hnědé šestky putovala k Dalešické přehradě. Svišti odjeli prozkoumat Podyjí, Ostříži odjeli rovněž do České Kanady, kdy ze Slavonic šli do Jindřichova Hradce. Zelená šestka putovala přes Uhřínov do Velkého Meziříčí.
Všichni poutníci se s nástrahami vedra i prašných cest vypořádali a v pořádku se vrátili do tábora.
Na táboře skládala některá vlčata a skauti svůj slib, čekala nás i olympiáda, fotbalový turnaj…
V neděli 5. 8. za námi přijel o. Jan, který zde sloužil ve stínu lesa mši svatou.
Tábor utekl jako voda, ještě závěrečná etapa táborové hry, závěrečný táborák, balení – a už je tady pátek 10. 8. a cesta domů.
Průběh tábora je zachycen také na facebooku 91. oddílu – https://www.facebook.com/91odd/

Slovo vedoucího tábora

Jsem moc rád, že je o naše tábory takový zájem. Letos přijelo celkem 40 dětí. Věřím, že se všem klukům program líbil a že si tábor užili a něco nového se i naučili. Tábory jsou týdny, na které se pak vzpomíná celý život. Doufám, že i letošní tábor utkvěl klukům v paměti.
Děkuji ještě jednou všem, kdo se na táboře jakýmkoliv způsobem přičinili k dobrému průběhu celého tábora.

Jirka Potáček

Kronika tábora očima rádce Jelenů

Den 1. – neděle 22. 7. 2018 – příjezd + ubytování + práce

V den 196. výročí narození Gregora Johanna Mendela bylo našemu oddílu dopřáno uskutečnění akce, kterážto je vyvrcholením skautského roku. Téměř všichni zúčastnění se téměř včas dopravili se svou bagáží na Mendlák před baziliku. Pak se naložením do Severákova auta kufrů zbavili a zúčastnili se mše svaté, na jejímž konci nám všem táborníkům bylo otcem Janem uděleno požehnání. Po mši jsme došli s pár zastávkama po Brně na Hlavák, zde počkali na vlak a až jsme se dočkali, jeho prostřednictvím jsme se dostali až do Studence. Tam jsme potkali pár bratrů a sester z 72. a 26. oddílu a přestoupili do motoráčku do Kojatína jedoucího. V Kojatíně jsme vystoupili a šli do našeho krásného tábořiště. Igelity nám Kohotovičáci ve stanech nechali, stačilo nám tedy po nástupu se už jen vybalit a pak hurá na táborové práce. Přerovnávali jsme nevyužité podsadové desky, sbírali chrastí na dnešní táborák a dřevo do kuchyně. Po ukončení všech prací byly večeře, povětšinou ještě z vlastních zásob, pak nástup s trochu zmateným druhým pískáním. Na nástupu jsme se dověděli, že bude následovat zahajovací táborák a taky se tak stalo. Nepovedlo se zapálit pochodní, muselo se tedy přikročit k sirkám. Táborák nakonec vzplál, Vojkta Potáček spálil své jméno a vzal si někým nepochopenou přezdívku Knedlík. Zapěli jsme dvě písně, pak jsme si šli vyčistit zuby, Matouš skautům pověděl o odborkách a pak už následovala vlčácká večerka, tedy odchod do hajan, pro nás skauty o půl hodinu posunutý.

Den 2. – pondělí 23. 7. 2018

Ráno jsem se kvůli zdravotním komplikacím mého spolubydlícího vzbudil o dvě hodiny dřív, než je budíček. Budíčku jsem se přesto dočkal a po něm se všemi skauty vyrazil na Tadeášovu rozcvičku v podobě hry. Na jejím konci jsme dokonce pochopili pravidla, to už ale byl konec a tak potom hygiena a úklid stanů, modlitba, snídaně a p ak nástup s kontrolováním stanů. Jak jsme se na nástupu dověděli, následovalo divadlo Kočébr, složené z Kecala, Olana a Pepy, pojednávající o baronu Trenkovi. Divadlo ale přes očekávání skončilo poměrně brzy, vyplnili jsme tedy čas sháněním dřeva. V jednu hodinu bylo dřevo na místech určených, mohl tedy následovat oběd, který na všechny vyšel jen těsně a pak polední klid. Po odpočinutí jsme byli svoláni na odpočinkovou první etapu „Vzestup říše“. Byli jsme povoláni od papeže, abychom k němu přišli a za dalšími účely, kterým nikdo nerozuměl. Byli jsme rozděleni do rodů, dostali jsme varkoč v barvě rodu a začali malovat prapory našich rodů. Skupinky postupně chodili k papeži pokleknout a políbit mu prsten, což bylo kvůli byrokracii u stolce sv. Petra trochu komplikované. Po těchto záležitostech následovala svačina a družiňáky, ve kterých jsme s vlčaty dělali placky dobrých skutků na stromy. Dovázali jsme poslední uzlík a měli osobní volno, v sedm večer vystřídané večeří a pak nástupem a spouštěním vlajky, kde i Koláč spletl strany červené a bílé. Dále čištění zubů, čtení pro vlčata a odchod spát.

Den 3. – úterý 24. 7. 2018

Ráno se pokusily o rozcvičku skautky ze Židenic, co náš tábor navštívily, tedy jsme si po družinách potom udělali skutečnou rozcvičku. Po snídani a nástupu byly kolečka, přičemž u mě měly tři skupinky vlčat orientaci, tedy se učily azimuty, poznávat sever, jih a určovaly směr tábořiště z lesa. Poněvadž jsme těsně před kolečkama škrábali brambory, po kolečku jsme dosušili nože, šli na svačinu a pak pokračovali na celotáborovou hru ve varkočích. Zde bylo za úkol vymyslet si dorozumívací řeč a tou si pak přes tři stanoviště pomocí vlaječek předat vojenské rozkazy. Když jsme se vrátili z etapy, nadlábli jsme se oběda a v jeho síle přečkali polední klid i následující program, což byly pro skauty vodní hrátky. Zkoušeli jsme si tu záchranářský kraul, vytahování lanem tonoucího z vody a spoustu her s loděmi i bez nich. Odebrali jsme se do tábora, osprchovali se, nasvačili a v etapě CTH šli dobýt tvrz zlého leníka, odmítajícího platit daně, což se nám taky přes ztrátu víc jak 200 životů podařilo. Následovala večeře, nástup a večerka.

Den 4 – středa 25. 7. 2018 – Celodeňák

Po ranním nástupu jsme se Jeleni krom Veverky převlékli do oddílových trik (Veverkovo triko pláče doma) a celý náš oddíl se sbalenými batohy a nafasovaným proviantem vyrazil na celodenní výlety. My – Jeleni jsme se Zelenou šestkou, které chyběl Vašík Škarohlíd kvůli zvracecí viróze, vydali rovnou po silnici do Budišova, poněvadž jsme tam plánovali na 10:30 hod. prohlídku zámeckého muzea s vycpanou zvěřinou. Brzy jhsme k muzeu došli a měli jsme tolik času, že některá rozverná vlčátka se stihla proskotačit kolem kašny a hodit dvě čepice za plot (pak jsme se pro ně museli prodírat). Pak už prohlídka začala (to už jsme čepice měli). Bylo to velmi zajímavé, obzvlášť, když jsme tam potkali Matouše Pažourka, co zrovna plnil výzvu dva dny bez ničeho. Po prohlídce jsme minuli Hnědou šestku a Budišovský kostel a směřovali jsme do Náramče se vykoupat. V Náramči jsme si zaskákali do vody z opraveného mola, zaplavali a zablbli. Mezitím už přišly ostatní družiny, tak jsme se pomalu sbalili a pokračovali v cestě do Doubravy, přičemž jsme snědli pár špendlíků. V Doubravě bylo povození na lanovce a dojezení zásob. Proto jsme už radši šli do tábora. Při cestě nás zastihl déšť a tak jsme s Jirkou vymysleli přenosnou igelitovou střechu. V táboře jsme vykřikli pokřiky, počkali na večeři, nástup a následnou večerku.

Den 6. – čtvrtek 26. 7. 2018

Ráno byl budíček, snídaně a pak nástup, kde byla vlajka vytáhnuta poněkud zamotaně. Po bodování, kteréžto je po nástupu, jsme měli kolečka. S Vaškem jsme si popovídali o tom, co se dá na výletech vařit, s Matesem o rizicích dnešní doby (např. o drogách) a s Koláčem jsme dělali vázané stavby, přičemž Veverka stavěl „gilotinu“. Následovala etapa CTH s názvem „Obnova armád“. Po vysvětlení pravidel jsme se rozběhli pro různé lístečky potřebné k sestavení vojenských jednotek. Byli jsme již značně uhřátí a dokonce i sprchlo, když etapa přestala a byl oběd. Po něm polední klid, vystřídaný pak družiňáky. U nemocného Jirky v týpku jsme udělali základní plán na trojdeňák a pak jsme šli řezat dřevo a packy na stan. Následovala svačina a další etapa, co se jmenovala „Přesun“. Nám vedoucím skupinek bylo vysvětleno, co se bude dít a pak jsme všichni začali pochodovat. Poměrně brzy nás ale přepadli lupiči a nás, vedoucí skupinek, zajali i s prapory, co jsme nesli. Odvedli nás do lesíka nad Kojatínským rybníkem, tam nás svázali a pak nás i vlajky začaly zbytky skupinek hledat a vysvobozovat, což se nakonec podařilo všem. Pak už jsme šli do tábora na osobní volno, večeři, nástup a večerku.

Den 6. – pátek 27. 7. 2018 – Pašeráci

Ráno jsme my skauti měli velmi rychlou rozcvičku, po které jsme se rychle sbalili tak jak na celodeňák. Ještě jsme nebyli úplně hotovi, když tu se začlo pískat na nástup a ten za chvilku skutečně byl. Na něm bylo řečeno o průběhu dnešního dne – skauti budou mít po celý den oddílovou hru, vlčata zatím vyplní čas družiňáky. Hned po nástupu jsme se (skauti) sešli před srubem, byli rozděleni na tři gangy, po kterých jsme vyfasovali jídlo na celý den, vysvětlily se pravidla a vyšli jsme. Jednalo se o vylepšenou hru Pašeráci. Po v průměru asi desetikilometrovém kruhovém herním území jsme pašovali drogy – mouka, květy od kopřiv a těstové kuličky, kupovali je a prodávali a snažili se získat co nejvíc herních peněz. Naše skupina byla poměrně brzo zadržená a mně kvůli pytlu kokainu, co mi strčili do batohu sami policisté, vojenská policie zatkla. Když mě propustili, zavezli mě do Valdíkova k mé skupině, udělali jsme si pasy a pašovali dál. Taky jsme obchodovali s dealerem, přičemž se k nám jednou přiřítila vojenská policie, zatkla Tadeáše a my prchali, což bylo velmi dramatické. V poledne jsme ale byli svoláni do tábora kvůli stěžujícím si babkám ve Spáleném Dvoře a hra musela předčasně skončit. Žádný program pak už nebyl, jen zpětná vazba na hru a pak samozřejmě večeře, nástup, modlitba a večerka.

Den 7. – sobota 28. 7. 2018

Po ranních obvyklých činnostech končících nástupem s bodováním stanů jsme měli kolečka. Coby skauti jsme si poslechli Repovo vyprávění o historii skautingu a našeho oddílu a s Venckem jsme dělali teorii a pak i praxi rozdělávání ohňů a vaření. Následovala svačina a etapa CTH Konvoj. Šlo zde o to, kdo nejdál postaví cestu (navazující kousky provázků) od svého stromu do středu hracího pole. Provázek jsme kupovali za papírky, co byly umístěny po poli. Navzájem jsme se ale taky zabíjeli vytrhnutím šátku zpoza opasku či papírovými koulemi. Poněvadž se ale proti nám všechny týmy spikly, skončili jsme s mnoha úmrtími a dvěma provázky, které nám stejně někdo ukradl. Pak jsme se odebrali do tábora na oběd a následný polední klid, ve kterém jsme si zalezli do stínu lesa. Po poledňáku nás Filip vzal do lesa na pořadovku a ukázal nám, jak se kdy zdravi, pochoduje, drží vlajky a podobně. Nakonec jsme napochodovali do tábora na družiňák (před ním samozřejmě svačinu). V něm jsme doplánovali puťák a pak měli osobní volno a večeři, dál následovala modlitba a odchod do hajan.

Den 8. – neděle 29. 7. 2018

Ráno po budíčku nebyla rozcvička, ale rovnou snídaně. Po ní jsme se oblékli do kroje, byl nástup a z něj jsme hned vyrazili do Pyšle na mši. Ta začala s deset, po ní jsme měli svačinu – výborné buchty od maminek, které jsme nabídli ochutnat i místním. Po pěti krabicích jsme už vyrazili do tábora, po cestě se někteří vykoupali a v táboře na nás už čekal oběd, následovaný Poledňákem a dál kolečkama, kde jsme s Matoušem dělali odborku Táborník a s Pepou Halámkem si povídali o lžích z internetu. Pak jsme šli na svačinu a pak na družiňák, kde jsme se s Jeleny šli koupat ke Kojatínu a dělat dřevo. Pak byl osobák, večeře a nástup, kde většina skautů dostala odborku Táborník (dnes splněnou)a po něm už modlitba a večerka.

Den 9. – pátek 30. 7. 2018 – Olympiáda

Po ranním budíčku s rozcvičkou, snídani a nástupu přijel do tábora Mário vezený Jambim na žluté motorce a vyhlásil táborovou olympiádu. Nejprve jsme úmorně běželi lesem po klasické kilometrové trase z tábora do tábora a po odběhnutí tohoto maratonu jsme soutěžili v mnoha zajímavých disciplínách, jako kliky za minutu, házení šišek na cíl či obíhání kolem kůlu a sed na hrnec. Během olympiády byla svačina a potom (to už všichni měli všechna stanoviště splněna) i oběd a poledňák, po kterém přijel zase Jambi s Mariem a vyhlašovali vítěze. Poněvadž 3 nejstarší Ostříži částečně nesoutěžili , velmi dobře se umístili i lidi jako já. Následovala oddílová hra „Stříkej“, kdy jsme se injekčníma stříkačkama zchladili a snažili si roztrhat pásky. Pak po svačině jsme se balili na trojdeňáky a pak po večeři a nástupu šli spát.

Den 10. – úterý 31. 7. 2018 – začátek puťáku

Ráno jsem Jeleny vzbudil o ¾ hodiny dříve, abychom se sbalili na puťáky, což se nám taky podařila a když byl budíček, byli jsme nabaleni včetně potravin a s oddílovými triky na sobě (krom Veverky) a takto nachystáni se s ostatními nasnídali. Na nástup jsme již nečekali, poněvadž jsme šli do Kojatína na vlak. V motoráčku jsme koupili jízdenky a s dvěma přestupy jeli do Slavonic v České Kanadě. V jednom z vlaků měl průvodčí problém s naší jízdenkou, že prý nechápe, jak to ten řidič mohl natisknout, ale pak se mu vše vysvětlilo a my jsme v Slavonicích po nákupu a svačině mohli vyrazit po červené turistické značce na hrad Landštejn. Jednou jsme se vykoupali, ve Starém Městě načepovali vodu a zájemci si prohlédli židovský hřbitov. Prošli jsme se zájmem kolem kaple a pak Landštejn, sešli trochu dolů a prošli kolem hospody s šíleně drahou Kofolou (nekoupili jsme si) a rozhodli se o změně trasy. Změněna byla i tato změna nepřehledností zdejšího značení, odbočili jsme neplánovaně a tak nakonec se vydali nejlepší trasou, která nás ani nenapadla. U rybníka Punčoška jsme se ubytovali pod širákem a uvařili. Zatím se šel Vašek koupat (když pak vylezl, byl pokryt černými řasami) a Veverka byl vyslán pro vodu. Nevracel se, a tak jsme vyslali Týpka, který Veverku i s vodou přitáhl. Pak jsme se najedli, pomodlili a šli spát.

Den 11. – středa 1. 8. 2018 – puťák Českou Kanadou.

Ráno jsme vstali o půl sedmé, sbalili se a vyšli jsme po modré do Rožnova. Pak jsme ale špatně odbočili (modrá šla do zakázaného prostoru střelnice), po sto metrech jsme zastavili a nasnídali. Bylo asi 8 hodin a azimutem se vydali do Rožnova a napojili se znovu na modrou. V Rožnově jsme minuli bizoní farmu a pokračovali po modré, po chvíli se odpojili a po neznačené cestě došli do Terezína. Odtud jsme pokračovali k balvanu zvaném „Ďáblova prdel“. Vedení cesty jsme svěřili Veverkovi, poněvadž stále tvrdil, že tu byl. Po cestě jsme se vyčvachtali v děsně mělkém bahňáku (uprostřed byl po pás) a pokoušeli se odemknout pramičku u něj. Z ďáblovy prdele jsme pak sešli dolů, vykoupali se a vylezli od řas pokrytí, vyšli na Havlův kopec s rozhlednou se vstupným. Kvůli vstupnému jsme tu dlouho nepobyli a vydali se na Graselovu stezku a po ní došli do Dolního Radíkova, tam si Jirásek vzal na autobusové zastávce knihu, vykoupali jsme se v rybníku u pily a pilu si s dovolením zaměstnanců prohlídli. Po Graselově stezce jsme došli do Českého Rudolce, kde jsme dvakrát nakoupili, trochu se rozšoupli a načepovali vodu. Vtom začalo pršet. Veverka najednou pocítil potřebu a zaběhl do deště do lesa a až se vrátil, pak přestalo pršet. Šli jsme tedy po krátké venkovní prohlídce rozpadajícího se zámku do Ledéřovic. V Ledéřovicích jsme se dostali do zamčeného kostela, pak tam přišla kostelnice a dovolila nám si to prohlédnout. Potom jsme šli kousek za Lidéřovice, postavili přístřešek, uvařili a ulehli.

Den 12. čtvrtek 2. 8. 2018 – návrat z puťáku

Budíček jsme měli opět o půl sedmé, po něm jsme se i s plachtou sbalili a nalačno vyšli do Dačic. Po červené turistické jsme se prodírali kopřivama, do Dačic jsme se ale dostali, přečetli si o kostce cukru – zdejším vynálezu a nakoupili a snědli snídani a z dostatku času si tu kluci hráli s dřevěnými kostkami. Za zbylé peníze jsme koupili šufánek do družinového inventáře a kilo kostek cukru na rozdání oddílu po nástupu. Čas ale postupoval a museli jsme jít na nádraží, Na něm jsme se seznámili s jakýmsi ožralou, co nadával Havlovi, nadával i nám, že chodíme v botech a určitě nebyl střízlivý. Pak už nám naštěstí přijel vlak a my měli od ožraly pokoj. Vlakem jsme s dvěma přestupy jeli do Vladislavy, tam vystoupili i Svišti, co byli v Podyjí. Napadlo je, že budeme znát cestu do tábora a tak šli za námi. Když jsme dále ui fotbalového hřiště zastavili a svačili, Svišti tedy nevěděli, kam dál a šli špatně. Po svačině jsme nabrali vodu, šli k vodní nádrži a tam se vykoupali (konečně bez řas) a došli do tábora. Vybalili jsme se a já pak šel do kuchyně. Před i po večeři bylo mraky práce, poněvadž na večeři byly od DJ výborné řízky s hranolkama. Až skončila má práce, byla večerka.

Den 13. – pátek 3. 8. 2018 – Slibové ohně

Po budíčku, snídani a nástupu jsme my – skauti měli s Romanem Macharáčkem povídání o jeho činnosti v armádě, zatímco měly vlčata družiňáky. Pak byla svačina a etapa CTH „Dopis od biskupa“. Měli jsme chodit po azimutech po zprávách, které směřovaly k biskupovu dopisu. Bohužel nám ale Tadeáš špatně počítal azimut a tak jsme se zamotali a pak už byli zavoláni na oběd. Některé skupinky naštěstí dopadly ještě hůř. Po obědě a poledňáku přišla návštěva ze střediska – Vodík a další dva, a my – skauti měli družiňáky, ve kterém jsme jakožto Jeleni dělali test ze zdravovědy, zatímco vlčata měly od Romana Macharáčka první pomoc. Potom po svačině jsme se šli koupat ke Kojatínu, což zasáhlo i do osobního volna. Po osobáku byla večeře, nástup a pro pár vlčat večerka. Následovaly velké okamžiky pro některá vlčata a skauty u slibových ohňů, co letos byly u Kojatínského rybníka. Já jsem ale už šel spát.

Den 14. – sobota 4. 8. 2018 – Olaš Cup

Po ranním budíčku, družinové rozcvičce, snídani a nástupu jsme škrábali brambory a pak šli na družiňáky, kde jsme se učili jakožto Jeleni vázané stavby a postavili jsme žebřiny (zavětrované). Pak jsme si zazpívali, šli na svačinu a následující chladící oddílovou hru s injekčními stříkačkami a páskami na pažích. Byla to bitva mezi třemi týmy, chodilo se po dvojicích se svázanou nohou a zabíjelo se namočením pásky. Ke konci se to zvrhlo a kašlalo se na úmrtí a polévali jsme vedoucí. V nejlepším to skončilo a byl oběd a polední klid, po kterém jsme se oblékli do sportovního a šli na kojatínské hřiště, kde nám započal Olaš Cup, v němž jsme v osmi týmech hráli fotbal. Prožili jsme mnoho napínavých okamžiků, obzvlášť při penaltách, které občas dopadly skvěle, občas strašně (podle toho, pro který tým). K večeru se tu začalo scházet místní obyvatelstvo, my jsme dohráli poslední finálový zápas a odebrali jsme se do tábora, vypravujíce si, jak to tam ten či onen kopl. V táboře nás už rovnou čekala večeře – tuňákový salát, po ní nástup, po kterém jsme se odkrojili a odebrali na hřiště, kde bylo vyhlášení Olaš Cupu. Vyhrál to Old Stars Team, který vedl Pepa Halámek. Poprvé se tedy stalo, že nevyhrál Jiřin Müllner, dnes poslední. Po rozdání cen jsme šli spát.

Den 15. – neděle 5. 8. 2018

Abychom se vyspali, byl budíček o hodinu později a poněvadž byla neděle, nebyla rozcvička, nýbrž po hygieně rovnou snídaně a pak nástup, vedený táborovým Honzou, který nás seznámil s dnešním dnem. Po snídani byly družiňáky, které ale mohly rovnou být nazvány táborovými pracemi, poněvadž jsme měli za úkol celou dobu dělat dřevo. Pak už ale naštěstí byla svačina a po ní jsme se šli s Jeleny koupat do Kojatínského rybníka. Společně jsme nabíhali „kamikadze“, až přišel čas oběda a my šli do tábora na oběd. Po něm byl hodně dlouhý poledňák, kde jsme se sprchovali, vyslechli si latinu, vzdáleně připomínající dopis o papežově úmrtí a čekali na příjezd o. Jana ze Starého Brna. Ten pak přijel se spoustou proviantu, zakrojili jsme se (= oblékli si kroj) a byla mše. Po ní jsme se vyfotili v krojích a čekali na večeři a následující nástup a odchod spát. Dočkali jsme se.

Den 16. – pondělí 6. 8. 2018 – Minihelp

Kolem 2. hodiny v noci jsme byli vzbuzení a v tichosti, kterou rušilo jen moje smrkání, jsme šli „do Říma“ uctít nového papeže. Došli jsme k Valdíkovskému rybníku, který jsme museli přeplout. Vlčata si sedla do lodi a skauti šli do vody a loď táhli. Voda byla naštěstí teplejší než vzduch. Na druhé straně jsme se potkali a obejmuli s novým papežem a pak cestovali stejným způsobem zpátky. Do tábora jsme dorazili až ve tři hodiny, takže mě minula hlídka a já musel pouze 10 minut čekat před Tadeášovým stanem, než se převleče. Pak jsem se oblékl a šel spát. Budíček byl kvůli hře o hodinu později, po něm byla rozcvička, snídaně a nástup s táborovým Peťou Štychem, co využil své moci (k vlajce hleď, přímo hleď, k vlajce hleď). Po bodování stanů jsme se přesunuli do etapového lesa na etapu CTH „Chodové a převaděči“, kde šlo o to, dostat papírek od člověka z „Polska“ do našeho pasu – ešusu a nebýt přitom chycen Chodem – nejstarším skautem nebo vlčetem ze skupiny. Po etapě jsme šli na svačinu a pak s Filipem do rybníka Mrhovce se koupat a nabíhat „kamikadze“. Čas ubíhal a koupání skončilo a my šli na oběd a polední klid. Během něho se vlčátka někam vytratila a my pak šli za nima je zachraňovat – byl to MINIHELP. Dostali jsme azimuty z různých jíst na „správné letadlo“, kde byla vlčata. Dorazili jsme na odpovídající místo, tam jsme potkali Koláče, ten říkal, že celý tento ostrůvek prohledal a nic nenašel. Hledali jsme tedy v okolí, tam nic nebylo a tak jsme se vrátili na onen ostrůvek a objevili jsme tam vlčata. Ošetřili jsme je tedy (někteří pofiderně) a odnesli do tábora. Zde už byl potom nástup, pak špekáčky na ohni upečené, zazpívali jsme a šli spát.

Den 17. – úterý 7. 8. 2018

Poněvadž byl včera buřťák a tedy pozdější večerka, byli jsme probuzeni o půlhodiny později a to Repovou „Lady Carneval“, protáhli jsme se Repovou rozcvičkou – tancování s ručníky, posnídali jsme koblihy a meltu a pak byl nástup, kde se táborový Filip snažil přečíst všechny obrázky z denního rozkazu. Po nástupu byly bramborové hrátky a po nich oddílová hra, které se říká „ZOMBIES“. Vlčata se nalíčila a dělala zombíky a my – skauti, rozděleni do 3 kast (medik – oživuje spoluhráče, chemik – může brát přísady a voják – postupně se mu můžou vylepšovat zbraně) jsme se snažili udělat z chemikálií lék a tím vlčata vyléčit. Během hry byly svačina. Zrovna když jsme vykopali důležité součástky, vlčata nás přepadla. Já s Jirkou jsme uprchli do etapového lesa a tam jsme se skrývali. Když už bylo půl jedné, vydali jsme se do tábora a tam jsme zjistili, že hra už dávno skončila. Po nějaké době byl oběd – smažený sýr a brambory, po něm poledňák a pak jsme se šli ochladit do Mrhovce. Zchlazeni jsme pak došli do tábora na svačinu, převlékli se do etapového a dostali jsme zprávu o právě zvoleném papeži v Avignonu, co se vzbouřil proti římskému papeži Urbanovi. Mohli jsme si vybrat, na čí straně chceme bojovat. Samosebou všichni zvolili Urbana a jen žlutí byli trošku nerozhodní. Na Urbanově straně jsme tedy proti vedoucím vyhráli. Pak byly v táboře večeře, ale před ní ještě nástup, poněvadž se ty langoše dlouho smažily. Večeře byly opravdu trochu později a tak jsme šli o chvilinku později spát.

Den 18. – středa 8. 8. 2018 – Pokladovka, oheň

Ráno byl trochu posunutý budíček, po něm rozcvička, kde nás Peťa Ullman učil zvláštní pohupování, co stále dělá Plaváček a po snídani a nástupu jsme se vybavili a oblíkli na závěrečnou etapu CTH s názvem „Mor“. Dostali jsme za úkol zjistit od lidí na různých místech informace o aktuální chorobě – o moru. Tito lidi byli převlečení vedoucí. Naše skupinka šla neprv do Doubravy, kde byl kovář nemocný morem, pak přes Spálený dvůr do lomu u Kojatína, kde jsme našli doktora moru, co bloumal nad pohřebištěm mrtvých a pak ke kapličce v Kojatíně, kde jsme se seznámili se zdejším knězem. Pak jsme šli přes tábor na jeden lesní ostrůvek, kde hrál Filip bláznivou babku kořenářku, co našla lék na mor a dále do Valdíkova, kde nám Kuře – žena hostinského povídala, jak se to tu hemží krysama a že jí sousedky kradou ovoce, pak jsme šli na křižovatku před Doubravou, kde ležel dřevorubec postižený morem a nakonec jsme se vrátili do tábora na oběd a pověděli jsme „starostovi“, co jsme se na cestě dověděli. Po poledním klidu jsme se šli hromadně koupat do Mrhovce a nabíhat „kamikadze“ do vody i s ostatními družinami. Následně jsme šli do tábora na svačinu a družiňáky, kde jsme s Jeleny udělali šestipatrovou pagodu, což jsme dostali za úkol. Po následující večeři a nástupu jsme se u poagody shromáždili, zapálili (za vlčata Honza Mergl), bylo vyhlášeno celoroční bodování, celotáborová hra, kterou vyhráli Bergové (my, jakožto Julichové jsme byli pátí) a čtyři vlčata se staly skauty – k nám přestoupil Fanda a Matouš. U ohně byla modlitba a večerka a pak jsme šli spát.

Den 19. – čtvrtek 9. 8. 2018 – 1. fáze bouračky

Ráno nás probudil výbuch petard, pak byla rozcvička, snídaně a nástup. Po něm jsme nejprve skauti, pak vlčata, ve zpětné vazbě zhodnotili tábor, následně jsme měli družiňáky, kde jsme jakožto Jeleni i s dvěma novými členy probrali akce, co budou ve školním roce a po družiňácích byl čas na balení kufrů. Pak byl oběd, polední klid a začali jsme bourat. Oddělali jsme boky, štíty a maskování jídelny, zbourali jsme vůdcáky, hangár a latríny pro kuchaře. Všechno jsme odnesli, což byla občas celkem fuška, ale k večeru už bylo všechno hotovo. Mohla tedy být večeře, pak nástup a po něm vyhodnocení celotáborového bodování, kde jsme jakožto Jeleni dopadli vskutku dobře. Pak už byla modlitba a večerka pro vlčata a za půl hodiny i odchod spát pro skauty. V noci mě s Jiráskem probudilo cukání naší celtou a následné oddělání celty, takže jsme měli ze stanu kabriolet. Byla totiž kanadská noc. Nám s Jiráskem se to ale velmi hodilo, poněvadž nepršelo a dobře se takto pozorovaly hvězdy.

Den 20. – pátek 10. 8. 2018 – odjezd

Ráno nás probudila v Repově podání Včelka Mája, s Jiřinem jsme se za hudebního doprovodu rozcvičili, nasnídali jsme se a po třech pískáních byl nástup, kde Jiřin vztyčil vlajku (omylem jí pověsil jen za jedno oko) a pak ji hned spustil, poněvadž se měl stožár zanedlouho zbourat. Po nástupu jsme si všechno vynosili ze stanů a bourací práce pokračovaly. Zborali jsme stany, jídelnu, všechno jsme odnášeli a rovnali do srubu a do dřevníku. Byly zasypána vsakovačka s odpadovkou, zbořeny umývárky a my – Jeleni jsme rozmontovali stoly. V poledne byl oběd – chleba s paštikou, kotle se už totiž poklidily a bourali jsme dál. Kolem třičtvrtě na čtyři už bylo tábořiště vyklizené, dokonce i stožár byl zbouraný. Bourání stožáru ale nebylo jednoduché, poněvadž se vedení ujal Mates, který to v životě nedělal a prý ani neviděl a tak lany táhl stožár na stranu, kam byl nahlý, aby nespadl na druhou stranu a tak stožár spadl. Měli jsme to štěstí, že nikoho nezabil a ani se nezlomil. Každopádně byl stožár zbouraný a tak se udál nástup bez vlajky. Po něm jsme po družinách šli do Kojatína na nádraží, zde nasedli na vlak, dvakrát přestoupili a tak dojeli na Hlavní nádraží. Odtud jsme došli pěšky až na Mendlák, kde už na nás čekali rodiče i s kufry. Tábor vlastně teprve začal a už musí skončit.

Jožka

Adam - 01 Adam - 02 Honza M. - 01 Honza M. - 02 Honza M. - 03
Honza M. - 04 Honza M. - 05 Honza M. - 06 Honza M. - 07 Honza M. - 08
Honza M. - 09 Honza M. - 10 Honza M. - 11 Honza M. - 12 Honza M. - 13
Honza M. - 14 Jirasek - 01 Jirasek - 02 Jirasek - 03 Jirasek - 04
Matous K. - 01 Matous K. - 02 Matous K. - 03 Matous K. - 04 Matous K. - 05
Matous K. - 06 Matous K. - 07 Svisti - 01 Svisti - 02 Svisti - 03
Svisti - 04 Svisti - 05 Svisti - 06 Veverka - 01 Veverka - 02
Vojta U. - 01 Vojta U. - 02 tabor _01 tabor _02 tabor _03
tabor _04 tabor _05 tabor _06 tabor _07 tabor _08
tabor _09 tabor _10 tabor _11 tabor _12 tabor _13
tabor _14 tabor _15 tabor _16 tabor _17 tabor _18
tabor _19 tabor _20 tabor _21 tabor _22 tabor _23
tabor _24 tabor _25 tabor _26 tabor _27 tabor _28
tabor _29 tabor _30 tabor _31 tabor _32 tabor _33
tabor _34 tabor _35 tabor _36 tabor _37 tabor _38
tabor _39 tabor _40 tabor _41 tabor _42 tabor _43
tabor _44 tabor _45 tabor _46 tabor _47

Starší zápis: Poslední schůzka Hnědé šestky (25. 6. 2018)

Pátek 17. 8. ’18
svátek slaví Petra





Příští oddílovka:

Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 15. srpna 2018 v 9.15