91. oddíl Junáka BrnoJednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl |
|||||||||||||||
Jarní výlet Jelenů do Křtin23. 3. 2019 Další překrásný výlet je před námi. Kazí ho snad jen nepatrné smítko a tím jsou Adamovské paneláky uprostřed lesa. Z Adamova jsme se vydali na Alexandrovu rozhlednu, ale před tím jsme si ještě zašli k nedalekému kostelu sv. Barbory tento objekt je asi nejúchvatnější architektonické dílo z celé obce. Kousek pod rozhlednou jsme se zastavili u studánky a u pomníku lesníků, zahynulých za 2. sv. války. Z rozhledny jsme se pokochali výhledem do okolí zahaleného do ranního oparu. Po tomto velmi záživném výstupu na rozhlednu jsme se vydali po zelené směr Babice, ale to nám došlo asi až po 2 km s nenápadnou upomínkou Vaška, no a tak jsme se otočili a šli jsme zpět k rozhledně a tam už jsme šli na správnou stranu. Kousek při cestě zpět jsme při procházení mapy zjistili že cestu si můžeme šmiknout k pomníku Jelenci, ke kterému jsme stejně chtěli jít. Od Jelence šli jsme po Schattově cestě k jedné z prvních jeskyní, tou byla jeskyně Nad Švýcárnou. Jen co jsme vylezli z této malé nory, vyšli jsme po modré směrem k Staré a Josefově huti, kde byla svačina. Posílení jídlem jsme vyšli na další část cesty podél Křtinského potoka šli jsme k další díře ve skále, tentokrát průchozí jeskyni Jáchymce. Stále po modré naše kroky vedly k vývěru Jedovnického potoka a k Sobolově jeskyni, kde nás přivítala páska zakazující vstup do této oblasti z důvodu hnízdění sokola stěhovavého. Totéž nás čekalo taktéž u Býčí skály. I Zub času, který jsme minuli, se na nás trochu podepsal. Dále po silnici která byla stále lemována modrou značkou, tu jsme u Úzkého Příhonu opustili a šli jsme dál podél silnice až k jeskyním V Habříčku, Jeřábce a Kanibalce, ty jsme si prohlédli a sešli jsme zpět na silnici. Ale co to, na zemi je jakýsi plechový proužek a tady druhý, třetí, čtvrtý. Z této nepořádnosti vznikla skvělá hra ve které šlo logicky o to ukořistit po cestě co nejvíce proužků. Kolem pomníku Salve – Celé a jeskyně Výpustek šli jsme až do Křtin, cestou jsme si zahráli ještě hru, no a už jsme byly v kostele kde jsme poděkovali za zdar naší cesty a odtud jsme autobusem dojeli zpět do Adamova kde si nás přebrali rodiče. Týpko Výlet z Adamova do KřtinV obvyklý čas, tedy o půl deváté, v sobotu 23. března léta Páně 2019, na svatého Turibia z Mongroveja, sešli jsme se však na neobvyklém místě. Tímto místem byl Adamov, kam nás zavezli ochotní rodiče a důvod, jenž nás vedl právě k takovému rozhodnutí byl prostý, tím důvodem byl SZ z časopisu Junák Skaut. Uchýlili jsme se na Alexandrovu rozhlednu, kde na nás kromě jarního slunce a ranního oparu (přes který z vyhlídky nebylo vidět nic vzdálenějšího než Adamov) čekalo též množství medvědího česneku a kvetoucí dřín. Asi půl druhého kilometru jsme pak místo podle plánu pochodovali do Babic a když nás překvapila jejich přítomnost před našima očima, vydali jsme se zase zpět a potom kolem množství studánek a památných stromů a jarního kvítí a oblastí, jako byla Býčí skála, kam se chodit vůbec nesmělo, poněvadž zde hnízdí sokol stěhovavý, a taky skrze hromadu jeskyň a puklin a nor jsme doputovali až do Křtin. Znavení jsme ještě navštívili zdejší poutníky hojně navštěvovaný kostel Jména Panny Marie a již jsme po chvilce zmatků nastoupili do autobusu do Adamova, odkud jsme se s pomocí rodičů už lehce dopravili domů. Jirásek Jelení výlet z Adamova do KřtinDnešní výprava byla i v rámci úkolů do Svojsíkova závodu. Sešli
jsme se v Adamově, dohodli jsme se, že když už jsme tu, podíváme se na
věhlasnou rozhlednu místo pár pramenů v jednotvárném údolí. Cesta na
rozhlednu ale nebyla nudná ani trochu. Začali jsme cestou k adamovskému
kostelu, kolem nás vysprejované „výtvory“ zdejších „umělců“.
U kostela jsme se podivili nad speciálním Člověče nezlob se! a našli
údajný pramen, který měl podobu kohoutku. Když jsme kohoutkem otočili,
vypadlo pár kapek vody, ale i to se počítá. Bylo chvilku po třičtvrtě na
devět a my začali měřit čas, přidělený nám časopisovou soutěží na
průchod trasy. Pak už jsme z Adamova vyšli, zastavili se u Slučí
studánky, která, jakoby chtěla vynahradit tu první, tekla celkem masivním
proudem. My jsme nicméně pokračovali zkratkami přímo nahoru kolem
památníku lesníků k adamovské Alexandrově rozhledně. Cestou jsme viděli
snad všechny v Česku rostoucí kytky a taky koberec medvědího česneku
kolem cesty. Přestože byla cesta velmi prudká, doškrábali jsme se až na
vrchol a z rozhledny byli obšťastněni výhledem na Adamov. Z rozhledny jsme
pak pokračovali po zelené značce, chtěli jsme se totiž dostat na sever –
do údolí Křtinského potoka. Po asi kilometru a půl nás ale začaly
znepokojovat stavení, která jsme v dáli viděli. Též jsme zpozorovali
nežádanou polohu slunce a tak jsme zjistili, že nejdeme po zelené na sever,
nýbrž na jih do Babice nad Svitavou. Obrátili jsme se zpět a rovnou jsme
navštívili další trojjeskyň, kterou jsme ani neměli v plánu navštívit.
Šli jsme po značených pěšinách, ale u Křtinského potoka jsme museli
sejít asi 50 metrů po svahu. Při chůzi podél potoka jsme navštěvovali
spoustu jeskyní, pramenů a podobných zajímavostí, které nám přinesly
body do časopisové soutěže. U Staré huti napuštěné motorovým olejem
jsme si dali svačinu, prolezli jsme několik jeskyní, které nás stály
nemálo námahy, abychom se k nim vyškrábali přes všechny ty výškové
metry. Sobolovu jeskyni a jeskyni kostelík jsme nemohli navštívit a od
jeskyně Býčí skály nás dělilo asi padesát metrů po rovince, to vše jen
kvůli vyvěšené pásce zákazu vstupu z důvodu hnízdícího sokola.
Přibližujíce se ke Křtinám postupně stoupala naše unavenost, přesto jsme
cestou sbírali kousky železa z neznámého důvodu zde vytroušené. Poblíž
Křtin jsme si zahráli hru podobnou tiché poště, jenže pantomimické. Po
této krátké přestávce jsme se zase zvedli s trochu lepší náladou a šli
do Křtin. Tam jsme už brzy dorazili a poučeni ze skautské pouti před rokem
konané, dostali jsme se krátkou cestou ke Křtinskému zámku. Tam jsme
obrátili zpátky velký kříž, obrácený nějakým pošetilcem vzhůru
nohama a v ambitu u kostela jsme dojedli své zásoby. Pak jsme šli výlet
ukončit modlitbou do kostela – bylo právě třičtvrtě na tři. Z kostela
jsme se ještě podívali k domovu důchodců, který trochu poukazoval na
naši únavu. Chvíli na to jsme podjížděli autobusem do Adamova, byť ani
křtinští rodáci nevěděli, kde je správná autobusová zastávka. V rámci plnění soutěže časopisu Skaut-Junák naplánoval Jožka
s družinou Jelenů výlet z Adamova do Křtin, kdy úkolem bylo navštívit
během 6 hodin výletu co nejvíce pozoruhodností. A že se to tu různými
zajímavostmi jen hemžilo – pomníky, prameny, rozhledna, kostely, vývěry
a propadání Křtinského potoka, Josefova huť… a hlavně spousta jeskyní.
To všechno zarámováno prosluněnou jarní přírodou s rašícími
kytičkami – no paráda! Jen ta jarní únava na chlapce jaksi brzy padla,
takže měl Jožka co dělat, aby je přesvědčil, že je třeba dojít až do
cíle. Cestou vyzkoušel pozornost členů družiny a schválně (jsem o tom
přesvědčen) je vedl po značce několik kilometrů opačným směrem.
Nevšiml si toho nikdo. Vašek Novější zápis: Křížová cesta starobrněnských skautů (31. 3. 2019) |
Čtvrtek 28. 3. ’24 |
||||||||||||||
Vytvořil Vojťák • O webu • Admin • Aktualizace: 8. března 2022 v 0.44 |