Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Bílý výlet Vranováků do Rudice

7. 12. 2019

V 7:35 ráno se měli sejít Vranováci na nádraží v České, takže o třičtvrtě na osm, kdy nám odjížděl vlak do Židenic, přestali docházet poslední členové (nejmenovaný Jelen to nestihl vůbec) a naše poněkud komornější skupinka nastoupila do vlaku – Petr, 3 vlčata a 5 Jelenů. Kvůli mírnému zpoždění vlaku na semaforech jsme ale nestihli navazující autobus. Zavolali jsme tedy Jendovi a Buchtům, aby do busu ještě nenastupovali, a Vojtovi, že může ještě stihnout další bus. Za půl hodiny jsme odjeli, Jenda pak přistoupil (Buchtovi nakonec prý nejedou) a vystoupili jsme v Jedovnicích na zastávce Újezd, Veverka naznal, že to bílé na zemi asi bude sníh vydal se s ním seznámit pádem a pak jsme šli po zelené k Rudickému propadání.
Tam jsme se pak trochu porozhlédli, nahlédli do jeskyní, nasvačili a Petr po telefonu navigoval Vojtu, který už zatím dojel dalším busem do Jedovnic (nicméně na špatnou zastávku). Další bod na naší trase byl skalní útvar Kolíbky, prošpikovaný jeskynními chodbami skrz naskrz. Tam jsme se zdrželi asi nejdéle. Vždycky tři Jeleni vylezli do jeskyňky nahoře, kde se vzaly, tu se vzaly tenisák, hakysák a fotbalák a házeli jsme si z výklenku dolů a zpátky. Často míč zapadl do nějaké nedostupné díry ve skále nebo křoví a to jsme ho pak museli pracně vytáhnout. Tento úkol tak nějak připadl mně (je zajímavé, že pak míčky zapadaly do děr hlavně na té straně, kde jsem byl).
Během této kratochvíle došel Vojta a pak už jsme šli ojíněnou alejí do Rudického lomu. Tam jsme nějakou chvíli strávili děláním díry do ledu, abychom zjistili, jak je tlustý (byl něco přes 5 cm) a aby na nás nezůstalo suchého místa. Kousek odtud jsme se pak usadili a rozdělali oheň a začali jsme vařit. Neuplynulo ani dvacet minut a ze stromu, pod kterým jsme vařili, začalo padat rozpuštěné ojínění přímo do našich smažících se klobás (bez oleje, který Týpko zapomněl přidělit) a vařícího se kuskusu. Přesto jsme to dovařili na tomto místě a hodinu po rozdělání ohně jsme už měli dojedeno, sbaleno a byli na cestě zpět do Jedovnic. Za tu hodinu se krajina změnila neskutečně. Všechna námraza se rozpustila. V Jedovnicích jsme pak nastoupili do busu, který nás odvezl do Židenic, a odtud jsme už odjeli do České. Tam jsme se už rozešli usušit se každý domů.

Jožka

Po prvních zmatcích a nestihnutém autobusu se naše kroky ubíraly z Jedovnic směrem na nedaleké Rudické propadání. Docházka nebyla převratná, vlčata byla pouze tři, po tom, co nás dohnal Vojta, bylo Jelenů šest. Prohlédli jsme si okolí zdejší propasti a dlouho jsme se zdrželi též na Kolíbkách. Tento skalní útvar byl obýván již v dávnověku, zatímco naší kolonií setrval sotva půl hodiny. Tento čas jsme strávili průzkumem jeskyní a děr a vzájemnými ataky kopačákem, tenisákem a hakisákem a též lovením těchto míčů z děr, jeskyní a keřů. Když jsme tuto zábavu ukončili, vydali jsme se přímo do obce, minuli jsme zdejší větrný mlýn a cestou k pískovně jsme se kochali zabílenou alejí. Lom byl tehdy nádhernou lokací, zamrzlá jezera, tající vrstva sněhového povlaku na stromech a křovinách a k tomu všemu modré nebe… Zjistili jsme, že do odjezdu autobusu nám už zas až tolik času nezbývá, vrhli jsme se tedy na vaření – vlčata jako obvykle na polévku, skauti na kuskus s klobásou na cibulce, respektive klobásy s cibulí s trochou toho kuskusu. Bylo uvařeno, snědeno, uklizeno a tak jsme se vydali na autobus. Cesta nebyla dlouhá, ale i tak jsme se dostatečně znavení navrátili domů.

Jirásek

Zřejmě kombinace různých rodinných akcí, náročnějšího zimního počasí a nemocí způsobila, že se prosincového výletu účastnili jen tři vlčata – Matěj, Plaváček a Jeník. Ti, kdo přišli, ale své účasti jistě nelitovali! Procházka krásnou krajinou ozvláštněnou zimní výzdobou byla doplněná spontánními hrami, které jsme si užili spolu s Jeleny. Rozdělání ohně bylo tentokráte obzvláště náročnou disciplínou. Dřevo bylo až do poslední tenké větvičky dokonale obaleno silnou vrstvou námrazy! Nakonec však ohýnek vzplál a oběd se vydařil.

Petr

2019-12-07 Rudice 01 2019-12-07 Rudice 02 2019-12-07 Rudice 03 2019-12-07 Rudice 04 2019-12-07 Rudice 05
2019-12-07 Rudice 06 2019-12-07 Rudice 07 2019-12-07 Rudice 08 2019-12-07 Rudice 09 2019-12-07 Rudice 10
2019-12-07 Rudice 11 2019-12-07 Rudice 12 Jenik Plavacek

Novější zápis: Předávání Betlémského světla ve Vídni, setkání s mafiánem a přilehlé události (14. 12. 2019)
Starší zápis: Mikulášská mše v Lelekovicích (6. 12. 2019)

Úterý 29. 9. ’20
svátek slaví Michal





Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 26. září 2020 ve 20.50