Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Prvohory – oddílová akce pro skauty

17.–18. 1. 2020

V pátek dne 17. 1. jsme se mezi 17. a 18. hodinou postupně scházeli na vranovské skautské základně. Přestože se brněnská část našeho oddílu zdržela kvůli zpožděným spojům, tak jsme se všichni v pořádku sešli. Nejdříve se bylo potřeba postarat o základní věci, jako naštípat dříví, protože teplota na základně se nám zdála děsivě blízká bodu mrazu. Jakmile bylo vevnitř dostatek tepla, připravili jsme dřevo i ohniště na špekáčky. Ty jsme si také posléze postupně opekli a dostatečně se nasytili. Následně jsme se sešli v salonu, kde jsme se dozvěděli, že se podíváme na film Jednou skautem navždy skautem, a když jsme si všichni naplnili kelímky kolou a Vojta přestal se svými otravnými komentáři, film mohl začít. Když film skončil, všichni jsme měli chvilku na zamyšlení nad tím co si z tohoto filmu chceme odnést do našich skautských zítřků. Pak už jsme si jen nachystali spaní, zazpívali večerku a postupně usnuli. Druhého rána jsme v 7:30 měli budíček, který byl ihned následován rozcvičkou, kterou někteří odvážlivci absolvovali jen ve spodním prádle. Následovala snídaně z vlastních zásob, kterou doplnil horký čaj. Posléze jsme vyšli ven, kde nás čekala první hra: člověče nezlob se s živými figurkami, princip byl jednoduchý, jsou čtyři družstva, každé z nich má hrací kostku, každý z družstva hází postupně kostkou, ten kdo hodí šestku, hází znovu, druhý hod mu určí, kolikrát musí oběhnout kruh uprostřed hracího pole. Každý může být vyhozen tím, že ho někdo zezadu plácne, v takovém případě se musí vrátit a hází znovu. Celá hra byla ozvláštněna zledovatělým místem, na kterém snad každý alespoň jednou upadl. Další hra nás rozdělila na tři týmy, které symbolizovaly Američany, Brity a Němce. Každý tým měl obálku s penězi, ale jen penězi ostatních států, takže jsme museli směňovat v kurzu 1:1. Vše ztěžovala trojice pirátů, kteří tě okradli o všechny peníze, jakmile jsi byl nimi chycen. Následovalo vaření obědů, my jsme vařili guláš a ostříži nějaké kapsičky dle přísně střeženého receptu. Zatímco se vařilo, několik z nás si našlo skvělý zdroj zábavy, snažili jsme se rozseknout posvátný špalek, ten kdo ho rozsekne měl dostat o něco víc guláše. Když se tato soutěž táhla snad půl hodiny přišel Šimon a náš špalek rozsekal, protože už potřebovali další dřevo. Následně jsme se naobědvali. Ostřížům se naneštěstí jejich jídlo připálilo, ale vše zachránili špekáčky z předchozího dne. Po polední pauze jsme se začali připravovat na odchod. Ještě předtím, než jsme opustili základnu, proběhlo několik posledních zápasů na zamrzlé kaluži, na které v průběhu dne proběhlo nemálo soutěží nejen v boji, ale i v tanci. Pak už jsme základnu opustili a zamířili k Babímu lomu. Cestou probíhala fotosoutěž, i když mnoho lidí se do ní nezapojilo. U Lelkovadla jsme odbočili na cestu která šla rovnoběžně s hřebenem Babího lomu. Pod vrcholem jsme se vyfotili a po zledovatělých cestách sklouzali dolů k Lelekovicím. Tam jsme si chvilku zablbli na Napoušťce. Nakonec jsme došli na náměstí, kde byla krátká zpětná vazba a rozchod, to vše doprovázelo sněžení a krásné zimní počasí.

Jirka

Po půl šesté večer jsme dorazili na vranovskou základnu, byl pátek 17. ledna a nás čekala akce Prvohory pod vedením Petra Ullmanna. První úkol bylo zatopit si v našem pokoji, to už dorazili Ostříži a jediný Svišť – Štěpán. Především Niki, Šimon a Jirka se pak postarali o venkovní oheň, jenž sloužil jako špekáčkovač. Po bohaté večeří, když jsme dostatečně přiložili a usadili se v křeslech, na židlích a na salonovém kanape, spočinuli naše oči na plátně, kde byl promítán dokumentární film Jednou skautem – navždy skautem. Velmi inspirující a srdce zahřívající dílo, asi nejlepší možný výběr pro ten okamžik. Na obyvatele menšího pokoje čekalo nemilé překvapení, když jim dva nevhodně umístěné kousky dřeva zaplnily prostor dýmem. Krize byla naštěstí zažehnána, nanosili jsme zásoby topiva na noc, vypnuli agregátor – zhasli světla, zaspívali jsme večerku a uložili se k spánku. Po rozcvičce bylo potřeba dalšího otopu a na snídani jsme snědli náš proviant z domu. Přišel čas her. Nejprv to bylo člověče nezlob se, kde jsme se stali nejen hráči, ale i fugurkami, z čehož plynula značná dávka pádů a zakopnutí a všeobecná zábava. Na další hru jsme se přesunuli o kousek dál, na zasněženou mýtinu, tři týmy mezi sebou směňovali herní peníze, v cestě jim ale stála hrstka pirátů. Po návratu jsme se pustili do přípravy oběda. Dvě ohniště byla tak akorát na dvě hladové družiny a přestože špalek na štípání byl je jeden, o dřevo nebyla nouze. Nakrájeli jsme cibuli, klobásy a brambory a dokud se těchto přísad nestal silou vůle guláš, si ti zrovna nezaměstnání mícháním a přikládáním našli zábavu v podobě štípačských soutěží, minifotbálku a podobně. Zatímco jsme vychutnávali naše dílo, Ostříži se dočkali mírného zklamání, zlatý hřeb jejich oběda jim zhatil přílišný žár, z předchozího večera zbyly však špekáčky a tak se jim dostalo užitku. Úklid se trochu zdržel, proběhlo několik soubojů na zamrzlé kaluži, ale přesto jsme vyrazili vstříc Lelekovicím, kam jsme dorazili včas. Cestou lítaly vzduchem sněhové koule, pod Babím Lomem jsme se vyfotografovali, na návsi akci v rychlosti zhodnotili a rozloučili jsme se. Musím uznat, že se akce vydařila i přes nějaké ty změny v plánu na poslední chvíli a i bez návštěvy hřebene.

Jirásek

2020-01-18 prvohory 02 2020-01-18 prvohory 05 2020-01-18 prvohory 07 2020-01-18 prvohory 10 2020-01-18 prvohory 11
2020-01-18 prvohory 13 2020-01-18 prvohory 14 2020-01-18 prvohory 15 2020-01-18 prvohory 17

Novější zápis: Výlet Zelené šestky do Brna (18. 1. 2020)
Starší zápis: Tříkrálová sbírka Hnědé šestky (6. 1. 2020)

Sobota 15. 8. ’20
svátek slaví Hana





Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 10. srpna 2020 ve 14.44