91. oddíl Junáka Brno

Výlet Jelenů do Soběšic

29. 2. 2020

Tentokrát jsme se sešli na Vranově, v osmičlenné skupině jsme busem dojeli do Soběšic ke Klariskám, vydali jsme se po červené, po vrstevnici, cestu čím dál častěji přehrazovali spadlé nebo skácené stromy a do dlaní zebalo. Na vyhlídce nad Bílovicemi jsme si připomněli nedávné výročí úmrtí p. Josefa Toufara a její příčiny, následná diskuze byla takové historické okénko o tragédiích napříč minulým stoletím. Sešli jsme prudký sráz a octli se na okraji dědiny. Nebyl by výlet do Bílovic bez Lišky Bystroušky, o té jsme si něco pověděli příhodně na Těsnohlídkově náměstí. Přešli jsme Svitavu a kolem slavné hájovny a několika vil vešli jsme do malebného lesa. Zkratkami jsme zabloudili až k Liduščinu památníku, nedaleko odtud, na mýtině, mimo zpevněné cesty jsme se rozhodli pustit do vaření. Během našeho dlouhého snažení stihli někteří i vylézt na strom nebo si jinak zablbnout, stačilo už jen vychutnat si naše dílo a vydat se opět na cestu. Vynechali jsme zdejší zříceninu, poněvadž nás tlačil čas a po krátkém bloudění jsme opět překročili Svitavu. Přešli jsme zahrádkářskou kolonii a protože další úsek cesty byl značně blátivý, o zábavu se postaraly kousky bahna ve vzduchu, které tam vymrštily naše jimi obtížené kroky. Naštěstí cyklostezka byla již kvalitnější a tak jsme na zastávku dorazili dokonce s předstihem.

Jirásek

Jelení výlet ze Soběšic do Bílovic a zpět

O půl deváté ráno se osm Jelenů sešlo na autobusové zastávce Vranov smyčka, odkud jsme po čtvrthodině odjeli sedmapadesátkou do Soběšic. Odtud jsme pak vyrazili po červené do Bílovic nad Svitavou. Šli jsme po takové té klasické uzké pěšince, obklopené ze všech čtyř stran (zprava, zleva, zhora i zdola) popadanými a polospadlými uschlými stromy. Přes Bílovice jsme pak šli k památníku Lišky Bystroušky, pana Polanského, Liduščina i k jakémusi kamenu s cedulí, na které bylo napsáno, že tu někdy kolem 1. světové války někdo našel malé dítě a od té doby se zdobí české vánoční stromy, což jsme úplně moc nepochápali. Pak jsme pokračovali na naší cestě a na jednom poměrně čerstvě vzniklém palouku plném třísek jsme se zastavili, rozdělali oheň a uvařili těstoviny s tuňákem. Jirka s Veverkou a Vojtou si během toho našli nějaký klacky a předváděli své šermířské umění, během kterého se záhadným způsobem Vojta dostal 3 metry vysoko na smrk. Dolů už to šlo hůř, poněvadž během toho prý Jirka osekal svým „mečem“ většinu větví pod ním. Přesto všichni (bez úhony!) přežili a najedli se. Já jsem pak udělal triumfální nájezd ztrouchnivělým kopím, které se mi v půli cesty přelomilo, načež jsme se zvedli a pokračovali v cestě. Podruhé jsme trochu zmatečně překročili Svitavu, prošli polem a nabrali si pořádný sněžnice bahna, které jsme pak ještě celou cestu odupávali, zanechávajíce za sebou zřetelnou stopu. Po žluté turistické značce jsme došli k autobusové zastávce Panská Lícha, kde jsme kolem třetí hodiny odpoledne nastoupili do busu a dojeli na Vranov, odkud jsme se už rozešli domů umýt si boty.

Jožka

Novější zápis: Výlet Zelené šestky (29. 2. 2020)
Starší zápis: Jarní prázdniny – LASCA 2020 (15.–22. 2. 2020)