91. oddíl Junáka Brno

Tábor Valdíkov 2021

30. 6. – 24. 7. 2021

Ve dnech 30. 6. – 24. 7. 2021 proběhl na našem tábořišti ve Valdíkově letní tábor. Co jsme zde zažili, je možno vidět na našem facebooku – https://www.facebook.com/91odd/, pro ty zvídavější je k dispozici Jiráskovo povídání, zápisy z jednotlivých dnů (tyto přepsal Jožka a Jirásek) a pár fotek.

Na letošním táboře již tradičně ve Valdíkově jsme strávili více dní, než obvykle prožijeme ve škole během měsíce vprostřed školního roku. První dvě noci strávili jsme ještě bez vlčat, tu úplně první noc spali všichni v hangáru, poněvadž stany jsme tak rychle po příjezdu postavit nestihli. Když však přijela vlčata, hned bylo živěji. Celotáborovou hru jsme zahájili v Oděse. Když získali potřebné dokumenty, přesunuli se uprchlíci z Ukrajiny do Istanbulu, na tamější tržiště, odtud přes Suez, kde museli vyrobit vlastnoručně vory do Habeše, ve zdejší divočině čekaly mnohé nástrahy i milá překvapení. V Džibutském přístavu málem přišli o velitele svých skupin. Následovala Kalkata, černý trh a výroba potřebných, obvykle nedostupných léků a Jakarta, obnovování okolních vesnic zničených přírodními katastrofami. V Japonsku došlo k vzájemným soubojům na nože během zdejších slavností, v Rusku společnými silami transportovali zlato. Na druhé straně Pacifiku proběhla návštěva Kalifornie během divoké prohibice, těžilo se dřevo a stříbro a po nocích se mimo zraky policistů flámovalo. Původním obyvatelům byl na severozápadě byl odcizen prastarý poklad a poněvadž se imigrantům nepodařilo vyřídit potřebné papíry, museli odcestovat opět do Evropy. V Mnichově mohli na vlastní kůži zažít, jak se zdejší společnost řítí do spárů komunismu a následně padá k národnímu socialismu, v noci přešli hranici a v Polsku se museli probojovat. Nakonec zpět ve své Volyňské domovině museli zjistit lokaci a vykopat svoje drahocenné dědictví. Mimo etapy jsme samozřejmě odváděli práci u dřeva, stromků, prošli jsme si okolí během jednodenního výletu, Jožo vyrobil nový most, s Jožkou-Kýblem jsme vyráběli vor a taky past na mamuta, s Vojtou Potáčkem se zase dělali barevné náramky, ve volné chvíli probíhaly zápasy ve volejbale, fotbale a deskových hrách, konala se trochu netradiční paralympiáda i tradiční fotbalový turnaj, tentokrát jsme pohár zasvětili kočce Xeně, jež s námi celý tábor taky strávila. Velice neobvyklou součástí tábora bylo střediskové setkání, kdy jsme dostali střediskové šátky a kdy jsme se potkali se skautkami a skauty z Kohoutovic a Žebětína. Na půl dne se nám vyměnilo vedení se šestadvacítkou, a tak jsme sice zažili odlišné programy, které by se jinak nekonaly, ale držely nás tak nějak o hladu, což se pochopitelně nesetkalo s pozitivním ohlasem. Mohli jsme si vyslechnout pozoruhodné svědectví člověka, co si prošel závislostmi i kriminálem, ale žije teď vyléčen normální život. Dobrodružný jsme měli letošní trojdenní výlet, poněvadž cesta deštěm po strmém břehu Oslavy byla neopakovatelným zážitkem, spaní jsme si vždy zrobili útulné a objevili jsme kouzlo teplých, sladkých snídaní. Z Jelenů letos slibovali Matouš a Honza, zvaný jinak také jako Banoš či Merglina. Uteklo to velmi svižným tempem, všechny mše kromě pouti v Zahrádce jsme měli exklusivně v táboře a kuchaři Ondra, a především Dýdžej nás myslím svými kulinářskými pokrmy celkem rozmazlovali. No posuďte, v jaké restauraci by vám byli schopni nabídnout takový labužnický zážitek jako ostravský salát nebo čevabčiči s kysanou smetanou. Když teď můžeme i na šátcích nosit symbol střediska, jehož mottem je září a plane, myslím, že na tomto táboře jsme vskutku zářili a planuli a nebylo to šátkem, ale společnými zážitky.

Jirásek

Den 2. – 3. 7. 2021
Ráno po nástupu byly táborové práce, při kterých hnědá šestka vozila dřevo, zelená šestka hrabala trávu a skauti dělali spoustu věcí: kopali ohniště, dávali stěny jídelně a vyklízeli dřevěné tee-pee. Já jsem konkrétně kopal ohniště a loupal v kuchyni cibuli. V druhé polovině dopoledního programu byla etapa CTH ve které jsme byli jakože v roce 1919 na Polské Ukrajině. V etapě jsme měli za plnění úkolů na stanovištích získat sedm lístečků, ze kterých jsme měli slepit povolení k vycestování a vybírali si název týmu. Stanoviště byla buď pro vlčata nebo pro skauty a nejtěžší bylo rozdělat oheň pouze ze špalku, který se předtím namočil do vody a střelba ze vzduchovky. Na oběd bylo rizoto a po obědě byl družiňák, ve kterém jsem já a moje družinka seděli v hamakách a řešili výlety. Jeleni dělali vor a Svišti si dělali krásné jmenovky. Pak následovala kolečka, ve kterých vlčata měla povídání o tom, jak se správně sbalit na výlet a o historii skautingu. Skauti měli povídání o tornádu, o záchrance a vázali uzly. Na večeři byly dobré langoše, které usmažil Ondra. Po večerním nástupu byl zahajovací oheň, který zapálili: Týpko, Honza Hynšt, Jožka a Kryštof. U ohně zpívali sólo Kuře a Venca a pak se šlo spát. Během dne se taky zboural starý most a postavil nový (zatím bez zábradlí).
Vítek Janík

Den 3. – 4. 7. 2021
Den jsme začali bez rozcvičky. Teda až na Repa, ten byl pomalej a tak musel cvičit. Na snídani jsme měli chleba s pomazánkovým máslem. Měli jsme bramborové hrátky (nuda) a oddílové hry ponorky, želvy, jezdecké zápasy. Potom následovala etapa CTH. Museli jsme prodávat zboží v dealerácích co jsme našli na zemi. Na oběd byl smažák yummy. A o poledňáku jsme odpočívali. Následně jsme měli moc pěknou nedělní mši. Přijel nám kněz z Mendlova náměstí. O osobním volnu jsme hráli fotbal a na večeři byl ostravský salát. Jiřin odjel.
Vašík Škarohlíd

Den 4. – 5. 7. 2021
Svišti:
Dnešní den začal tím, že jsme se probudili do krásného a slunečného dne. Ráno mě probudila krásná písnička Pokemon go, Minecraft. Snídaně byla jako vždycky výborná, měli jsme chleby s Perlou a se salámem a paprikou, s láskou připravené. Poté jsme vyšli z tábora na celodenní výlet do Zahrádky. Cesta byla bez problém, když jsme poté došli do Zahrádky začala mše, když mše skončila, vyrazili jsme na výlet. První část cesty byla na rozhlednu, na rozhledně jsme si dali chleba s Májkou a s cibulí. 2. část cesty jsme šli do Pyšle. Cesta do Pyšle byla úmorná ale i tak jsme to my Svišti zvládli. Z Pyšle jsme poté šli do Kojatína, když jsme byli za Kojatínem, mluvili jsme o tom, jak jsem si půjčil zábavnou a poučnou knihu ze srubu. Když jsem došel do tábora, šel jsem se napít a uložit se do hamaky. Když jsem se vzbudil, šel jsem na večeři, měli jsme guláš s knedlíkem.
Ostříži:
Ostříži to měli stejné ze začátku, i s obědem, ale cestu neboli výlet byl jiný: Ze Zahrádky do Pyšle, z Pyšle do Kamenice, a z Kamenice do Oslavy a z Oslavy do Budišova a z Budišova do tábora.
Saša Mileusnič
Jeleni:
Jeleni šli stejně jako všichni ostatní do Zahrádky, akorát za Pyšlí jsme nepokračovali po prašné silnici, nýbrž odbočili na zarostlou zkratku. Po cyrilometodějské poutní mši v Zahrádce jsme šli na východ po lesní cestě k Oslavě. Podobně jako kdysi Společenstvo do Mordoru, dorazili jsme my do jakéhosi pionýrského tábora. Jak jsme ho zřeli, okamžitě jsme si nasadili alespoň šátky a tím zapříčinili v táboře děsný povyk. Po přivolání hlavního vedoucího nás pustili přes tábor a po našich dotazech na nejbližší most nás odkázali na ten u Naloučanského mlýna. Prý jim aspoň prošlápneme cestu na maraton. Když jsme z tábora odcházeli, prošli jsme kolem dvou lidí držících na vodítku psy. Zeptali se vedoucího, jestli se můžou vrátit na místa. V polovině víc jak půlkilometrového prodírání se houštím k onomu mostu jsme se na to vykašlali, sestoupili jsme k řece a tu jsme přebrodili. Bez nehody. Tento kraťučký úsek od pionýrského tábora až na druhý břeh nám ale trval téměř hodinu, tak jsme přidali do kroku. Šli jsme po zelené do Naloučan, z nich přešli do Ocmanic (to byla ta ves nazvaná potom na nástupu mylně „Osvětimí“) a podívali jsme se k Ocmanické rozhledně. Odtud jsme pak pokračovali přes Studenecké lesy, bohaté na výborný „velký, černý, tlustý třešně“. A tudy jsme došli až do tábora.
Jožka Hynšt

Den 5. – 6. 7. 2021
Ráno jsme se vzbudili a šli jsme na rozcvičku, byla zasazena do osmdesátých let. Poté jsme měli nástup. Po nástupu jsme se rozdělení na skauty a vlčata odebrali k táborovým pracím, my skauti jsme sekali dřevo do kuchyně a vlčata otrhávali stromky. Na svačinu jsme měli caciky s krekrem. Po práci byl oběd. Ondra nám navařil úžasné vepřo knedlo zelo, skoro všichni jsme se pěkně najedli. Po obědě byl polední klid. V něm většiny lidí psala dopis rodičům, aby došel včas.
Následovala CTH. Museli jsme dostat dary pro gangstery přes Suezský průplav. Použili jsme k tomu námi postavené a svázané vory. Kupodivu se nám všem podařilo převézt alespoň jeden dar. Na odpolední svačinu byl banán. Po osobním volnu jsme se šli koupat do rybňajse. Bylo to super, myslím, že si to všichni užili. Vykoupaní jsme se odebrali na další program. Vlčata modelovala z hlíny a skauti měli kolečka: teorie a následná ukázka broušení nástrojů, zapalování ohně pomocí malinkatých třísek. Následovalo osobní volno. Na večeři jsme měli chleby se sýrem a rajčetem. Pak byl nástup. Hygiena a vlčata měla večerku. My skauti jsme šli spát o něco později. Konec.
Ondra Ducháček

Den 6. – 7. 7. 2021
Jako první byly družiňáky, ostříži stavěli vor a jeleni hráli badminton. Dál následovala etapa celotáborové hry s názvem Habeší levně a pomalu, kde jsme se pohybovali po hracím poli a plnili úkoly. Po obědě mělo být koupání, ale pro nepřízeň počasí byly zase družinové programy. A nakonec byla oddílová hra (tanky).
Filip Straško

Den 7. – 8. 7. 2021
Po nástupu jsem se dozvěděli, že nás přes noc bude čekat obrovská bouře. Takže v prvním dopoledním bloku nesmělo chybět chystání na ni. Rozdělili jsme se do několika skupin a šli do práce. Jedna skupina uvazovala stany a ta druhá šla na dřevo. Po svačině byla etapa CTH s názvem „kari na sto způsobů“. Tato etapa spočívala v tom, že jsme byli v Indii a vzhledem k místním nemocem jsme potřebovali získat lék, který jsme získali obchodováním s vedoucími. Po obědě, protože bylo teplo, jsme se šli všichni vykoupat do Mrhovce. Poslední program byly kolečka, ve kterých jedna skupina s Vojtou Potáčkem vázala náramky a ta druhá s Tomem Podroužkem řešila vznik Československa. Poté jsme šli spát nachystaní na následující bouři.
Matouš Komosný

Den 8. – 9. 7. 2021
Po úžasném ranním probuzení a do krásného počasí jsme vyšli na rozcvičku a vyřešili všechny ranní záležitosti. Po těchto událostech následoval družinový program, kde družina Svišťů šla hledat kešku. Následovala ETAPA CTH JAKARTA, při které jsme sbírali papírky, abychom postavili vesnici zničenou tornádem. Následoval úžasný oběd, čína. Odpoledne se uskutečnila PARALIMPIÁDA, kde jsme si vyzkoušeli hromadu zajímavých disciplín s hendikepem. Po vydatné večeři a náročném dni jsme ulehli do svých kutlochů. PS: vedoucí, Venca
Skupina Novovolynsk

Den 9. – 10. 7. 2021
Ráno, po výborné snídani a nástupu se konalo vyhlášení včerejších paralympijských her, kde se bohužel nekonala znovu zvyklost, že i ti, kteří se neumístili, tím pádem nedostali žádnou z cen, dostali na konci aspoň sladkost. Proto byli někteří z účastníků tábora smutní. Každopádně po svačině byla etapa CTH. Bylo několik stanovišť a každý člen každé skupiny musel alespoň jednou zvítězit na každém stanovišti. Stanoviště byly na téma Japonských jarních poutí, takže se na stanovištích střílelo z luku, probíhaly šermířské souboje, atd… Dále po skvělém DJově obědě – a to těstovinách s rajčatovou omáčkou a mletým mase, a poledním klidu se konal dlouho očekávaný Olaškap 2021, tentokrát s názvem Turnaj o pohár kočky Xeny, i když to s kočkou Xenou nijak nesouviselo. Na začátku byl každý zařazen do týmu. U turnaje se každý jistě zabavil i zapotil. Nicméně, do finále se dostal Venckův tým a tým Kuřete, kterého jistě ve finále nikdo nečekal. Každopádně Olaškap vyhrál Venca s jeho týmem a Venckovou taktikou – nechám hrát spíš své spoluhráče. Každopádně rozhodující gól dal právě Venca a s ním si vzal aji vítězství. Na večerním nástupu pak Honza Greg začal plnit první orlí pero a to mlčení, tak snad se mu zadaří.
Tonda Fischer
Ráno bylo vyhlášení výsledků paralympiády. Já jsme nevyhrál nic, ale Luky Janík mě dal jednu karamelku za třetí místo, protože dal dvě třetí místa. Pak byla etapa CTH s názvem „Tokijský mošpit“, ve které jsme jakože byli v Japonsku, konkrétně Tokiu, kde byl svátek jara a tradiční turnaj v boji. Byli tři disciplíny: lukostřelba, sumo (vytrhávání šátků z pozaopasku) a samurajské klání (boj s meči nebo řemdichy). Na každém stanovišti byly vždy dvě skupinky a bojovali proti sobě buď 2 vlčata nebo dva skauti (od každé skupinky jeden). Za výhru naše skupinka dostala záznam na papírek, že vyhrála a mělo se vyhrát co nejvíckrát. Já jsem konkrétně byl na šermu a prohrál jsem se Zdenkěm Novákem. Po obědě byl Olaš cupl o pohár kočky Xeny (Repova kočka). Týmy byly: Atletico Hagrid (Peťa Ullmann, já, Marek Palán, Jirásek, Kryštof Komosný a další), Barel Mnichov (Honza Brzec, Matouš Komosný…), AS Roman (Dýdžej, Greg, Tobi…), CSKA Broskva (Tom Podroužek, Matěj Kandrnal…), Regál Madrid (Jirka Potáček…), FC Litrpůl (Vencek, Tadeáš Němec, Tom Halámek, Tom Kuřátko, Adam Jitner a Vojta Bednář), Juventus Tuřín (Luky Janík, Vojta Potáček…) a KFC Marcelona (Kuře, Matěj Kršek, Adam Rosenkranc, Tonda Fisher (Somálec), Jirka Culek…). Ve skupině A byl Regál Madrid, Litrpůl, Juventus Tuřín a KFC Marcelona. Ve skupině B bylo Atletico Hagrid, Barel Mnichov, AS Roman a CSKA Broskva. Ve skupině A Regál Madrid prohrál 2:0 s Litrpůlem, pak remizoval s Tuřínem 1:1 a prohrál s Marcelonou 2:0. Litrpůl po výhře nad Regálem vyhrál 1:0 nad KFC Marcelona a remizoval 1:1 s Tuřínem. Tuřín pak ještě remizoval s Marcelonou 1:1. Ve skupině B Atletico Hagrid nejprve prohrálo 4:2 s Barelem Mnichov, pak prohrálo 3:0 s AS Romanem a vyhrálo 2:0 nad CSKA Broskva. Barel Mnichov po výhře nad Atleticem remizoval 2:2 s Broskvou a prohrál 4:0 s Romanem. Roman poté vyhrál 1:0 nad Broskvou. V play-off v semifinále KFC Marcelona úžasně porazila AS Roman a postoupila do finále. Druhým finalistou byl Litrpůl,který porazil díky Tadeášovu gólu Barel Mnichov 1:0 po prodloužení. Ve finále byl stav do prodloužení nerozhodný, ale v prodloužení dal Vencek krásný gól diky kterému Litrpůl vyhrál a Venca poprvé vyhrál Olaš cup (prý na 13. pokus). Po Olaš cupu byla večeře a konec dne.
Vít Janík

Den 10. – 11. 7. 2021
Dnešek byl opravdu krásný, den jsme začali tím, že nás prohlédl Obelix, teda chci říct Filip. Poté jsme šli na bramborové hrátky, při kterých jsem uspořádal sbor, zpívali jsme Já su len cikán. Také se při bram. Hrátkách řízl Tondislav, bylo to katastrofální. Poté bylo vyhlášení fotbalového turnaje kočky Xeny. Poslední dobou si myslím, že Vojta Potáček je Playboy, a že si zaslouží hodně přítelkyň. Proto mu přes tento dopis posílám pusu. CTH bylo jako vždycky úžasné, oběd byl mňam mňam. Po obědě byla mše, která proběhla bez problému a Tobimu se začalo říkat Zoubek. Důvod si zjistěte sami, po mši byla očista mužstva. Závěr dne: překrásný.
Saša Mileusnić, Tobias Pavel Fuchs

Den 11. – 2. 7. 2021
Ačkoliv to tak ráno nevypadalo, dnešní den byl opravdu zajímavý. Ráno probíhalo jako obvykle rozcvička, snídaně, nástup atd… Ovšem poté nastala etapa s názvem Městečko hříchu. Jak název napovídá, jednalo se o etapu s volným průběhem, kde jste se mohly věnovat nejrůznějším aktivitám od těžby stříbra, pašování opia, až po hraní her v kasínu nebo neúčelné poflakování se v hospodě. V minulosti se tato etapa setkala s úspěchem a dnešek nebyl výjimkou. I když s městečkem na pána prstenů se nedala srovnat… Následoval oběd a polední klid. Po obědě následovala oddílová hra s neznámým názvem. V podstatě jsme nevěděli nic když jsme opouštěli tábor a vydali se na předem určené místo. Čekalo tam na nás velké překvapení. Nejednalo se o oddílovou hru, ale o střediskovou hru! Mé nadšení ovšem rychle pohaslo když jsem dostal do týmu dvě nejmenované slečny, které byly rády, že došly vůbec do tábora. To tu ale nechci rozebírat. Každopádně hru jsem si moc nezahrál a proto ji nemohu posoudit. Potom nastal střediskový večerní program, který byl znatelně lepší. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Mladší a starší. Mladší měli svůj vlastní program a my starší jsme hovořili u ohně. Já jsem se sice spíše seznamoval, ale program se mi stejně velice líbil. Následoval volnější večer a šly jsme spát.
Veverka

Den 12–14. – 13. – 15. 7. 2021
S Jeleny jsme hned po nástupu odcestovali vlakem a busem do Kralic nad Oslavou, zde jsme nakoupili a vyrazili do údolí Chvojnice. Cesta vedla těsně podél řeky, a i poměrně vysoko nad ní, konkrétně jsme se musili vyšplhat na Kozí hřbety. Od soutoku Chvojnice a Oslavy jsme pokračovali proti proudu druhé jmenované řeky do Kladerub, kde jsme uvařili nudle a u zdejšího multifunkčního hřiště nachystali spaní. To nás dohnal Venca, a v autě se mu náhodou povaloval náš šufánek, což nás dost potěšilo. První déšť nás zastihl v šest ráno, Venca odjel, z jedné strany nás chránila stěna zdejšího zázemí, střechu jsme též měli, z otevřené strany jsme natáhli plachtu, a především jsme si uvařili snídani, ovesnou kaši s ovocem. Oblačnost zůstala, ale déšť na nějakou dobu ustal, a tak jsme vyrazili. Vrátil se k nám na Vlčím kopci, pokračovali jsme proto zbytek dopoledne v dešti. Cesta byla dobrodružná, svah byl prudký, kameny kluzké, popadané stromy přes cestu doplňovaly atmosféru a některé úseky skorem splývaly s řekou, no prostě nezapomenutelný zážitek. Během pauz a cestou do Náměšti jsme stihli většinově uschnout, zde jsme opět nakoupili. Přes Zňátky jsme již v horku došli do Hartvíkovic a odtud k řece Jihlavě, k Dalešické přehradě, k tomu místu kde je výhled na ostrov, jenž mají někteří pamětníci spojený se silnými zážitky. Utábořili jsme kousek odsud, směr nám poradili zdejší rybáři. Rozdělili jsme se, jedna divize stavěla přístřešek, druhá vařila a udržovala oheň. Spěchali jsme, vypadalo to, že se schyluje k dešti, ale vítr nás pouze strašil. Rizoto mohlo být dodělanější, ale chutnalo i tak. Mates, jenž večer přijel, časně z rána zase odjel a my po vydatném poridge (neboli ovesné kaši s ovocem a tentokrát i pudingem) vydali se na severozápad, směrem k tábořišti. V Koněšíně jsme si dali zmrzlinu a kofolu, Vladislav jsme přejmenovali na Vladivostok a v před Opatským mlýnem jsme si stihli ještě solidně užít všudypřítomných kopřiv. Puťák ve znamení deště, otravného hmyzu a třešní, tak, jak to má být.
Jirásek

Den 15. – 16. 7. 2021
Po rozcvičce, snídani a nástupu se uskutečnil program s názvem: zlato velkého manitoua. V téhle etapě šlo o to, že jsme měli indiánům krást zlato schované v lavoru a oni nás přitom chytali. Po dobré svačině se všichni skauti odebrali na kolečko, na kterém jsme vyslechli příběh od člověka, který byl od svých 18ti let drogově závislý, závislý na alkoholu a také byl dva roky ve vězení. Byl to dost obohacující program a všechny dost bavil a hodně jsem si od tam odnesl. Po obědě a poledním klidu jsme se všichni odebrali ke koupání, kde si to všichni hodně užili. Na druhý odpolední program připadl družinový program, kde jsme se učili a opakovali uzly.
Matouš Komosný

Den 16. – 17. 7. 2021
Po probuzení úžasným budíčkem jsme se šli tradičně rozcvičit a po rozcvičce jsme se šli nasnídat. Na dopoledne 1 byl nachystán úžasný program v podobě brambohrátek a také táborových prací s názvem MRAVENEČEK. Což pro vlčata znamenalo nošení dříví a také umývání aut. My skauti jsme měli poněkud zajímavější program. Naším úkolem krom zpracovávání dřeva bylo také vyčistit dolní rybníček od bahna, což se nám z části povedlo, byla to ohromná zábava. Dvě skupinky jsme se střídali v pracech. Jedna skupinka nabírala bahno a dávala ho do kyblíků a druhá skupinka ho z kyblíků přesouvala do kotouče a z kotouče pak na určená místa. Po svačině v podobě tatranky jsme se po družinkách rozdělili na družinový program. Já osobně jsem se od své družiny odpojil a šel jsem pomáhat s jezírkem. Po vydatném obědě jsme se šli zrekreovat a šli jsme poté do rybníku se vykoupat, voda v rybníce byla velice osvěžující, a tak jsme byli rádi, že jsme se po půl dni práce mohli schladit. Po koupání následovala „velice zábavná“ etapa pod názvem „NOVÁ NADĚJE“. Shrnul bych to jedním slovem, byla to ŠAŠKÁRNA. Cílem hry bylo získat 3 doklady: rodný list, pas, občanský průkaz. K získání průkazu bylo třeba cca 20 dalších papírů, které jsme museli za další papíry směňovat, což bylo fakticky nemožné. Po skončení této úžasné etapy jsme se navečeřeli a všichni unaveni usnuli.
Novovolynsk, Adam Rosenkranc

Den 17. – 18. 7. 2021
Ráno po snídani a nástupu byla kolečka. Ohledně skautů – jedna skupina pletla náramky s Vojtou a druhé povídal Tom o založení a o raných letech ČSR. V druhém bloku byla etapa CTH, což byl rollplay v Německém městě Mnichov. Nakonec se to zvrhlo a někteří členové tábora začali prosazovat komunismus. Po výborném obědě následovala mše svatá. A poté očista mužstva. Následující bylo prodloužené osobní volno a večer nejdůležitější část dne a to byl slibový oheň, kde slibovali někteří skauti a vlčata skautský slib.
Tonda Fischer – Ivanychi

Den 18. – 19. 7. 2021
Dnes se toho odehrálo spoustu, když jsme vstali, uslyšeli jsme nádherný zpěv holek. Vlastně já jsem ho neslyšel, ten zpěv mě totiž vůbec neprobudil, Vojta je borec, protože posbíral půlku podpisů z tábora 26. Po budíčku byla rozcvička, totální blbost, snídaně hrůza, nástup v pohodě. Poté byl program, ve kterém bylo 6 WORKSHOPŮ, možná více, na 3 kola. Poté byl oběd, byly bramboráky. Bramboráky byly výborné, ale bylo jich málo, po obědě konečně holky zmizely a poté začal družiňák (koupačka)… Po družiňáku jsme měli KUNG-PAO s hranolkama, bylo to výborné.
Saša Mileusnić, Tobias Pavel Fuchs

Den 20. – 20. 7. 2021
Probudili jsme se do studeného, ale stejně krásného rána. Po rozcvičce a vydatné snídani jsme se přesunuli na hlavní náplň dne, a to pokladovou hru. Cílem bylo obejít všech 6 stanovišť a u každého splnit úkol. Po nasbírání indicií, které jsme za splnění dostali jsme dostali výslednou polohu pokladu. Přešel oběd a polední klid a my se mohli přesunout na odpolední program. Poté jsme se v družinových programech vysprchovali, jsme si užili krásné vyhlášení CTH a bodování stanů, za které jsme dostali patřičné ceny. Den jsme si užili.
Skupina Torchyn

Novější zápis: Zemřel František Fráňa – Tišek (11. 7. 2021)
Starší zápis: Výlet Jelenů do Hustopečí, Kurdějova a Boleradic (19. 6. 2021)