Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Jaráky – Dobrou Noc!

6.–12. 3. 2022

Den první
Místo srazu výjimečně nebylo nádraží, jako je u takových akcí zvykem, nýbrž kostel svatého Jakuba v Brně, kde jsme se zúčastnili ranní mše. Na nádraží jsme se tedy přesunuli až po požehnání a nějakou tři čtvrtě hodinu jsme si tu na ten správný vlak počkali. Zamířili jsme jím do Studénky, kde jsme čekání na další spoj využili k obědu a k nějakým těm seznamovacím hrám v kruhu devatenácti účastníků a pár vedoucích. Odtud jsme popojeli dalším vlakem do Veřovic. Konečně jsme vystoupili do zasněžené scenérie beskydského podhůří a dali se na namáhavou pouť přes pastviny, lesy a rokle; po vrstevnicích i v prudkých svazích a celí vyčerpaní jsme došli na kopřivnickou základnu. Byl jsem vyděšen z toho, jak prostor sice působí honosně, ale přitom měl tolik nevýhod, jako byla například přítomnost jisté paní správcové a fakt, že jsme měli do většiny prostor zapovězen vstup, oblékl jsem konečně kostým pana Mordokaje a vydal se i se svojí ikonickou dýmkou na svatbu Prince Krasoňe a Popelky. Ta se vzhledem k poutu ženichovy rodiny s temným kultem zvrhla v hon na Popelku, který, jak jsme dalšího dne ráno zjistili nepřežila. Ovšem nebylo to jen tak ledajaké ráno, v jehož předvečer jsme se s neklidem v srdcích zabydlovali divně stísněném prostoru.

Den druhý
Budík jsem měl nastavený na 3:45, jelikož již čtvrt hodiny se konal budíček a okamžitá rozcvička účastníků, ještě za tmy, poněvadž jak bylo mnohokrát řečeno: „Slunce nevyšlo.“ Také někdo, byl to myslím Adam, kdo prohlásil, že mikina stačí, takže při obíhání základny někteří trochu mrzli. Mrtvé Popelky si snad nikdo nevšiml. Na rozcvičku navazovala hra se svíčkami, kdy se tři týmy snažily sfouknout svíčky ostatním a zároveň udržet v hoření vlastní plamínky. Nezapomenutelná šílenost. Po zbytek dne se loupaly a strouhaly brambory, dokonce dvakrát víc brambor, než bylo plánováno. Po brzkém obědě, vlivem posunu již mezi před desátou hodinou dopolední následoval konečně ten správný úvod do systému celé hry. Všichni účastníci dostali na jednu ruku svoje statistiky, bojovou sílu a mentální zdatnost na stupnici od nuly do tří a na druhou ruku specifický cejch, znamení kletby. Po seznámení se všemi těmito zkušenostmi nastalo plnění questů. Někteří hledali zbraně, jiní odešli lovit monstra, a několik kreativních jedinců kreslilo znamení kvůli obrannému rituálu. Po nalezení mrtvoly podobně zohyzděné jako Popelka se řešilo, kdo za touto smrtí může stát a k tomu se i z přítomného kněze vyklubal přívrženec Hastura, jak se kultu říkalo. Tento zlosyn po sobě dokonce zanechal další oběť. Našli jsme ji, jak jeho deník napovídal, na sjezdovce a díky transportu do základny a náležité péči o nebohou jsme získali mnoho užitečných informací o kultu. Především to, kde se scházejí. Toho dne jsme ale už jen poseděli u nejrůznějších debat během neustálého pojídání bramboráků, kterých neubývalo a neubývalo.

Den, kdy slunce nevyšlo
Ráno jsme byli vzbuzeni ve 4:00 se slovy Slunce nevyšlo. Následně jsme byli vyhnáni na rozcvičku a bylo nám řečeno že mikina stačí, což byla lež. Následovala ranní modlitba se snídaní a první program byl příprava brambor na bramboráky což zahrnovalo oškrábat je a nastrouhat, byli jsme rozděleni do 3 týmů můj tým samozřejmě vyhrál. Následovalo uvedení do herní mechaniky a rozdělení do klas. To zahrnovalo prokletí a level inteligentnosti a síly, max byl 3 a minimum bylo 0.
síla
level 0 mohl nosit 2 koule,
level 1 mohl jsi mít meč po kolena a 3 koule + 1 život,
level 2 mohl nosit meč po pás a 4 koule + 2 životy,
level 3 mohl mít jakýkoliv meč 5 koulí +3 životy
inteligentnost
level 0 mohl číst pouze tiskací písmo
level 1 mohl číst psací písmo + vařit jednoduché lektvar
level 2 mohl dělat jednoduchá kouzla
level 3 mohl dělat složitá kouzla + složitá kouzla
prokletí
Lepra po každém velké jídle (snídaně, oběd, večeře) ti odpadne končetina, pokud si nedáš lék
PTSD, když uvidíš monstrum máš staty na nule
Obětina enemáci se na tebe soustředí
Krvežíznivost od doby, co někoho zraníš se ti každou hodinu ubere život a healovat se můžeš že někomu dáš hit.
Po rozdělení klas jsme měli první hru, kde jsme se rozdělili do skupin a plnily různé úkoly jako třeba jsme měli najít zbraně a jít zabít monstrum. Poté byl oběd v 9 hodin a krátká siesta a následovala další etapa hry kdy jsme šli na blízkou sjezdovku kde jsme šli pro nějakou přítelkyni kultisty a ta nám prozradila místo kde se scházejí. Poté byl pohodovější program v podobě povídání na dané téma, které se u jistého tématu dlouho neudrželo. Pak byla večeře a volný program kde se dojídaly bramboráky ze kterých bylo všem blbě. Hrály se karty a povídalo se. Pak byla večerní modlitba a večerka po které šli všichni spát, protože vstávali ve 4 ráno.

Den třetí
Dopoledne jsme se věnovali cestě na travertinovou kaskádu, vedl nás tam Mat a objevili jsme velmi zajímavou ruinu, jejíž role v našem příběhu měla teprve přijít. Jakmile jsme došli na místo, přičemž pomalu začínalo sněžit, pustili jsme se do boje s kultisty. Mezi touto verbeží byl také náš známý Princ Krasoň, zklikvidovali jsme i jeho. Bylo nalezeno pár svitků a taktéž svačina, jež byla samozřejmě okamžitě snězena a vydali jsme se na zpáteční cestu. Po obědě
jsme šli do města, abychom zvelebili půdu místního katolického domu pro vznik centra pro ukrajinské matky s dětmi. S Číňanem jsme začali plánovat další den, a tak jsme to opustili dřív. Místo chystání zítřka jsme však večer strávili svižným nacvičováním scének o Svojsíkovi a dalších výjevech z historie československého skautingu. Mezi scénkami probíhaly debaty o nich a na úplný konec kolečko kolem svíček, v amfiteátru venku.

Den čtvrtý
Dopoledne vykoply questy. Několik odvážlivců se vydalo vyzkoumat, proč v okolí mizí děti. Tuto skupinu jsem v pomýlení vyslal k Husovu dubu, ačkoliv měli jít Husově lípě, k níž naštěstí došli. Volal mi zmatený Olej, a když jsem mu chtěl zavolat zpět znova, abych skupinu nanavigoval, už jsem se mu dovolat nemohl. Ještě jsem raději vyzkoušel Jirku a z telefonu se místo něj ozval hrůzostrašný hlas Ježibaby, na níž Olejova suita narazila, když Kent objevil bonbony, které k ní vedly. Tom, Adrian, Amy, Vojta a Divočák se vydali infiltrovat do kultu Hastura, v rámci iniciace pomáhali s úklidem nějaké mrtvoly, oběti kultu. Zbytek hrdinů zůstal na základně, aby rozkryl síť mrtvých schránek se zprávami pro kult od kultistů-agentů Danteho Beliala a Azazela Gorga. Po dešifraci tak vyšlo najevo, že se kult snaží ničit rozbíjet průběh situací, které známe z pohádek, příkladem za všechny byla nedělní lest na Popelku jejíž jsme byli všichni svědci, ale nebyl to žel jediný případ. Zatímco účastníci ve třech skupinách natáčeli filmy; já, Adam, Číňan a Pára jsme objížděli a obcházeli okolí kvůli dobrodružstvím teprve následujícím okolí a také jsme byli na nákupu. Pokračovali jsme v mnoha přípravách, zatímco na sklonku odpoledne se účastníci vydali na pomoc poraněným pohádkovým postavám. Večer se náhlou změnou plánu konalo promítání filmu Vykoupení z věznice Shawshank, tedy jednoho z nejlepších filmů vůbec. Právě s Adamem a Číňanem a Párou jsme večer po kině ještě dlouho venku vykecávali a posdíleli naše zážitky a zkušenosti z našich skautských začátků i konců, nebo lépe zlomových okamžiků a též o naší budoucnosti v této instituci.

Den pátý
Vlastně nikdo neví, proč byl ve čtvrtek budíček až v deset, kdy byli všichni již tak nějak přirozeně vzbuzeni. Tak, jak byla výtečná snídaně byl hrozný oběd, do té doby se zájemci pouze bezbožně mlátili zbraněmi na prostoru před základnou, ta skutečná bitva měla teprve přijít. Odpoledne bylo totiž potřeba ukořistit zbraně a suroviny z kultovních skrýší. Vedle dvou skupin pod mým, Mordokajovým vedením se ale ke skrýším vydala i skupina novopečených kultistů, k nimž se přidal i Bugy, a kteří pod pohrůžkou smrti poslouchali příkazy vyšších Hasturových přisluhovačů na slovo. Těmto lumpům se povedlo vybrat všechny tři místa a na dobré hrdiny nic s výjimkou štítu a gladiusu nezbylo. Tváří této zrady se stal hlavně Tom, jelikož on jediný na nepřátelské straně dokonce i bojoval, když jsme se posléze vydali na nedalekou čarodějnickou věž neboli novou komendu Hasturova řádu čili Bezručovu vyhlídku. Na temeni tohoto prudkého kopce jsme svedli těžké boje, padl i kolaborant Tom a zbytek zrádců jsme osvobodili z nakonec prý přece jen
nedobrovolného područí kultu, na jejich zradu bylo paradoxně zapomenuto, přestože to byla právě Amy, jež nálezcům skrýše na zřícenině Tadeášovi, Jirkovi a Veverkovi vytrhla z rukou kořist. Hlavním bonusem nejspíš bylo znovuzískání surovin, čas na jejich využití však nenastal hned. Večer jsme se šli vydat na místo, kde se prý skrývala nějaká naděje na porážku Hastura, ale místo toho jsme byli přepadeni. Uchýlili jsme se tedy do pozůstatků domu, co jsme ho zahlédli v úterý. Střecha možná ani nebyla nikdy postavena a jednalo se o změť obvodových zdí s okny z rozpadajícího se ytongu a o hromady kamení a cihel a rychle rostoucích dřevin a v místě, které by se sice stěží ale přece dalo nazývat obývacím pokojem jsme se rozhodli bránit před nebezpečím zombies, jací na nás teď místo obvyklých kultistů a monster začali dotírat. Bránil jsem s Tadeášem zadní vchod, jenž jsme sice slušně zabarikádovali, ale i tak nám dělal hromadu starostí, neboť se barikádu pořád probourávali. Museli jsme šetřit papírovými koulemi, nebyl tam nikde záchod nebo něco, co by jej připomínalo, čůrající Mat s papírovou koulí napřaženou proti zombies v druhé ruce a řvoucí byv na okraji garáže, kde se ony potvory tak nějak pořád pohybovali, to byla myslím legendární scéna a pozoroval jsem ji z rohu obyváku, sedíc na zdech. Všem zombies i lidem se taky nepochybně zapsal do paměti hláskující Olej, když strážil předěl obýváku a garáže se slovy: „Tady je státní hranice! Běž si nejprve vyřídit pas, ty potvoro!“ nebo tak nějak. Hlídkoval jsem a hlasitě hlásil jakýkoliv pohyb v zadní místnosti, možná to byla zamýšlená kuchyň či dílna, kdoví, především, když se někdo vkrádal do garáže, ať už se jednalo o zombies nebo o naše navrátivší hrdiny, kteří v terénu sbírali materiál na uskutečnění obranného rituálu, jenž by třeba zombies vyléčil. Připadalo mi, že se držíme dobře. Ale materiálu jsme zas tolik neměli, a proto náš postup vázl. Zombies nelenili, pustili se do větší ofenzivy a najednou se tedy stalo, že z lidských řad jsem zmizel jak já, jelikož jsem naivně opustil hlídkovací stanoviště a při probourání bariér vzadu i v garáži mě sejmula Amy, Adam se tou dobou taky stal zombíkem někdy během výpravy pro materiál a na této temné straně jsem se vzápětí potkal i s Číňanem. Snad do jedné do rána se hrstka lidí držela, sledoval jsem je a otravoval obcházejíc komín a podivně atmosféricky naříkajíc jako správný zombík. Druhý velký a náhlý nápor už neudrželi a tím zombies vyhráli. Pár přeživších se sice posbíralo po okolních lesích, ale už jim to bylo prt platné. Posbírali jsme sebe, své věci, jídlo, světla a šli jsme zpátky na naši základnu, ve všech myslím hluboce rezonovalo uplynulé několikahodino­vé drama.

Den šestý
Vstávali jsme v devět. Dopoledne se mihl záblesk úplně poslední naděje, poněvadž kultisté se snažili konečně vyvolat a přivést na tento svět samotného Hastura. Vedle zbraní hrály na obou stranách velkou roli taktéž lektvary vyrobené ze surovin ze skrýší a svitková zaklínadla jako MURIBUNDUS MANURIÁL, SILNÝ JAKO DUB, TVRDÝ JAKO KÁMEN, PEVNÝ JAKO SKÁLA, JEVAND LINAJ TERNI či CTHULU PFATANGH. Hlavními zaříkávači byl Mat a Bomba, srdnatý Kent se stal lukostřelcem, a přesto byla nebojácná snaha všech bojovníků zapalovat správné svíčky a sfoukávat ty kultovní marná. Po hodině tedy bylo dobojováno, snad všechny lektvary i svitky již byly využity a Hasturovci, monstra a všichni zlí válečníci stáli tentokrát na vítězné straně, svět se tedy nepodařilo ochránit před temnotou a upadl do nicoty Hasturovy nadvlády. To byl tedy konec příběhu. Hned po příchodu z bojiště jsme museli spoustu věcí narychlo sbalit, neboť Číňan musel s autem urychleně odjet na zdravotnický kurz. Při té příležitosti jsem kromě zbraní a kostýmů naložil do auta i Šimonovy papíry na jeho následující skvělý workshop. Naštěstí to nějak vyřešil a papíry na jeho workshop sehnal. Opi zaučovala do umění masáží, u mě byla kecárna o filmech a u Any zpívánky. Hřebem programu byl pochopitelně filmový večer. Tři snímky, například vyšetřování vlkovy smrti, jakási story o jahodách a cibuli a fenomenální Veverka jako princ Růženec a také vernisáž Šimovy čety umělců, tedy představení jejich obrazů, jídlo, pití a bizarní porota, byl to nezapomenutelný večer. Povídal jsem si s Hynkem ve vyklizené čajovně, mnozí si z nezapomenutelného večera udělali nezapomenutelnou noc, jelikož třeba vůbec nešli spát.

Den sedmý
Po probdělé noci, i když já si stěžovat nemohu, poměrně pěkně jsem se na rozdíl od většiny účastníků vyspal, pustili jsme se do balení, úklidu základny, zpětné vazby a zhodnocení celé akce a vydali jsme se na cestu domů. Byla to zdařilá akce. Díky, lidi.

Jirásek

Novější zápis: Výprava kolem Brněnské přehrady (19. 3. 2022)
Starší zápis: Výlet podél Jihlavy křížem krážem po Dolních Kounicích (12. 2. 2022)

Pátek 29. 3. ’24
svátek slaví Taťána
Velký pátek





Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 8. března 2022 v 0.44