|
Jaráky – Dobrou Noc!
6.–12. 3. 2022
Den první
Místo srazu výjimečně nebylo nádraží, jako je u takových akcí zvykem,
nýbrž kostel svatého Jakuba v Brně, kde jsme se zúčastnili ranní mše.
Na nádraží jsme se tedy přesunuli až po požehnání a nějakou tři
čtvrtě hodinu jsme si tu na ten správný vlak počkali. Zamířili jsme jím
do Studénky, kde jsme čekání na další spoj využili k obědu a
k nějakým těm seznamovacím hrám v kruhu devatenácti účastníků a pár
vedoucích. Odtud jsme popojeli dalším vlakem do Veřovic. Konečně jsme
vystoupili do zasněžené scenérie beskydského podhůří a dali se na
namáhavou pouť přes pastviny, lesy a rokle; po vrstevnicích i v prudkých
svazích a celí vyčerpaní jsme došli na kopřivnickou základnu. Byl jsem
vyděšen z toho, jak prostor sice působí honosně, ale přitom měl tolik
nevýhod, jako byla například přítomnost jisté paní správcové a fakt,
že jsme měli do většiny prostor zapovězen vstup, oblékl jsem konečně
kostým pana Mordokaje a vydal se i se svojí ikonickou dýmkou na svatbu
Prince Krasoňe a Popelky. Ta se vzhledem k poutu ženichovy rodiny s temným
kultem zvrhla v hon na Popelku, který, jak jsme dalšího dne ráno zjistili
nepřežila. Ovšem nebylo to jen tak ledajaké ráno, v jehož předvečer
jsme se s neklidem v srdcích zabydlovali divně stísněném prostoru.
Den druhý
Budík jsem měl nastavený na 3:45, jelikož již čtvrt hodiny se konal
budíček a okamžitá rozcvička účastníků, ještě za tmy, poněvadž jak
bylo mnohokrát řečeno: „Slunce nevyšlo.“ Také někdo, byl to myslím
Adam, kdo prohlásil, že mikina stačí, takže při obíhání základny
někteří trochu mrzli. Mrtvé Popelky si snad nikdo nevšiml. Na rozcvičku
navazovala hra se svíčkami, kdy se tři týmy snažily sfouknout svíčky
ostatním a zároveň udržet v hoření vlastní plamínky. Nezapomenutelná
šílenost. Po zbytek dne se loupaly a strouhaly brambory, dokonce dvakrát víc
brambor, než bylo plánováno. Po brzkém obědě, vlivem posunu již mezi
před desátou hodinou dopolední následoval konečně ten správný úvod do
systému celé hry. Všichni účastníci dostali na jednu ruku svoje
statistiky, bojovou sílu a mentální zdatnost na stupnici od nuly do tří a
na druhou ruku specifický cejch, znamení kletby. Po seznámení se všemi
těmito zkušenostmi nastalo plnění questů. Někteří hledali zbraně, jiní
odešli lovit monstra, a několik kreativních jedinců kreslilo znamení kvůli
obrannému rituálu. Po nalezení mrtvoly podobně zohyzděné jako Popelka se
řešilo, kdo za touto smrtí může stát a k tomu se i z přítomného
kněze vyklubal přívrženec Hastura, jak se kultu říkalo. Tento zlosyn po
sobě dokonce zanechal další oběť. Našli jsme ji, jak jeho deník
napovídal, na sjezdovce a díky transportu do základny a náležité péči
o nebohou jsme získali mnoho užitečných informací o kultu. Především
to, kde se scházejí. Toho dne jsme ale už jen poseděli u nejrůznějších
debat během neustálého pojídání bramboráků, kterých neubývalo a
neubývalo.
Den, kdy slunce nevyšlo
Ráno jsme byli vzbuzeni ve 4:00 se slovy Slunce nevyšlo. Následně jsme byli
vyhnáni na rozcvičku a bylo nám řečeno že mikina stačí, což byla lež.
Následovala ranní modlitba se snídaní a první program byl příprava
brambor na bramboráky což zahrnovalo oškrábat je a nastrouhat, byli jsme
rozděleni do 3 týmů můj tým samozřejmě vyhrál. Následovalo uvedení do
herní mechaniky a rozdělení do klas. To zahrnovalo prokletí a level
inteligentnosti a síly, max byl 3 a minimum bylo 0.
síla
level 0 mohl nosit 2 koule,
level 1 mohl jsi mít meč po kolena a 3 koule + 1 život,
level 2 mohl nosit meč po pás a 4 koule + 2 životy,
level 3 mohl mít jakýkoliv meč 5 koulí +3 životy
inteligentnost
level 0 mohl číst pouze tiskací písmo
level 1 mohl číst psací písmo + vařit jednoduché lektvar
level 2 mohl dělat jednoduchá kouzla
level 3 mohl dělat složitá kouzla + složitá kouzla
prokletí
Lepra po každém velké jídle (snídaně, oběd, večeře) ti odpadne
končetina, pokud si nedáš lék
PTSD, když uvidíš monstrum máš staty na nule
Obětina enemáci se na tebe soustředí
Krvežíznivost od doby, co někoho zraníš se ti každou hodinu ubere život a
healovat se můžeš že někomu dáš hit.
Po rozdělení klas jsme měli první hru, kde jsme se rozdělili do skupin a
plnily různé úkoly jako třeba jsme měli najít zbraně a jít zabít
monstrum. Poté byl oběd v 9 hodin a krátká siesta a následovala další
etapa hry kdy jsme šli na blízkou sjezdovku kde jsme šli pro nějakou
přítelkyni kultisty a ta nám prozradila místo kde se scházejí. Poté byl
pohodovější program v podobě povídání na dané téma, které se
u jistého tématu dlouho neudrželo. Pak byla večeře a volný program kde se
dojídaly bramboráky ze kterých bylo všem blbě. Hrály se karty a povídalo
se. Pak byla večerní modlitba a večerka po které šli všichni spát,
protože vstávali ve 4 ráno.
Den třetí
Dopoledne jsme se věnovali cestě na travertinovou kaskádu, vedl nás tam Mat
a objevili jsme velmi zajímavou ruinu, jejíž role v našem příběhu měla
teprve přijít. Jakmile jsme došli na místo, přičemž pomalu začínalo
sněžit, pustili jsme se do boje s kultisty. Mezi touto verbeží byl také
náš známý Princ Krasoň, zklikvidovali jsme i jeho. Bylo nalezeno pár
svitků a taktéž svačina, jež byla samozřejmě okamžitě snězena a vydali
jsme se na zpáteční cestu. Po obědě
jsme šli do města, abychom zvelebili půdu místního katolického domu pro
vznik centra pro ukrajinské matky s dětmi. S Číňanem jsme začali
plánovat další den, a tak jsme to opustili dřív. Místo chystání zítřka
jsme však večer strávili svižným nacvičováním scének o Svojsíkovi a
dalších výjevech z historie československého skautingu. Mezi scénkami
probíhaly debaty o nich a na úplný konec kolečko kolem svíček,
v amfiteátru venku.
Den čtvrtý
Dopoledne vykoply questy. Několik odvážlivců se vydalo vyzkoumat, proč
v okolí mizí děti. Tuto skupinu jsem v pomýlení vyslal k Husovu dubu,
ačkoliv měli jít Husově lípě, k níž naštěstí došli. Volal mi
zmatený Olej, a když jsem mu chtěl zavolat zpět znova, abych skupinu
nanavigoval, už jsem se mu dovolat nemohl. Ještě jsem raději vyzkoušel
Jirku a z telefonu se místo něj ozval hrůzostrašný hlas Ježibaby, na
níž Olejova suita narazila, když Kent objevil bonbony, které k ní vedly.
Tom, Adrian, Amy, Vojta a Divočák se vydali infiltrovat do kultu Hastura,
v rámci iniciace pomáhali s úklidem nějaké mrtvoly, oběti kultu. Zbytek
hrdinů zůstal na základně, aby rozkryl síť mrtvých schránek se zprávami
pro kult od kultistů-agentů Danteho Beliala a Azazela Gorga. Po dešifraci tak
vyšlo najevo, že se kult snaží ničit rozbíjet průběh situací, které
známe z pohádek, příkladem za všechny byla nedělní lest na Popelku
jejíž jsme byli všichni svědci, ale nebyl to žel jediný případ. Zatímco
účastníci ve třech skupinách natáčeli filmy; já, Adam, Číňan a Pára
jsme objížděli a obcházeli okolí kvůli dobrodružstvím teprve
následujícím okolí a také jsme byli na nákupu. Pokračovali jsme v mnoha
přípravách, zatímco na sklonku odpoledne se účastníci vydali na pomoc
poraněným pohádkovým postavám. Večer se náhlou změnou plánu konalo
promítání filmu Vykoupení z věznice Shawshank, tedy jednoho
z nejlepších filmů vůbec. Právě s Adamem a Číňanem a Párou jsme
večer po kině ještě dlouho venku vykecávali a posdíleli naše zážitky a
zkušenosti z našich skautských začátků i konců, nebo lépe zlomových
okamžiků a též o naší budoucnosti v této instituci.
Den pátý
Vlastně nikdo neví, proč byl ve čtvrtek budíček až v deset, kdy byli
všichni již tak nějak přirozeně vzbuzeni. Tak, jak byla výtečná
snídaně byl hrozný oběd, do té doby se zájemci pouze bezbožně mlátili
zbraněmi na prostoru před základnou, ta skutečná bitva měla teprve
přijít. Odpoledne bylo totiž potřeba ukořistit zbraně a suroviny
z kultovních skrýší. Vedle dvou skupin pod mým, Mordokajovým vedením se
ale ke skrýším vydala i skupina novopečených kultistů, k nimž se
přidal i Bugy, a kteří pod pohrůžkou smrti poslouchali příkazy
vyšších Hasturových přisluhovačů na slovo. Těmto lumpům se povedlo
vybrat všechny tři místa a na dobré hrdiny nic s výjimkou štítu a
gladiusu nezbylo. Tváří této zrady se stal hlavně Tom, jelikož on jediný
na nepřátelské straně dokonce i bojoval, když jsme se posléze vydali na
nedalekou čarodějnickou věž neboli novou komendu Hasturova řádu čili
Bezručovu vyhlídku. Na temeni tohoto prudkého kopce jsme svedli těžké
boje, padl i kolaborant Tom a zbytek zrádců jsme osvobodili z nakonec prý
přece jen
nedobrovolného područí kultu, na jejich zradu bylo paradoxně zapomenuto,
přestože to byla právě Amy, jež nálezcům skrýše na zřícenině
Tadeášovi, Jirkovi a Veverkovi vytrhla z rukou kořist. Hlavním bonusem
nejspíš bylo znovuzískání surovin, čas na jejich využití však nenastal
hned. Večer jsme se šli vydat na místo, kde se prý skrývala nějaká
naděje na porážku Hastura, ale místo toho jsme byli přepadeni. Uchýlili
jsme se tedy do pozůstatků domu, co jsme ho zahlédli v úterý. Střecha
možná ani nebyla nikdy postavena a jednalo se o změť obvodových zdí
s okny z rozpadajícího se ytongu a o hromady kamení a cihel a rychle
rostoucích dřevin a v místě, které by se sice stěží ale přece dalo
nazývat obývacím pokojem jsme se rozhodli bránit před nebezpečím zombies,
jací na nás teď místo obvyklých kultistů a monster začali dotírat.
Bránil jsem s Tadeášem zadní vchod, jenž jsme sice slušně
zabarikádovali, ale i tak nám dělal hromadu starostí, neboť se barikádu
pořád probourávali. Museli jsme šetřit papírovými koulemi, nebyl tam
nikde záchod nebo něco, co by jej připomínalo, čůrající Mat
s papírovou koulí napřaženou proti zombies v druhé ruce a řvoucí byv na
okraji garáže, kde se ony potvory tak nějak pořád pohybovali, to byla
myslím legendární scéna a pozoroval jsem ji z rohu obyváku, sedíc na
zdech. Všem zombies i lidem se taky nepochybně zapsal do paměti
hláskující Olej, když strážil předěl obýváku a garáže se slovy:
„Tady je státní hranice! Běž si nejprve vyřídit pas, ty potvoro!“ nebo
tak nějak. Hlídkoval jsem a hlasitě hlásil jakýkoliv pohyb v zadní
místnosti, možná to byla zamýšlená kuchyň či dílna, kdoví,
především, když se někdo vkrádal do garáže, ať už se jednalo
o zombies nebo o naše navrátivší hrdiny, kteří v terénu sbírali
materiál na uskutečnění obranného rituálu, jenž by třeba zombies
vyléčil. Připadalo mi, že se držíme dobře. Ale materiálu jsme zas tolik
neměli, a proto náš postup vázl. Zombies nelenili, pustili se do větší
ofenzivy a najednou se tedy stalo, že z lidských řad jsem zmizel jak já,
jelikož jsem naivně opustil hlídkovací stanoviště a při probourání
bariér vzadu i v garáži mě sejmula Amy, Adam se tou dobou taky stal
zombíkem někdy během výpravy pro materiál a na této temné straně jsem se
vzápětí potkal i s Číňanem. Snad do jedné do rána se hrstka lidí
držela, sledoval jsem je a otravoval obcházejíc komín a podivně
atmosféricky naříkajíc jako správný zombík. Druhý velký a náhlý
nápor už neudrželi a tím zombies vyhráli. Pár přeživších se sice
posbíralo po okolních lesích, ale už jim to bylo prt platné. Posbírali
jsme sebe, své věci, jídlo, světla a šli jsme zpátky na naši základnu,
ve všech myslím hluboce rezonovalo uplynulé několikahodinové drama.
Den šestý
Vstávali jsme v devět. Dopoledne se mihl záblesk úplně poslední naděje,
poněvadž kultisté se snažili konečně vyvolat a přivést na tento svět
samotného Hastura. Vedle zbraní hrály na obou stranách velkou roli taktéž
lektvary vyrobené ze surovin ze skrýší a svitková zaklínadla jako
MURIBUNDUS MANURIÁL, SILNÝ JAKO DUB, TVRDÝ JAKO KÁMEN, PEVNÝ JAKO SKÁLA,
JEVAND LINAJ TERNI či CTHULU PFATANGH. Hlavními zaříkávači byl Mat a
Bomba, srdnatý Kent se stal lukostřelcem, a přesto byla nebojácná snaha
všech bojovníků zapalovat správné svíčky a sfoukávat ty kultovní
marná. Po hodině tedy bylo dobojováno, snad všechny lektvary i svitky již
byly využity a Hasturovci, monstra a všichni zlí válečníci stáli
tentokrát na vítězné straně, svět se tedy nepodařilo ochránit před
temnotou a upadl do nicoty Hasturovy nadvlády. To byl tedy konec příběhu.
Hned po příchodu z bojiště jsme museli spoustu věcí narychlo sbalit,
neboť Číňan musel s autem urychleně odjet na zdravotnický kurz. Při té
příležitosti jsem kromě zbraní a kostýmů naložil do auta i Šimonovy
papíry na jeho následující skvělý workshop. Naštěstí to nějak
vyřešil a papíry na jeho workshop sehnal. Opi zaučovala do umění
masáží, u mě byla kecárna o filmech a u Any zpívánky. Hřebem programu
byl pochopitelně filmový večer. Tři snímky, například vyšetřování
vlkovy smrti, jakási story o jahodách a cibuli a fenomenální Veverka jako
princ Růženec a také vernisáž Šimovy čety umělců, tedy představení
jejich obrazů, jídlo, pití a bizarní porota, byl to nezapomenutelný večer.
Povídal jsem si s Hynkem ve vyklizené čajovně, mnozí si
z nezapomenutelného večera udělali nezapomenutelnou noc, jelikož třeba
vůbec nešli spát.
Den sedmý
Po probdělé noci, i když já si stěžovat nemohu, poměrně pěkně jsem se
na rozdíl od většiny účastníků vyspal, pustili jsme se do balení,
úklidu základny, zpětné vazby a zhodnocení celé akce a vydali jsme se na
cestu domů. Byla to zdařilá akce. Díky, lidi.
Jirásek
Novější zápis: Výprava kolem Brněnské přehrady (19. 3. 2022) Starší zápis: Výlet podél Jihlavy křížem krážem po Dolních Kounicích (12. 2. 2022)
|
Pátek 29. 3. ’24 svátek slaví Taťána Velký pátek
Podporují nás
Jak psát na web
|