91. oddíl Junáka Brno

Výlet podél Jihlavy křížem krážem po Dolních Kounicích

12. 2. 2022

O tomto výletě měli dle dohody psát Vojta a Mates, ale jelikož ani po dvou měsících stále nic nedodali, přepsal jsem pár dojmů z nahrávky našeho povýletového povídání já. Sešli jsme se jako obvykle na nádraží v České a scházel nám pouze stonající Banoš. Ve vlaku cestou do Moravských Bránic jsme hráli zajímavou přemýšlecí hru, kdy jsme se museli navzájem navigovat po miniaturní hrací ploše. Úspěšně jsme ale zvládli dané úkoly a vystoupili v nám neznámé lokalitě. Procházeli jsme zahrádkářskými koloniemi, které se tu mísily s vinicemi, Jožka někde cestou uzmul a do tlumoku zastrčil záhadný odřezek nějaké umělé kůže, či co to bylo, a než jsme mu to stačili rozmluvit, došli jsme na kopec s kostelem zasvěceným svatému Antonínovi. Byl odtud parádní výhled na širé Dolní Kounice, které se pod kopcem, na březích Jihlavy rozprostíraly. A odtud to začalo být zajímavější, jelikož kluci dostali několik nekvalitních fotografií s nesrozumitelnými řádky čísel a písmen. Místa z fotografií jsme mohli vidět pod sebou, poněvadž zachycovaly místní synagogu, zámek, dům u řeky s památnou deskou, kříž na náměstí, židovský hřbitov, nedaleký mlýn apod. Vlastně na úplně první fotce byl jeden z portálů právě toho svatého Antonína, u něhož jsme stáli, a právě u tohoto latinského nápisu začalo luštění. Rozdělili jsme se, kdo půjde, do jaké části Kounic, abychom pokryli všechny nápisy a cedule z nichž jsme skládali kýžený vzkaz. Společně jsme taktéž navštívili zříceninu kláštera Rosa Coeli, ovšem bylo zavřeno, a tak nám nezbylo než si holé zdi prohlédnout jen zvenčí. Vzkaz dával dohromady slovo STROMOKRUH, a protože jsme toto místopisné pojmenování našli poměrně nedaleko na mapě, vydali jsme se tam. Šli jsme vesnicemi a opět i vinicemi, v křoví u cesty se nešťastnou náhodou vyválel Vojta a na betonové rozhledně nebo, jak se to dal ten objekt nazvat se váleli skoro všichni, i když cesta ještě nebyla tak únavná, ale chvíli se zde slunit bylo zřejmě příjemné. Bavili jsme se hledáním souvislostí mezi cedulemi u místních stavení a nápis UBER PLYN vedle obydlí nějaké rodiny Adolfových nás rozesmála. Mířili jsme k Ivančicím a místo chatami zamořeného údolí Jihlavy jsme zvolili cestu přes moravskokrumlovskou oboru, u jejichž hranic jsme se rozhodli vařit. Že chilli con carne s rýží bylo delikatesní, na tom jsme se asi shodli všichni, nepochybně k tomu přispěly i Hrobařovy výtečné papričky, Jožkův recept se naprosto osvědčil. V oboře jsme nalezli tu správnou divočinu, což byla po tak kultivované krajině, jakou jsme do té doby procházeli příjemná změna a vlastně i úleva. Na druhou stranu úlevou nebylo to, že tato krásná cesta vůbec nebyla zkratka, ale naopak velmi dobrodružná zacházka, že jsme museli hodně přidat do kroku. Přelézání plotu, kdy jsme museli přehodit své batohy a vlastně i některé členy posádky a taky natáčení padajícího vyschlého stromu tento úsek krásně ilustrují. Co dodat, samotný Stromokruh už jsme nestihli, alespoň tím západem slunce odrážejícího se v říční hladině a na střechách ivančických domů jsme se pokochali dostatečně, finální zprávu psanou programovacím jazykem jsme i tak získali a domů spokojení, unavení a rozesmátí dorazili jsme již za tmy. Ještě déle jak měsíc trvalo, než Jirka zkasíroval všechny účastníky výpravy za suroviny na ten epesní oběd, ale myslím, že dlouho se nám nějaký jednodeňák nevryl tak hluboko do paměti.

Jirásek

Novější zápis: Jaráky – Dobrou Noc! (6.–12. 3. 2022)
Starší zápis: Tříkrálová sbírka (8.–15. 1. 2022)