Ústřední kolo Závodu vlčat a světlušek
24.–26. 9. 2004
Tři pátky po sobě se připravovali ti nejpilnější na celostátní kolo
Závodu vlčat a světlušek. Po těžkém rozhodování jsem z nich na
základě jejich výsledků v jednotlivých disciplínách vytvořil dvě
hlídky, ti trochu méně zkušení startovali na závodech jako přehlídka, ti
druzí pak jako naše soutěžní hlídka, která měla obhajovat naše
vítězství v minulém ročníku tohoto závodu. V pátek 24. září jsme
se naposledy sešli v klubovně, abychom doladili kroje a vybavení. Trošku
nemile mě překvapilo, že ani po mém dopise, aby kluci měli vybavení
v pořádku, se tak nestalo. Naštěstí jsme torza KPZetek doplnili a po
večerní mši svaté odjeli do Kohoutovic, kde v ZŠ na Pavlovské jsme se
zaregistrovali a ubytovali. Na dotaz zvídavých vlčátek, kdeže to budeme
spát (někteří dokonce předpokládali spaní ve stanech), jsem vždy
odpověděl – no přece v 5. B. Nevím proč, snad mě inspiroval Mach
s Šebestovou. O to větší překvapení nás čekalo, když jsme byli
dovedení do naší třídy – učebny č. 7. Byla to skutečně třída
5. B. Ustlali jsme si na podlaze a brzy usnuli. Ráno jsme se setkali s naší
předhlídkou, kterou dovedl z Mendláku Miky. Následovalo slavnostní
zahájení za účasti krajského hejtmana pana Juránka – také skauta
s přezdívkou Marabu. Celkem se do Brna sjelo přes 30 nejlepších hlídek
vlčat a světlušek z celé republiky, které se probojovaly sítem
střediskových, okresních a krajských kol. Následovala kontrola kroje a
předhlídka už pelášila na trať. Hodinu po nich už startovala i naše
„ostrá“ hlídka. A jak jsme v takové konkurenci obstáli? Po doběhnutí
to vypadalo celkem nadějně. Obě hlídky dle jejich nadšeného vypravování
téměř všechno uměli a body ztrácely jen výjimečně. Také čas na trati
nebyl špatný, to se dalo uvažovat o umístění v první třetině. Pak ale
padla rána! Vzhledem k tomu, že závody pořádalo naše středisko, tak jsem
všechny ty rozhodčí, zapisovatele, komisaře dobře znal a oni nám jistě
chtěli držet palce. Najednou – to když dorazila do výpočetního
střediska průvodka naší hlídky, – zděšení. Kdo to tak nahrabal, to je
nečitelné! Další osoba mi “důvěrně“ prozradila – prosím tě, co
to ti tví kluci dělali, to se po nich nedá vůbec přečíst. To jsme jim
nemohli vůbec uznat. Ták!!! Vzhledem k tomu, že v průvodce jsou čtyři
disciplíny, které kluci museli vyplňovat, bylo mi jasné, že ztráta více
než 40 bodů se nedá ničím dohnat a můžeme čekat jen to úplně
poslední místo. Celý večer kolem mě všichni ze štábu chodili a jen
kroutili hlavami a hořce vzdychali. A tak jsme uléhali s vědomím, že už
není na co se těšit. Ráno po mši svaté v tělocvičně opět slavnostní
nástup, tentokrát se dostavil brněnský primátor pan Duchoň. A začalo
vyhlašování výsledků – nejdříve světlušky, potom i vlčata.
Poslední místo to nebylo a vlčátka propukla v jásot. Já jen trpce
přihlížel, při obhajobě minulého vítězství se od nás čekalo jistě
víc než 13. místo. Jenže nebyli jsme ani dvanáctí, jedenáctí…. Když
jsme nebyli ani osmí, začalo to být zajímavé. Tu jsem si vzpomněl na
večerní slova Repa, člena štábu, když mi u táboráku těšil, abych to
neviděl všechno tak černě. A skutečně, dostali jsme se dokonce do první
šestky a to už bylo velmi dobré. Za radostného křepčení zbývajících
hlídek bylo vyhlášeno i 5. a 4. místo. Já jsem žasl a ztratil jsem
řeč. Konečně jsme se dočkali, krásné 3. místo bylo pro nás, a to
ještě jen o dva bodíky za druhým. Takže nadšení kluků a moje
spokojenost. Dokonce i slibované „švýcaráky“ kluci za svůj úspěch
dostali. A tak jsme i ten návrat domů trochu odložili, nejprve jsme
v klubovně rozdělili kořist, poté jsme šli mlsat do cukrárny a teprve
potom domů. Ještě jednou tedy chci poděkovat Tkaničkovi, Davidovi, Tomáši
M., Tomáši W., Tomáši H. a Jirkovi za vzornou reprezentaci naší smečky
i střediska, dík patří jistě i jejich rodičům za trpělivost a pomoc
při jejich přípravě.
Velký dík však patří i předhlídkce – Honzovi J., Míšovi Š.,
Fandovi, Danovi N., Myškovi a Levákovi, že i když věděli, že budou
„jen“ ti předběžci, snažili se a jsem přesvědčen, že by v ostré
soutěži jistě nedopadli špatně. A za dva roky jistě někteří z nich
svoje získané zkušenosti v dalším ročníku Závodu vlčat a světlušek
zúročí.
Vašek Procházka
Brzy tomu bude rok, kdy se v našem středisku poprvé vynořila myšlenka,
že vzhledem k naší početnosti by bylo dobré vykouknout zpoza plotu
pomyslné zahrádky a upřít naše pohledy do dosud nepoznaných dálav. Řekli
jsme si, že bychom mohli mít na víc než jen na organizaci Skautského máje,
že by to chtělo podílet se na nějaké akci většího kalibru. A řekl
bych, že jsme skočili rovnýma nohama přímo do jámy lvové. Inspirací nám
byl triumf vlčat z 91. oddílu na posledním Ústředním kole Závodu vlčat
a světlušek v září 2002 v Benátkách nad Jizerou. Jelikož ústředí
Junáka právě v té době hledalo pořadatele pro další ročník této
akce, která se koná vždy ve dvouletých intervalech, rozhodli jsme se, že se
tohoto náročného úkolu pokusíme ujmout. Pro zázemí závodu, který
patří k nejmohutnějším akcím v rámci Junáka, se nám podařilo získat
budovu ZŠ Pavlovská v Brně-Kohoutovicích, a to zejména díky vstřícnosti
jejího ředitele RNDr. Miroslava Klíče. V průběhu jara, hlavních
prázdnin
i měsíce září se pravidelně scházel tým, který měl garantovat hladký
průběh závodu i věcí souvisejících (ubytování, strava, doprovodný
program apod.).
V pátek 24. září vše vypuklo. Brzy odpoledne jsme obsadili školu a
začali se chystat na registraci přijíždějících hlídek. Chvílemi to bylo
velmi dobrodružné, protože vlivem končícího strojírenského veletrhu a
tím pádem také ucpaných příjezdových komunikací nám nárazově
přijíždělo vždy několik hlídek najednou. Obsluha registrace proto byla na
konci příjezdového maratonu u konce s hlasivkami i s většinou svých
fyzických sil. Všechny účastníky se však podařilo úspěšně ubytovat, a
tak jsme po závěrečné poradě konečně mohli asi o půl druhé v noci
ulehnout. Spánek ale nebyl dlouhý, protože již brzy ráno vyrazila do
terénu skupina, která měla za úkol vyznačit a vybavit závodní trať.
Místo tradičních fáborků se závodníci orientovali podle usušených
květů vratiče. Vlastní závod začal slavnostním nástupem v atriu školy,
kam nás přišel pozdravit také hejtman Jihomoravského kraje Ing. Stanislav
Juránek – bratr Marabu, který nad celou akcí převzal záštitu. Brzy
poté vyběhly na trať první závodníci. Celkem se závodu zúčastnilo
15 dívčích a 14 chlapeckých hlídek, k tomu ještě dvě nesoutěžní
předhlídky. Okolo půl třetí doběhla poslední hlídka a my jsme se mohli
dát do počítání výsledků, které trvalo v důsledku řešení několika
protestů až do pozdního večera. Děti se mezitím mohly zúčastnit
různých doprovodných aktivit v areálu školy nebo vyrazit na prohlídku
centra Brna. Večer byl připraven slavnostní oheň, u kterého mohly hlídky
prezentovat krátké scénky, které si pro tento účel připravily. Mezitím
se již ve sborovně školy psaly diplomy a chystaly se ceny pro jednotlivá
umístění. S touto prací jsme skončili v již naprosto tiché škole okolo
druhé hodiny ranní. Neděle pak pro některé začala mší svatou, která
byla sloužena v tělocvičně školy. A pak už nadešla chvíle, na kterou
se všichni těšili. Konal se závěrečný nástup s vyhlášením výsledků
závodu. Poháry nejlepším hlídkám předával primátor města Brna a
poslanec Evropského parlamentu RNDr. Petr Duchoň, který nad akcí rovněž
převzal záštitu. Putovní trofeje odevzdali vítězným hlídkám náčelní
dívčího kmene ses. Hana Vogeltanzová a náčelník chlapeckého kmene br.
Zdeněk Prančl – Wabi. Vítězné vavříny si odnesly světlušky
z Tábora a vlčata z Letohradu, hlídka vlčat z našeho 91. oddílu
skončila na skvělém třetím místě. A po rozdání cen se již všichni
účastníci začali rozjíždět do svých domovů.
Závěrem je nutno dodat, že zvládnutí organizace tak velké akce, jakou
Ústřední kolo ZVaS bezpochyby je, bylo možné jen díky vynikající
týmové práci. Byla to velmi užitečná zkušenost pro všechny z nás,
kteří přiložili ruku k dílu. Velký dík patří všem činovníkům,
roverům a rangers i starším skautům a skautkám, kteří se na přípravě
a realizaci závodů podíleli, ať již jako členové organizačního týmu,
rozhodčí či pomocný personál. Velmi pozitivně hodnotím také to, že se
k nám přidali i sestry a bratři z jiných brněnských středisek. Já
osobně velmi děkuji za to, že jsem měl možnost být u toho a s celou
touto skvělou partou vykonat něco ku prospěchu skautského hnutí.
Pavel Blažík – Rep
Novější zápis: Skautský podzim (1.–3. 10. 2004)
Starší zápis: Tábor „Rytíři kulatého stolu“ – Lesní Jakubov (3.–23. 7. 2004)