Puťák Rychlebskými horami
18.–20. 6. 2010
V pátek 18. 6. jsme se v počtu sedmi odvážlivců sešli na hlavním nádraží. Po pětihodinové cestě vlakem jsme přijeli do Javorníku, kde začala naše pouť. Protože se již smrákalo, jen jsme se krátce pokochali místní architekturou a po krátké zastávce u kapličky sv. Antonína jsme k noclehu uzpůsobili turistický přístřešek nad Čertovými kazatelnami.
Ráno jsme se posilnili zásobami z domova a teplým čajem a vydali se po červené značce ke zřícenině Rychlebského hradu. Hrad jsme si důkladně prohlédli a poté jsme slezli přes nočním deštěm skropené pastviny na Červený Důl, kde proběhla krátká ždímací pauza. Dál jsme pokračovali jižním směrem, ve studánce nad Novými Vilémovicemi jsme dobrali zásoby vody a postupovali vzhůru na Roveň, kde jsme se naobědvali. Po nabrání nových sil jsme kolem rozvalin bývalé obce Hraničky došli k hraničnímu přechodu s Polskem a pokračovali ve výstupu. V odpoledních hodinách jsme přes Borůvkový vrch došli na nejvyšší bod sobotní cesty – Špičák. Protože ale průseky ve smrkovém porostu umožňovaly rozhled jen do tří velmi úzkých směrů, po krátkém odpočinku jsme sestoupili dolů do Skorošic. V nedalekém lesíku jsme ukryli batohy a nalehko jsme se byli podívat na Lánský vrch. Kromě nádherného výhledu po okolní krajině a slunečních paprsků, prodírajících se přes potrhaná oblaka, jsme mohli obdivovat dřevěný stůl a dvojici židlí, vše v poněkud větším provedení. Cestu tam i zpět jsme si zpříjemnili házením létajícího talíře. Po návratu jsme uvařili polévku a rizoto k večeři a postavili přístřešky. Před spaním jsme ještě za doprovodu ukulele zapěli několik písní a po krátké rozpravě s kolemjdoucím myslivcem se uložili k spánku.
V neděli jsme vstávali o šesté hodině, nasnídali se a po sbalení nocležiště se vydali ke skorošickému kostelu. Tam jsme však zjistili, že ranní mše je oproti očekávání o hodinu a půl později, a proto jsme pokračovali dál v cestě. V Nýznerově jsme dočerpali vodu a po modré značce došli k vodopádům. Někteří jsme neodolali ranní sprše a v ledové vodě jsme se vykoupali. Po osušení jsme se vydali podél Stříbrného potoka a dále po modré značce vzhůru na hřeben. Na Kovadlině jsme se zlehka posilnili a pokochali výhledem a po hřebeni pokračovali na nejvyšší vrchol Rychlebských hor, jímž je se svými 1125 metry Smrk. V závětří přístřešku u hraničníku jsme se naobědvali a protože se mezitím značně ochladilo a začalo mrholit, rozhodli jsme se pro rychlý sestup podél rozvodnice dolů do Ramzové. Zde jsme se občerstvili kofolou a výbornou polévkou a za chvíli jsme již nastoupili do vlaku, který nás dovezl do Brna. Zde jsme ještě u Jakuba navštívili slovenskou mši svatou a rozešli se každý svou cestou.
Puťáku se účastnil Olan, Janek, Jirka Kolář, Pepa Novotný, Prkno, Ondra Letocha a já.
Vojťák
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Novější zápis: Brigáda na tábořišti (25. 6. 2010)
Starší zápis: Krajské kolo Závodu vlčat a světlušek (18.–19. 6. 2010)