91. oddíl Junáka Brno

Skautská víkendovka v Čučicích

2.–4. 3. 2012

V pátek vše započalo společnou cestou. Po krátké cestě vlakem jsme byli uvedeni v středověké téma. Všem byla představena vyšší šlechta a k vidění byly i vlajky této šlechty. Na faru v Čučicích jsme dorazili bez větších obtíží i bez mapy. Zde započalo vše hostinou od krále – královskou hostinou. Byl na ni však připuštěn jen ten, kdo přesvědčil ostatní, že může být na tažení prospěšný celku. Hodování bylo netradiční, jelikož dle zvyklostí na takových královských hostinách se nemohl nikdo naládovat sám. Kdo chtěl to či ono, musel si říct druhému. Přesto se každý najedl vskutku královsky. A po naplnění našich útrob bylo třeba procvičit naše manuální schopnosti, proto si každý vyrobil pouzdro na meč. Nastal večer plný stolních a karetních her. Však dost již bylo bujarých večírků, všichni jsme po společném zpěvu večerky ulehli do svých pelechů.
Budíček!!! Všichni kvapně vyběhli ven a Šerlok už se postaral, abychom mohli své tělo řádně protáhnout na rozcvičce. Parádně se to hodilo, jelikož dopoledne jsme se vydali na tažení s králem. Každý měl svůj tajný úkol a snažil se ho po cestě nenápadně splnit. Uprostřed rozlehlých plání jsme svedli boj o symboly naší hrdosti, a to o vlajky. Uspět mohli jen ti nejlepší. Nadešel čas a pokračovali jsme dál v cestě. Po cestě jsme stihli spořádat svačinu a udělat skupinovou fotku na skále. Ohromeni okolními krásami jsme se vrátili na základnu. Oblékli jsme se svátečně a důstojně jsme vyšli do kostela. Po mši jsme duchovnímu programu neodolali a venku jsme si prošli křížovou cestu a připomněli si ukřižování Páně. Den se nachýlil ke konci a nastal čas unavených očí. Peřiny se na nás už smály.
Nedělní ráno bylo překrásné. Z oken na nás dýchalo jaro. Bylo třeba, abychom se sbalili a následně jsme mohli dokončit program. Ke konci se odehrála velkolepá bitva o králův poklad. Řemdihy svištěly vzduchem a štíty vykrývaly rány soupeřů. Po dostatečném zásobení se zlatem proběhlo nakupování provincií. Než bys řekl švec, této pestrobarevné víkendovky byl konec.

Olan

V pátek 2. 3. jsme se sešli v 16.15 na hlavním nádraží, odkud jsme v počtu ±15 osob odjeli vlakem směr Rapotice. Zde jsme vystoupili a vydali se po značce do Čučic na faru. Po cestě jsme však ještě museli sehnat klacky, na které by se daly přichytit prapory jednotlivých rodů. Téma víkendovky bylo „Naše země ve středověku“. Po 6km cestě jsme konečně dorazili na faru, kde jsme byli provedeni po ubikacích a následně uvedeni do tématu. Po kratším zabydlení jsme se sešli v jídelně na večeři, kde jsme však museli přesvědčit Radu, aby nás vzala na výpravu, na kterou jsme se chystali. Pak jsme si ještě zasázeli v kasinu a odebrali se do postelí, neboť nás čekal náročný den.
V sobotu ráno jsme si dali krátkou rozcvičku a snídani. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili na výlet. Po celou dobu výletu jsme hráli hru podobnou Assassinovi, kdy jsme se měli každý svoji roli, navzájem jsme se podřezávali kartáčky a cílem bylo získat co nejvíce peněz. Původně to měla být jen aktivita na pozadí, ale nějak zaujala výsostné postavení. To však nevadilo a hru jsme si užili. Po výletě jsme šli na mši, protože v neděli se nekonala. Po mši večeře a po ní křížová cesta pod vedením Müllnerů. Ta nám zabrala asi tak hodinku a půl, takže následující stolní hry trvaly jen krátce.
V neděli jsme se po snídani připravili na následující závěrečnou bitvu na zahradě, kterou jsme hráli s řemdihy (koule na gumě) a velice si ji užili. Po hře jsme si popřípadě dobalili věci a začali jsme uklízet faru. Mezitím nám Jirka uvařil rizoto, takže jsme si před odchodem ještě zaplnili naše hladová břicha. Na zpáteční cestě jsme si udělali poměrně velkou časovou rezervu, takže jsme si ještě na nádraží v Rapoticích zahráli hru a pak již vlakem odjeli do Brna.

Woody

Již před výletem do Čučic nám přišly zapečetěné dopisy od krále, prozrazující nám téma této víkendovky. Král Václav II. potřeboval pomoc, a tak nás pozval na svůj přepychový hrad, který vypadal skoro jako fara.
V pátek odpoledne jsme tedy nasedli do vlaku a rozjeli jsme se do Čučic. Tam jsme nejdříve odložili svá zavazadla a připravili se na první královskou hostinu. Ještě před ní však každý králův stoupenec musel prozradit, proč je právě on hoden se začlenit do královy družiny. Následovala hostina, při níž, jak bylo zvykem, musel každý poprosit někoho jiného, aby mu vložil jídlo do úst, nikdo se nemohl najíst svýma rukama. Někteří však této výsady zneužívali a cpali ostatním jídlo do úst, i když to zrovna nepotřebovali. Po večeři jsme si vyrobili pouzdra na své meče (kartáčky), dostali jsme svůj první žold a ihned jsme ho šli utratit nebo znásobit v hazardních hrách.
Druhý den ráno byl prý budíček, ale já jsem se probudil až za pomoci Šerloka, tlučícího mi u ucha do pokličky od hrnce. Následovala snídaně (tradičně z buchet našich maminek) a poté nám Šerlok vysvětlil pravidla hry, jejímž hraním jsme strávili většinu dne. Každý dostal kartičku se skrytou osobností a v průběhu hry musel plnit úkol na této kartičce, např. zabít 5 lidí (samozřejmě kartáčkem). Následoval výlet, který jsme celý strávili hraním této hry. Později však král (veřejně známá osobnost ve hře) se svojí družinou začal zneužívat svého postavení a zpronevěřovat peníze z královské pokladny. Vše vyvrcholilo krveprolitím a velkou bitvou mezi přívrženci krále a přívrženci kardinála. Po návratu na faru jsme se převlékli do slušného oblečení a šli jsme na mši. Večer jsme podnikli křížovou cestu, která byla dlouhá a byla zima, ale důležitý byl duševní zážitek. Na jejím konci jsme svíčky z této křížové cesty dali na náhodné hroby na hřbitově. Z této mírumilovné akce jsme se vrátili na faru rovnou k výrobě řemdichů (koule na gumě) na zítřejší závěrečnou bitvu. Po vyčištění zubů našimi univerzálními meči jsme se odebrali na svá lože a šli spát.
V neděli jsme se po snídani udatně vypravili ven na závěrečnou bitvu se zkorumpovaným králem. Ta probíhala tak, že jsme kradli peníze z královské pokladny a nosili je do svých hrníčků, přičemž nám bránily stráže a také DJ se svými kumpány, číhající u hrníčků na ty, co dokázali proběhnout. Sám DJ však musel vše dokumentovat, takže na tom nakonec tolik nevydělal. Po této líté bitvě jsme si zabalili věci a vydali se zpět do svých domovů.

Prkno

Novější zápis: Sjíždění Jihlavy se záchranou bobra (16. 3. 2012)
Starší zápis: Sviští výlet na Babí lom (25. 2. 2012)