91. oddíl Junáka Brno

Svišti opět na výletě

1. 2. 2013

V pátek 1. 2. naše družinka Svišťů vyrazila do Řikonína. Jeli jsme vlakem vyjíždějícím z hlavního nádraží v 7 hodin a 53 minut. Po cestě do 40 kilometrů vzdálené vesničky zvané Řikonín bylo, jako vždy, veselo. Když už jsme konečně dojeli na nádraží, okamžitě jsme se zorientovali a začali celodenní výpravu do Tišnova. Vzhledem k nepřízni počasí v předcházejících dnech se velmi špatně chodilo, neboť cesta byla zamrzlá nebo rozbahněná. Naštěstí plánovaná trasa nebyla příliš dlouhá, a proto byl dostatek času na různé naučné popřípadě zábavné hry. Cesta nám rychle ubíhala a s ní i čas. První hru, která byla zaměřena na obratnost, jsme si zahráli na rozlehlé a rozbahněné louce. Po skončení a zároveň vyhodnocení hry byla udělena první prémie, která nám měla být nápomocna k závěrečné hře.
Vesele jsme pokračovali dál. Netrvalo dlouho a byla tady další hra, ovšem tentokrát zaměřená na zdravovědu. Úkolem bylo ošetřit zraněného, který měl tepenné krvácení a zlomenou nohu a ještě k tomu po chvilce upadl do bezvědomí. Přes všechnu naši snahu jsme neuspěli, ale i snaha byla hodnocena, a proto byla udělena další prémie.
Ne příliš hornatá krajina Jihomoravského kraje nám ukázala, co je to příroda, jenom škoda, že jsme zde nebyli na jaře, kdy by všechny louky byly krásně rozkvetlé a lesy celé zelené. Poté, co jsme přebrodili rozbahněnou louku, jsme se ocitli na kraji lesa, kde se uskutečnila v pořadí třetí hra dnešního dne, opět na něco zaměřena, a tentokrát na bystrost. K tomu, abychom vyhráli, jsme museli nasbírat co nejvíce papírků volně poházených po zemi nebo na kůře. Hra musela být hned po ukončení vyhodnocena, abychom mohli udělit už třetí prémii.
Vzhledem k tomu, že před námi stál ještě pořádný kus cesty, museli jsme přidat do kroku. Najednou jsme stáli před úplně zamrzlou cestou, která vedla do Dolních Louček, proto byla vyhlášena další hra s názvem „Kdo nespadne, vyhraje“. Hra se zdála být snadná, ale na jejím konci stál pouze jeden neporažený, který získal předposlední prémii. Vzápětí, aby to nebylo někomu líto, byla mu také udělena prémie.
Poté, co jsme přežili zledovatělou cestu, už nás nemohlo nic zastavit. Zbývalo už jen jít podél řeky. Cestou jsme si zahráli poslední závěrečnou hru, na kterou jsme měli omezený časový limit, půl hodiny. Cílem bylo přepálit provázek zavěšený v půlmetrové výšce. Nebyl to vůbec snadný úkol. Většina dřeva, které jsme našli, bylo mokré. Bohužel se to nikomu nepodařilo, a proto jsme spojili síly dohromady a společně se s potížemi vypořádali a provázek přepálili.
Poslední kilometry jsme si užívali a těšili, až se dostaneme do Tišnova, kde jsme měli prohlídku tamějšího kláštera postaveného ve 13. století.
Náš celodenní výlet se chýlil ke konci. Posledních pár set metrů, které byly nekonečně dlouhé a únavné, jsme překonali a došli na nádraží. Za 15 minut měl jet vlak a my zdrceni z náročného výletu jsme si sedli na nejbližší sedačky a čekali, až přijede vlak a odveze nás zpátky do Brna, kam jsme dojeli 16 hodin a 22 minut. Poté jsme se s dobrým pocitem dobelhali domů a v dobrém jsme vzpomínali na páteční výlet do Řikonína.

Martin

Novější zápis: Výlet hnědé šestky do Soběšic (23. 2. 2013)
Starší zápis: Tajný výlet Svišťů (19. 1. 2013)