91. oddíl Junáka Brno

Černá buzola

5. 4. 2014

Družina Svišťů

V sobotu 5. 4. se konaly v Pisáreckých lesích tradiční skautské střediskové závody, Černá buzola, kam jsme jako družina Svišťů přijeli s nejvyššími ambicemi, a to opět vyhrát závod a ukázat, že jsme nejlepší.
V 8.45 jsme se sešli s Lukášem, Marcelem, Honzou a mnou na Mendlově náměstí, odkud jsme jeli na zastávku Raisova. Tam jsme počkali na Koláče a vydali se na dlouhé stoupání k místu, kde měl být později nástup. Jak jsme čekali na nástup, přišli za námi Lišáci, že jich přišlo poněkud málo, a tak jsme je připsali k nám v domnění, že by nám mohli pomoci k našemu cíli. Zanedlouho se uskutečnil nástup všech soutěžících, kde jsme se dozvěděli podrobnější informace.
Skončil nástup a my jsme byli připraveni se poprat s nástrahami a stanovišti, které nás měli na dráze čekat. Ale vzhledem k tomu, že jsme si vylosovali číslo skupinky 14, tak jsme museli počkat ještě 26 minut od doby, kdy vystartovala první družinka (což bylo v 10.26). Zběsile jsme se pustili na trať a po chvíli jsme narazili na první stanoviště, které ale bylo obsazené. Proto jsme pokračovali na další, kde také nebylo nejméně skupinek, ale toto stanoviště bylo poněkud z ruky, tak jsme radši počkali na dvě skupiny, které byli před námi a vesele se pustili do plnění úkolů na stanovišti. Bylo tu za úkol vytáhnout kostku ze sklenice za pomocí dvou tužek, přišít knoflík, nebo zašít díru a složit co nejvíce propisek.
Stanoviště jsme celkem úspěšně absolvovali a pokračovali na další, kde jsme řešili krizovou situaci, jak evakuovat uvězněné kamarády z laboratoře na Marsu. Tento úkol se nám zrovna nepovedl, ale nezoufali jsme, protože naši největší soupeři, Ostříži, dopadli stejně jako my. Opět jsme velmi rychle narazili na další úkol, který jsme museli vyřešit, a tentokrát se jednalo o čtení z Hvězdné mapy, na které jsme měli najít odpovědi na několik otázek. Tento úkol se nám povedl o něco lépe než předchozí, takže jsme byli opět v dobré náladě.
Byli jsme zhruba v polovině naší cesty, ale s časem jsme byli za více než polovinou, a proto jsme se začali bát, že bychom nemuseli stihnout všechna stanoviště. Přidali jsme proto do kroku a došli k dalšímu stanovišti, kde jsme dostali určitý čas na to, abychom si zapamatovali co nejvíc předmětů, které byly schované pod zástěrou. Podařilo se nám zapamatovat pouze 28 z nich a to znamenalo ztrátu jednoho bodu, ale tlačil nás čas, a tak jsme rychle pokračovali k dalšímu úkolu.
Kvůli nedostatku času jsme museli jít na poměrně odlehlé stanoviště přes les, nikoli po cestě. Byl to docela risk, ale naštěstí jsme našli to, co jsme potřebovali. Na tomto stanovišti jsme potkali našeho rádce, Lukáše, který nám předal několik surovin: pomazánkové máslo, půlku okurky, salám, tavený sýr a vajíčko a řekl, ať uděláme pomazánku, což nám přišlo jako blbost, neboť jsme museli použít všechny suroviny, a tak nás nenapadlo nic jiného, než všechno smíchat a dochutit kořením.
Další stanoviště bylo poněkud jednoduché. Jediné co jsme měli udělat, bylo dojít poslepu na určité místo. Začali jsme se pomalu vracet do cíle, ale nejdřív jsme museli zachránit člověka, který byl pod elektrickým proudem a dalšího člověka se zaraženým střepem v pravé ruce. Zaražený střep nám nedělal problémy, ale člověk pod napětím byl větší problém, neboť jsme nevěděli, jak ho dostat od těch drátů. Naštěstí se to povedlo, zranění přežili oba a my jsme spěchali na předposlední stanoviště, na kterém jsme rychle posbírali kolíčky zavěšené na napnutých lanech mezi stromy.
Po posledním stanovišti nás čekal závěrečný nástup, kde jsme se měli dozvědět, jestli se naše očekávaní naplní, nebo ne. Nakonec jsme se po napínavém vyhlášení umístili na druhém místě, s tím že Ostříži se tentokrát umístili na prvním místě. Ale i když jsme byli poněkud zklamaní, byli jsme plni nových zážitků a motivací se lépe na příští závody připravit, abychom příště mohli, jako minulý rok, vyhrát.

Martin Vodička

Vranovská smečka

Bylo to poprvé, co si naše smečka vyzkoušela opravdové závody a poměřila svoje síly s dalšími hlídkami vlčat z celého našeho střediska. Vzhledem k tomu, že dorazili všichni, kteří dorazit měli, mohli jsme si dovolit sestavit dvě samostatné hlídky, takže Honza i Jožka si k sobě do týmu vybrali kluky dle jejich představ. Dokonce se podařilo, že i Kryštof, který díky svému věku již s vlčaty závodit nemohl, si vyzkoušel svoje schopnosti společně s dvěma Američany v mezinárodním skautském týmu, což se mu i díky jeho jazykovým znalostem podařilo dosti dobře, byť v závěrečném hodnocení se umístili mezi skautskými hlídkami až na chvostu. Letošní závody byli v duchu cesty do vesmíru. Po slavnostním zahájení závodu jsem stihl ještě hlídky naučit, jak správně podávat na kontrolách hlášení, a už se kluci rozběhli plnit úkoly na osmi stanovištích. Tam museli řešit problémy, které je jako kosmonauty potkaly na jejich cestě ve vesmíru. Po tříhodinovém putování dorazili do cíle. A pak došlo k vyhlášení výsledků. Naše očekávání bylo splněno, žádná hlídka nezabloudila, rovněž chování na trati bylo takřka vzorové. Přesto jsme na výsledky vlčáckých hlídek byli zvědaví, byť jsme byli smířeni spíše s posledními místy výsledkové listiny. A hned první překvapení, nebyli jsme poslední. Což samo o sobě, vzhledem k tomu, že ostatní hlídky měly mezi sebou i ostřílené borce, zatímco my byli všichni nováčci, bylo úspěchem. A tak páté místo Honzova týmu nás vlastně potěšilo, a to jsme již věděli, že Jožkova parta bude ještě lepší. A když se při vyhlašování pořád název naší druhé hlídky neobjevoval, i když už bylo vyhlášeno čtvrté, třetí i druhé místo, konalo se největší překvapení celého závodu – hlídka nováčků z Vranova získala první místo společně s ostřílenými mazáky z Hnědé šestky – také z našeho oddílu. Protože se závody poněkud protáhly, nestihli jsme již slíbenou návštěvu koniklecové rezervace ani jsme si nepohráli u Vaška s jejich hlodavci. Pelášili jsme domů, kam jsem dorazili dle plánu, kde jsme společně s rodiči ještě jednou oslavili náš úspěch.

Hnědá šestka

V sobotu jsme se sešli tradičně v 8 na Mendláku a odtud jsme vyrazili trolejbusem směr Kamenný vrch. Protože byl začátek závodů až v 9.15, jeli jsme až na zastávku Koniklecová. Odtud naše cesta vedla po zelené značce, přes koniklecovou rezervaci, až k rozhledně. Tam jsme se již setkali s ostatními členy našeho střediska. Rozdělili jsme naši šestku na dvě posádky: Ranní vlci a Piráti vesmíru. Po nástupu, při kterém jsme se seznámili s cestou a potřebnými instrukcemi pro putování vesmírem, které bylo tématem letošního závodu, vyrazili obě skupinky na cestu. Na té je čekalo plnění úkolů z vesmírného prostoru: oprava skafandru, přistání na Venuši, příprava amarounů, hvězdná navigace a mnoho dalšího. Obě posádky se všeho zhostily tak, že ve výsledném hodnocení skončily na prvním a druhém místě. Jen je škoda, že se nás nesešlo více a pěkný sobotní den si neužili s celou šestkou.

Celý oddíl

Ve vlčatech jsme vyhráli díky Hnědé šestce a Vranovské smečce obě první místa, rovněž v kategorii skautů jsme díky vítězství Ostřížů a druhého místa smíšené hlídky Lišácko-Sviští ukázali, že naše úspěchy v střediskovém závodě jsou již pravidlem. Kdypak jsme naposledy nevyhráli?

Vašek

Novější zápis: Skautská křížová cesta v přírodě (6. 4. 2014)
Starší zápis: Ostříží přespání a sobotní závody (4.–5. 4. 2014)