91. oddíl Junáka Brno

Tak trochu Roverský výlet na Východ aneb Mise Vostok

13.–21. 9. 2014

Začínalo září a naše frustrace vyvěrající z pocitu, že letošní prázdniny uběhly rychle a bez nějakého zásadnějšího dobrodružství, byla užírající. Tento stav nás s Pašinem pravděpodobně přiměl k tomu, abychom vzali příležitost za pačesy, sedli na jeho nového jednostopého oře a bez větších plánů a příprav vyrazili směr Východ. Cíle jsme si nekladli, chtěli jsme dojet tak daleko, jak to v rámci 9 dní bude možné.
Po celkem bezproblémovém průjezdu Slovenskem a Maďarskem nás přivítalo Rumunsko, a to především svými neuvěřitelně kvalitními cestami a nekvalitními řidiči. Motorka šlapala jak hodinky a tak jsme se rozhodli vystoupit z území Evropské Unie do Moldávie. Svět to je troch jiný, všechno začalo být velké a stařičké, nicméně udržované. Nemile nás překvapil Kišiněv, který je těžko průjezdný, nepěkný a překvapivě nelevný. Kdybychom tam nepotkali dva rusky mluvící motorkáře, kteří nás zatáhli k sobě do podivného krámku, kde nám vytiskli mapy, byli bychom asi bez zážitku.
Na radu motorkářů jsme se vyhnuli Podněstří a jeli směr Oděsa na Ukrajinskou hranici. Že je něco shnilého v království Ukrajinském, nás přesvědčilo již to, že první, co na Ukrajině uvidíte, je pozuby ozbrojenej voják, který po vás něco chce. Naší parodií na ruštinu jsme však všechny orgány na ukrajinské hranici přesvědčili o svých čistých úmyslech a poměrně brzo jsme byli vpuštěni do Obilnice Evropy.
Naším cílem se stala Oděsa, po cestě se začaly sypat další a další důkazy, že Ukrajina není tak úplně stát v mírovém stavu. Před každým větším městem byly vojenské checkpointy, popřípadě protiletecké Šilky. Pašinovo umné schovávání se za Kamiony (nebo spíš Kamazy) nám zajistilo volný průjezd a žádné obstrukce. Oděsa byla poměrně nepěkná a její dopravní situace byla na úrovni Bangadéše. Pašin se sice vyjadřoval občas mírně neskautsky, nicméně byl pravdomluvným. Po vyjetí z Oděsy se nám již v hlavě reálně rýsoval plán zkusit projet na Krym.
Po návštěvě opuštěného letoviska Skadovsk jsme se napříští den skutečně na Krym vypravili. S ubývající vzdáleností od cíle se začaly množit vojenská stanoviště a to, že už jsme téměř na hranici, nám jasně doložila několikakilometrová kolona kamionů.
Ukrajinští vojáci na hranici byli slušní, ale moc nechápali naše úmysly, nicméně po nějaké době nás nechali projet. Po průjezdu zemí nikoho nás přivítala skupinka separatistů, jejichž uniformy hrály všemi barvami a typy, a oproti nimž jsou některé krojové nesoulady na táborových nástupech banalitami. Přivítali nás rozšafným výkřikem „Vítejte na území Ruské federace.“ A pak to už šlo od desíti k pěti, nemajíc ruská víza jsme byli i přes krátké dohadování brzy vypoklonkováni a škaredě se na nás koukali. Tak skončilo naše Krymské dobrodružství. Naštěstí vcelku vcelku. Od té doby jsme se už vraceli.
Posledním zběsilým nápadem byl pokus o projetí banánové republiky Podněstří. Nakonec jsme se akorát zdrželi asi hodinu na „hranicích“, kde jsme dělali potíže místním pohraničníkům. Podněstří se ukázalo jako skanzen Sovětského svazu a ani nijak nemaskovaní Ruští vojáci se na nás mračili. Tak jsme rači jeli. V Moldávii jsme ještě navštívili krásné archeologické městečko poblíž Orheje. A pak jsme již spěchali do Eurosajuzu. Ve finále vše dopadlo dobře. Největší obětí se staly naše ctěné zadnice a chudáci oficíři, kteří moc nevěděli, kam nás zařadit.
Takže východ doporučujeme, mají tam dobrý kokina.

Pašin a Pú

Novější zápis: Vranovská smečka na Hádech (20. 9. 2014)
Starší zápis: Lišácké splouvání Svratky (9. 9. 2014)