Rozhodl jsem se, že budu dobrovolníkem pro udělání zápisu z toho
nejlepšího výletu, na kterém jsem kdy byl za celou tu kupu let, co do skautu
chodím a to počítám i léta, které jsem strávil ve vlčatech. Onen výlet
se konal během jarních prázdnin 2016 na skautské základně blízko města
Proseč.
Úkolem našeho jednodenního výletu bylo najít diskety obsahující cenné
dokumenty ohledně lokace, ve které se mělo nacházet centrum kráteru
meteoritu Psí.
Vyrazili jsme hned ráno a sebou jsme dostali jablko, tyčinku a ti, co měli
batoh, si do něj nabalili jeden z chlebů nebo paštik, které jsme měli mít
na oběd. Vydali jsme se směrem Toulovcovy maštale – velké pískovcové
útvary rozprostírající se v okolí říčky Novohradka. Šli jsme přes
menší vesnici, kde jsme našli obrovskou kaluž přes celou cestu. Našlo se
pár odvážlivců, kteří se rozhodli ji přeskočit, což se všem z nich
podařilo, a tak se postavili výzvě kaluž přeskočit snožmo. To už se
nikomu z nich nepodařilo a všichni skončili tak akorát zmáčení, a to
hned na začátku výletu.
Původně jsme šli po východním břehu, ale poté jsme ji překročili a
dále šli po západním břehu, stále proti toku, kde jsme se například
krátce zastavili a zahráli si na schovku. Také jsme navštívili Mojžíšovu
studánku nebo Betlém vytesaný v pískovci. Kolem jedné hodiny odpoledne
jsme se zastavili u pískovcového útvaru známého jako Kolumbovo vejce, kde
jsme nafotili pár skupinových fotek a naobědvali jsme se.
V některých místech bylo obtížnější cestovat, například v jedné
části naší cesty jsme museli stoupat po velmi zabláceném svahu, což
mnohým dělalo veliké problémy a po mnoha pádech si totálně zablátili
kolena. Jinak ale byla cesta povětšinou příjemná a všem se šlo bez
problému.
Po pár následujících hodinách chůze jsme narazili na místo, kde se
říčka, nyní už spíše potok, stáčela do jakési průrvy v pískovci.
Touto průrvou jsme šli dále, snažíce se nenamočit si nohy. Některým se
to nepovedlo hned na začátku a prakticky celou cestu šli s promáčenýma
nohama, některým to trvalo trochu déle a pár vyvolených došlo suchou nohou
až zpět na základnu. Po nějaké době putování průrvou jsme ji opustili a
zastavili se na okraji pole u posedu. Tam jsme si uvědomili, že stále
nemáme diskety, takže se nemůžeme jen tak vrátit zpět. Ti, co ještě
stále překypovali energií, se rozhodli, že se vydají zpět. Ostatní,
včetně mě se usadili u posedu a prožili tam příjemné posezení. Bohužel
skupina, která se vydala zpět, se vrátila až příliš pozdě, tudíž jsme
nestíhali autobus, kterým jsme se měli dostat zpět na základnu, a tak jsme
museli jít pěšky, neboť další spoj měl jet až za dvě hodiny. Přešli
jsme tedy pole, přičemž se každému na boty nalepila velká vrstva bláta,
což těžce zhoršilo dosavadní komfort naší cesty. K tomu se už setmělo
a všude panovala temná tma. Následně jsme došli do Boru u Skutče a odtud
do Proseče, kde jsme se zastavili a dali si čokoládu, kterou našla
v plechovce skupina, která se vrátila, aby našla ony diskety. Po nějaké
době jsme se nakonec vrátili zpět na základnu, samozřejmě s řádným
zpožděním. Tam už na nás čekala večeře, kterou pro nás připravili ti,
co na výlet nešli, jako například Kuře. Kvůli pozdnímu návratu byl
dokonce posunut budíček následujícího dne.
