91. oddíl Junáka Brno

Válka o Cintru

23.–25. 9. 2016

V boji, ať s meči či luky, nejsme žádní nováčci. Dva tábory jsme se mohli zdokonalovat a pilovat své dovednosti. Rozhodli jsme se tedy poměřit své síly s bojovníky z celé České republiky na velké larpové bitvě na motivy knih o Zaklínačovi jménem Válka o Cintru.

Nebylo to ale tak jednoduché. Od uveřejnění tohoto nápadu nás pronásledovalo jakési sabotování našeho úmyslu samotným osudem. Dvě družiny si postupně vymyslely na tento termín výlet a tak jsme přišli o většinu potenciálních spolubojovníků. Vydali jsme se tedy hledat posily mimo náš oddíl a nakonec jsme naverbovali ještě Jirku z řad kamarádů ministrantů a Honzu z řad spolužáků. V celkovém složení šesti válečníků: Janek, Mamut, Kryštof Ko., Jirka, Honza a Petr jsme se tedy vypravili bojovat.
Čekala nás cesta na Orlovy, místo prvních skautských táborů. V pátek jsme stihli pouze postavit přístřešek a nechat si zkontrolovat zbraně, abychom s nimi dalšího dne zabíjeli lidi opravdu pouze herně. Za provokujícího zvuku nepřátelských polnic, halasného rozebírání vojenské taktiky a zpěvu samotného císaře jsme rozechvěně usínali v očekávání bitvy.

Dalšího dne jsme si byli vědomi, že nás čekají nebezpečnější nepřátelé, než jen ranní chlad. Když jsme se oblékli do výstroje a seřadili mezi řady našeho vojska, uviděli jsme před sebou šiky nepřátelského Království. Jako císařství Nilfgaard jsme pro ně měli jedině dlouhý nos. Cintru jim nenecháme za nic na světě!
A tak válka začala… V mnoha bitvách jsme se sráželi s Královstvím, bili jsme se s nimi o každý metr půdy, snažili jsme se na svou stranu získat i kostlivce, nemrtvé a lupiče. Snahy se začaly projevovat na výsledcích. V průběžných mini bitvách jsme dvakrát remízovali a jednou vyhráli. Co to ale bylo platné, když jsme mezitím zvládli prohrát mnoho menších i větších střetů. Se smíšenými pocity jsme ulehali na lože. Musíme zítra vyhrát závěrečnou bitvu, ale dokážeme to?

V neděli ještě několik šarvátek, ale finální bitva byla cítit všude, kam se člověk podíval. Ještě poslední úkoly stihnout, než vypukne… A pak už zatroubení polnice oznámilo, že se ve sporu s konečnou platností rozhodne. Řady bojovníků se šikovaly proti sobě. Musíme ubránit naše zástavy a shodit ty jejich, znělo zadání. Lučištníci prolomí levé křídlo, aby pak mohli válečníci Království obklíčit. Bitva začala. Zprvu to vypadalo nevalně. Tlačili nás dozadu. Ale pak byly jejich řady prolomeny. Zástavy padaly jedna po druhé. V krvelačném zápalu boje celé Království padlo. Za pokřiku „Ať žije císař“ jsme si ani nevšimli, že ani nám žádná zástava nestojí. Remíza. Radovalo se z ní pouze Království.
Unavení jsme dorazili večer do Brna. Na mši svaté u Máří Magdaleny jsme poděkovali Bohu a andělům strážným, protože jejich pomoc byla potřeba. I organizátorům musíme poděkovat za ten kus práce a Jankovi, že nás tam dostal. Třeba příští rok zase…

Petr Hanák

Novější zápis: Víkendovka Svišťů ve Slavkově (23.–25. 9. 2016)
Starší zápis: Výlet Hnědé šestky do Ochozu (17. 9. 2016)