91. oddíl Junáka Brno

Vranovské zimní skotačení

28. 1. 2017

V sobotu 28. ledna léta Páně 2016 ve svátek svatého Tomáše Akvinského v půl deváté ráno jsme se sešli na Vranově v poměrně komorním počtu s boby v rukou. Měli jsme v úmyslu bobovat a tak jsme se vydali směrem k motokrosu. Zabobovali jsme si báječně, stejně báječné bylo pozorovat ostatní, jak si to sviští dolů, majíce plný obličej sněhu. Posléze jsme se vydali k vesnici a pak do lesa, kde jsme si u boční cesty našli místo k vaření. Vlčata se rozdělila do dvou dvojic a vařila nějaké polévky. My Jeleni, posíleni teď o Veverku, který se k nám později přidal jsme začali vařit rizoto. Ještě před vzplanutím prvního ohně se Véna začal chlubit, že ho po jídle čeká dezert. Po čase – a že to byl dlouhý čas – jsme se dopracovali k výsledku – trochu vodnatějšímu rizotu. Mezitím však už Véna piklil svoje Ferrero Rocher, ano z počátku to vypadalo slibně: nejlepší lepidlo na světě (Salko) a kokos vytvořili chutnou směs, avšak po Vénově nápadu – dělat kuličky rukama – se stalo, že Véna byl celý ulepený a začala mu být zima. Tak na každého vyšla po jídle minimálně lžíce chutné, sladké, kokosové směsi a po dalším bobování jsme se unaveni, ale spokojeni šťastně vrátili domů.

Jirásek

V sobotu ráno, navzdory chřipkové epidemii či jiným nástrahám, se sešlo u vranovského kostela sedm členů Jelenů a Zelené šestky, aby v areálu vranovského motokrosu vyzkoušely všechny možné i nemožné kousky na svých bobech či lopatách. Neb, jak praví zdejší odborníci, není zde pro tuto kratochvíli místa lepšího. A musím jim i s Petrem dát za pravdu, i my jsme si zde dosyta zaskotačili, nechaje sobě šlehat při divoké jízdě ledové vichry do našich tváří. Když už naši svěřenci začali vidět smysl jízdy jen v hromadných bouračkách a bylo nám strachovati se o jejich život a zdraví, byl čas na to, abychom se krásným ojíněným lesem přesunuli na místo, které jsme si zvolili pro vaření oběda. To už se k nám přidal i Veverka, neb drsná příroda ho lákala přece jen více než teplo domácího krbu. Jeleni se pustili do vaření rizota, vlčátka do slepičí a knedlíčkové polívky. I na sněhu se vše podařilo, vrchol kulinářské seance však měl teprve přijít. Véna, který nám chtěl předvést, co se v Kuchtíku při kurzu vaření naučil, se za teploty –5 stupňů pustil do výroby moučníku. Ne jen tak obyčejného. Slazené kondenzované mléko s kokosem možná je základem oblíbeného pamlsku Ferrero Raffaello, nicméně snažit se z této lepkavé hmoty válet rukama kuličky nemohlo dopadnout dobře. A tak se nakonec tato laskomina rozdávala po lžičkách jako rybí tuk. Všem moc chutnala. Když jsme po sobě uklidili a Vénu odmořili, ještě jsme se párkrát projeli po svahu, a když už z bobů začaly lítat třísky, tak jsme šli spokojeně domů rozmrznout a usušit se.

Vašek

Véna, plný zážitků, složil báseň:

Zimní výlet se sněhem

Po ránu jsme vyrazili,
na motokros dorazili.
Boby řádně projezdili,
některé i nalomili.

Svačinu jsme rozmrazili,
do žaludku dopravili.
Pár metrů jsme také ušli,
abychom dobré místo našli
na rozdělání ohně -
chutnalo nám hodně.

Véna zkoušel Rafaelo,
těsto ale řídké bylo,
chutnalo nám přesto moc
a už radši dobrou noc.

Novější zápis: Protiúder (11. 2. 2017)
Starší zápis: Výlet Ostřížů z Blanska na Vranov (21. 1. 2017)